BLOG: Pro Rozehnala by repre neměla být uzavřenou kapitolou

Zdroj: oficiální zdroj

Ve čtvrtečním zápase Evropské ligy Wolfsburg – Lille (přímý přenos v 18:55 na NOVA Sport a VOYO) se může představit jeden z posledních českých aktivních fotbalistů, o němž se dá směle říci, že se prosadil v silném klubu v kvalitní zahraniční soutěži – David Rozehnal. O to víc je absurdní, že nehraje v reprezentaci.

Když jsem pro speciální pořad ke startu Evropské ligy připravoval přehled českých legionářů, uvědomil jsem si dvě důležité věci: jak málo zástupců máme ve druhé nejprestižnější klubové pohárové soutěži a kolik z nich by reálně mohlo uvažovat o pozvánce do národního mužstva.

Věřte mi, nebyly to radostné počty. Teprve když se člověk zabývá touto problematikou podrobněji, přijde na to, že český fotbal prožívá hluboký útlum. Posuďte sami: když si odmyslíme Spartu, mají kluby v Evropské lize na soupiskách deset našich hráčů. Z nich jsou dva zatím jen nadějní mladíci, pak tu máme druhou kategorii v podobě dvojice krajánků ve Slovanu Bratislava. Zbývá šest borců, z nichž se oporou národního týmu v minulosti stal jen Tomáš Sivok z Besiktase Istanbul, jenže ten je momentálně zraněn. V éře Michala Bílka dostával příležitost také Jan Rezek. Tomu je však už 32 let a pro současného kouče Pavla Vrbu už zřejmě není tak perspektivní. Další tři si potom nikdy v reprezentačním áčku nevydobyli stálé místo.

Nu a pak tu máme Rozehnala. Ten je ve výčtu samostatnou kategorií. 60 startů za Česko, účast na dvou mistrovstvích Evropy a jednom světovém šampionátu, pamětník zlatých časů našeho fotbalu. Vždy slušný, vzorný, s vynikajícím vystupováním a přístupem. Zápasů mohl nasbírat daleko víc, nebýt toho, že měl konkurenci v podobě Tomáše Ujfalušiho nebo Reného Bolfa. Pobýval na známých fotbalových adresách: Club Bruggy, Paris Saint-Germain, Newcastle United, Lazio Řím, Hamburger SV. Po více než deseti letech v cizině má zkušeností na rozdávání.

Proč je tedy nemůže v reprezentačním celku předávat mladším spoluhráčům? Toť je mi záhadou. Jistě, je mu 34 let, ale to zase u stopera není zase tak vysoké stáří. Podívejte, jak v podobném věku v anglické lize válejí John Terry či Martín Demichelis. A sám trenér Vrba dlouho budoval plzeňský úspěch na veteránu Pavlu Horváthovi. Údaj o datu narození tedy rozhodně nemůže být na překážku u fotbalisty, který by mohl být přínosem.

Navíc Rozehnal stále působí na nejvyšší úrovni a v Lille jej zdaleka nemají jen na ozdobu. V osmi kolech francouzské ligy nastoupil čtyřikrát v základní sestavě a dvakrát střídal. Výraznou měrou tak přispěl k tomu, že tým Reného Girarda se vyhřívá na třetí příčce tabulky Ligue 1 a seshora se dívá dokonce i na mistrovský PSG. Už tradičně sází na skvělou obranu – dosud inkasoval pouhé dvě branky! Vedle klíčových zadáků Simona Kjaera a Marka Baši na tom má podíl i náš vyslanec.

Smůlou pro šternberského rodáka je snad to, že se s českým áčkem se rozloučil možná až příliš brzy – v 29 letech na nepovedeném turnaji ve Spojených arabských emirátech. Mohl klidně pokračovat i po generační výměně.

Klidně by se teď ale po pěti letech mohl vrátit. Spolehlivých a ostřílených středních obránců nemáme na rozdávání a – bez urážky – pokud může na Holanďany vyrukovat třicetiletý Václav Procházka, který nikdy v žádném zahraničním klubu nehrál, pak opravdu nevím, co by v tom mělo bránit Rozehnalovi.

Nominační variantu s Rozehnalem jsem si navíc nevycucal z prstu. On sám se před několika dny v rozhovoru pro Právo na toto téma vyjádřil takto: „Nikdy jsem neřekl, že s reprezentací končím.“ Stálo by tedy za úvahu pozvat hráče, jenž má zájem a mohl by pro český fotbal ještě hodně udělat.  Odchovanec olomoucké Sigmy by si to za své dlouholeté služby bezpochyby zasloužil.