Rusko má šest let na to, aby aspoň vyrovnalo letošní EURO
Aktualizováno
09:34, 4. 7. 2012
EURO 2012 je minulostí a fotbaloví fanoušci se tak mohli přesvědčit, že velký turnaj se dá uspořádat i ve východní Evropě. Za šest let se v postkomunistickém bloku koná další významná akce: mistrovství světa 2018 se totiž uskuteční v Rusku. Oproti letošnímu klání v Polsku a na Ukrajině s sebou nese ještě větší rizika.
Reklama
Reklama
Prvním z často diskutovaných témat je BEZPEČNOST. Rusko je v některých oblastech (např. Severní Osetie, Čečensko či Dagestán) značně nestabilní a byť se přímo v těchto částech země turnaj konat nebude, obavy z násilí, kriminality či terorismu stále existují. Podle Global Peace Index je Rusko dokonce šestou nejméně mírumilovnou zemí světa. Hůře už je na tom jen DR Kongo, Irák, Súdán, Afghánistán a Somálsko, tedy vesměs státy, kde se válčí.
Přestože v Rusku žije 160 etnických skupin, je největší země světa zvenčí vnímána také jako stát se sklony ke xenofobii. RASISMUS tam na vlastní kůži pocítili především fotbalisté černé pleti při ligových zápasech. Po Christopheru Sambovi, francouzském obránci původem z Konga, tam házeli diváci banány. Podobně neblahé zkušenosti si odnesl Nigérijec Peter Odemwingie či jeho krajan Emmanuel Emenike.
Ostatně na právě skončeném mistrovství Evropy ruští rasisté uráželi i našeho zadáka Thea Gebre Selassieho, za což pak fotbalová federace dostala pokutu. Za chování chuligánů má Rusko navíc podmínečně odečtené body v další kvalifikaci.
Účastníci šampionátu budou také muset překonávat obrovské VZDÁLENOSTI. Nejzápadnější bod turnaje Kaliningrad dělí od nejvýchodnějšího Jekatěrinburgu 2500 kilometrů.
Z nejsevernějšího Petrohradu do nejjižnějšího Soči je to zase 2000 kilometrů. Je třeba se připravit také na několik časových pásem. Už nyní je tak jasné, že fotbalisty čeká mimořádně namáhavé cestování. Únava se proto bude kumulovat a může mít vliv i na jejich výkony. S tím souvisí i potíže s DOPRAVOU.
Loňská havárie letadla s hokejisty v Jaroslavli znovu nastolila otázku bezpečnosti letecké dopravy v Rusku. Přitom vzhledem ke zmíněným velkým vzdálenostem je právě přeprava osob vzduchem během mistrovství nejrychlejší a z hlediska případného zdržení nejméně komplikovaná. A jak se dostane týmový autobus totálně přecpanými ulicemi Moskvy včas na stadión, to je další rébus.
Především však není hotové to nejdůležitější: STADIÓNY. Ačkoli většina klubů má bohaté majitele a disponuje velkými rozpočty, investuje spíš do hráčů a výstavbu důstojného zázemí a infrastruktury nechává na poslední chvíli.
A tak se může stát to, co se letos přihodilo ve Varšavě, kde šili stadión horkou jehlou, takže se objevovaly stížnosti na nedostatečnou cirkulaci vzduchu, špatný trávník a moknoucí diváky pod střechou. A nejde jen o velké stánky, kde se budou hrát utkání.
Zúčastněné týmy také někde musejí trénovat. A jelikož se epicentrum turnaje bude nacházet v Moskvě, je třeba zde budovat i další plochy. Ty momentálně hlavní město nemá, nebo jsou v nevyhovujícím stavu. Rusku přitom nezbývá na výstavbu odpovídajících stadiónů šest let, nýbrž jen pět – v roce 2017 totiž hostí Konfederační pohár FIFA, který bude zároveň generálkou pořadatelů na světový šampionát.
Zkrátka je toho dost, co ve velké zemi musejí zvládnout, aby obstáli aspoň tak, jako letos Polsko s Ukrajinou. V opačném případě možná i Sepp Blatter začne litovat, že mistrovství světa 2018 přece jen nesvěřil Anglii...