S nadšením jsem přivítal zprávu o tom, že Tomáš Necid na poslední chvíli otočil o 180 stupňů a přece jen zůstává v CSKA Moskva. V příští sezóně tam bude obhajovat titul a zahraje si v základní skupině Ligy mistrů. Na obou frontách musí svému zaměstnavateli splácet důvěru.
Neuznávám hráče, o které se klub během jejich dlouhodobého zranění stará, posílá jim plat, zajišťuje lékařskou péči a oni pak po vypršení smlouvy zbaběle prchnou jako krysy. Viďte, Michaele Owene.
Když jsem si tedy přečetl, že Necid chce po bezmála dvou letech ustavičného marodění opustit CSKA, vůbec se mi to nelíbilo. Pokládal jsem to za gesto neloajality a nevděčnost.
Třiadvacetiletý fotbalový útočník se však s Armějci nakonec dohodl a podepsal nový kontrakt do roku 2015, jehož součástí je i klauzule o minimálním odstupném pět miliónů eur. Jeho agent Jiří Müller se zmínil o kompromisu. Je dobře, že ho udělal. Díky tomu svému klientovi vyboxoval lepší podmínky než doposud a navíc dal najevo, že Necid si přístupu vedení CSKA váží.
Platí to pochopitelně i obráceně, i když v průběhu jara už se zdálo, že si slávistický odchovanec v modročerveném dresu ani neškrtne. Nastupoval jen za rezervu a na mistrovském primátu nemá žádný podíl – za áčko totiž neodehrál v právě končící sezóně Premier-Ligy ani minutku. Byl v podstatě na odchodu a hledal si nové působiště. Pak ovšem nastal nečekaný zvrat.
Snad ho už zranění kolena nebude pronásledovat. Moc bych mu to přál. Pokládám totiž Necida za jednoho z našich nejtalentovanějších útočníků a myslím, že se v něm skrývá obrovský potenciál. Možná větší, než kdysi v Janu Kollerovi.
Věřím tedy, že když bude zdravý a bude mít natrénováno, konečně to začne prokazovat na hřišti. A to nejen v barvách CSKA, za který během čtyř let odehrál jen 105 zápasů a dal 28 gólů, ale i v české reprezentaci. Když se podívám třeba na aktuální nominaci trenéra Michala Bílka na kvalifikační utkání s Itálií, říkám si, že kvalitní zakončovatel by se mu náramně hodil.
Vždyť tři povolaní útočníci Václav Kadlec, Libor Kozák a David Lafata zaznamenali v národním týmu dohromady jen sedm gólů. To je stejně, jako jich má na kontě sám Necid.