VIDEO: Málem zemřel, ale pardubickou Váňa vyhrál už posedmé

Měl být instalatérem, ale je nejúspěšnějším českým žokejem. Jaký vlastně je příběh nestárnoucího Josefa Váni, sedminásobného vítěze Velké pardubické?

Byla by to obrovská škoda, kdyby se Josef Váňa nestal žokejem, ale instalatérem, jako si to přál jeho otec. "Otec byl instalatérem a chtěl ho mít i ze mě. Musel jsem s ním chodit po řemesle a do dneška si vzpomínám na tu hrůzu, když jsem mu pomáhal. To nebylo pro mě,“ vzpomíná Váňa.
 

A dobře udělal, že se nakonec instalatérem nestal. Český dostihový sport by totiž přišel o obrovskou legendu, které se dlouho nikdo nevyrovná. Váňa totiž v sedle strávil velkou část svého života a své úspěchy završil 10.10.2010, když znovu, tentokrát už posedmé, ovládl přetěžkou Velkou pardubickou.
 

Rozhovor s Josefem Váňou:
 

Už od malička jezdil na kozách, krávách a když mu chlapi dovolili, tak se občas posadil i na koně. Váňa je totiž z Valašska a od útlého dětství se motal kolem zvířat. "Ve třinácti jsem poprvé byl doopravdy v sedle, to bylo něco!“ vzpomíná. Musel ale studovat a tak se přihlásil na učiliště. To ale nedodělal. Byl vyhozen dva týdny před zkouškami za to, že ošklivě zbil několik kluků, kteří znásilnili jeho spolužačku.
 

Pak se Váňa protloukal, jak se dalo. Dělal ve stájích jako chovatel a ošetřovatel koní v Tlumačově, pomocného dělníka na stavbě televizního vysílače na Pradědu, strojníka lyžařského vleku a později vedoucího lyžařského střediska. Při všech těchto pracích snil o kariéře v sedle koně. A jeho sen se mu začal plnit ve 27 letech. Psal se rok 1979 a Váňa získal práci trenéra u jezdeckého oddílu a celé dny trávil ve společnosti koní. V témže roce absolvoval svůj první dostih a na klisně Kalině a všechny překvapil vítězstvím.

Poprvé startoval na Velké pardubické a hned skončil druhý
 

A Váňa závodil dál. A byl tak dobrý, že se v roce 1985 postavil na start Velké pardubické, nejnáročnějšího a nejprestižnějšího dostihu v České republice. Jako úplný zelenáč s koněm Parmonem zdolal celou záludnou trať včetně slavného Taxisova příkopu. A výsledek? Váňa skončil druhý, i když spadl na Hadím příkopě. "Kdybych tak neotálel s rozhodnutím, zda mám hned na koně nasednout, jsem přesvědčen o tom, že bych vyhrál,“ vzpomíná Váňa.

Litovat toho ale nakonec nemusel. Rodák ze Slopné, který 20. října oslaví 58. narozeniny, si totiž vše vynahradil v roce 1987. Partnerem mu byl legendární kůň Železník, který Váňu doprovázel ještě dlouhá léta. Jenže když se Váňu na Železníka zeptáte, nečekejte, že vám řekne, že to byl jeho nejoblíbenější kůň. "Já jsem ho neměl rád pro jeho aristokratickou povahu. On byl takový drzý a rozverný kůň,“ vzpomíná Váňa. "Dožil se ale dlouhého věku, zemřel až v 28 letech a samozřejmě, že si na něj ještě někdy vzpomenu,“ dodává vzápětí.
 

Překonal smrt a o tři roky později zase v Pardubicích vyhrál
 

Aby také ne. S Železníkem vyhrál Velkou Pardubickou celkem čtyřikrát, což žádný jiný kůň v historii nedokázal. Podařil se mu také raritní hattrick, když na trati dominoval tři toky za sebou. Tím se mohou chlubit už jen dva muži. Váňa se Železníkem ovládl ročníky 1987, 1988 a 1989. Jeho věhlas přesáhl české hranice a tak se tehdy už zkušený žokej rozhodl zkusit štěstí v zahraničí. Po roce 1989 odjel do Německa, kde dělal žokeje a trenéra. A dál vyhrával dostihy a každý rok se snažil vyšetřit si čas na Velkou pardubickou, na závod, který z něj udělal nesmrtelného a zcela mu změnil život.
 

A Váňovi se to dařilo. Celkem se na start prestižního podniku postavil třiadvacetkrát a vyhrál šestkrát. Jedno jeho vítězství se ale do myslí fanoušků zapsalo nejvíce. Psal se rok 1991 a Váňa byl se Železníkem opět na startu. Tentokrát už jako trojnásobný šampion a jeden z největších favoritů.

Závod se pro Váňu vyvíjel dobře a klasicky si hlídal pozice. Před Taxisovým příkopem byl na třetím místě a i po něm se držel na čele. Jenže pak přišel nijak obavánaý Poplerův skok a Váňa se i s Železníkem nečekaně skácel k zemi. Diváci v tu chvíli ani nedutali. Váňa se válel na zemi a před ním byl jeho dezorientovaný kůň. Váňa se ale ukázal jako nezdolný bojovník, koně chytil, naskočil na něj a bojoval o dobrý výsledek. Vedoucí koně byli daleko před Váňou, jenže rodák z Valašska svého koně pobídl a zahájil neskutečnou stíhací jízdu. K údivu všech se Váňa na čelo dotáhl a dokonce dokázal vyhrát. Podle mnohých se jednalo o historicky vůbec nejlepší Velkou pardubickou.
 

A Váňa se nevzdal ani v roce 1994, kdy přežil svou smrt. Na dostihu v německém Iffezheimu se totiž připletl k nešťastné kolizi. V sedle Verona se střetl s jiným koněm a odnesl si z toho těžký otřes mozku, mnohačetné zlomeniny a těžké zranění plic. Lékaři se báli o Váňův život, žokej byl totiž nějaký čas v klinické smrti.
 

Vyhrál i posedmé
 

Jenže legendární postava českého dostihového sportu se opět nevzdala a díky pevné vůli se Váňa uzdravil a dokonce po návratu z nemocnice už druhý den seděl v sedle koně Matia Mou a o tři roky později divákům mával v cíli Velké pardubické opět jako vítěz. "Není jediná kost v těle, kterou bych neměl zlomenou,“ vypráví s úsměvem Váňa. "Jezdím na koni a jsem rád, že můžu. Až nebudu moct, tak nepojedu,“ dodává.
 

Tato slova dostala další význam v roce 2009, když šokoval celou sportovní obec a po 11 letech triumfoval v dostihu, který mu tolik dal. Bylo mu 56 let, ale přes překážky Velké pardubické se přenášel jako mladík. Ve stoje mu aplaudoval i prezident Klaus. "Blahopřejeme všichni žokeji Váňovi, který dokázal, že je největší hvězdou, kterou tady máme. Věk nerozhoduje, jak právě on dokazuje a to je obrovským povzbuzením pro nás všechny," uvedl prezident České republiky. A Váňa všechny potěšil. Po obrovském úspěchu se rozhodl, že ještě neskončí.

Jubilejní 120. ročník Velké pardubické České pojišťovny byl pro Josefa Váňu netradiční. Před závodem totiž byla odhalena jeho bronzová socha v životní velikosti, která nyní stojí před vstupem do vestibulu hlavní tribuny a navždy bude připomínat šest Váňových vítězství. "Možná to bude naposledy, co pojedu Velkou pardubickou, ale jdu do toho s tím, že když motyka vystřelí, tak proč nevyhrát posedmé. Reálné to je a bylo by to nádherné," vyhlásil nezdolný bojovník.
 

A jeho slova se splnila. Váňa dřel, jel dobře takticky a ve strhujícím finiši porazil favorita Amant Gris s žokejem Stromským v sedle. Váňa, který odjezdil asi osm set dostihů, dvě stě padesát z nich vyhrál a vystřídal pod sedlem víc než pět set koní, tak dosáhl na magické sedmé vítězství.