Česká hokejová reprezentace do 20 let vypadla na mistrovství světa ve čtvrtfinále se Slovenskem a místo boje o medaile přišla na řadu tvrdá kritika. Nejvíce se do všeho obul Pavel Zacha starší, otec české hvězdy Pavla Zacha mladšího. A olej do ohně přilil i bývalý trenér Jaroslav Holík, který s hokejovou dvacítkou získal v roce 2001 zlato. Mají podle vás tihle dva pánové pravdu, nebo ne a svazoví činovníci dělají svou práci dobře?
Pavel Zach starší i Jaroslav Holík vidí hlavní problém ve špatné práci s mládeží. " Vždyť já už to říkám dlouhodobě, že se u nás špatně trénuje s mládeží. Ti, co to teď na svazu dělají, říkají, že se to dělá dobře, ale to jsou jen řeči a tady je to vidět. Třeba Pavel Zacha šel do Kanady, je tam čtyři měsíce a patřil s Pastrňákem k nejlepším. U nás se to dělá česky: vyčůraně a špatně," řekl Holík v rozhovoru pro server Aktuálně.
S dlouhým výčtem chyb pak na webu www.zacha-hokej.cz přišel i Pavel Zacha starší. Zde vybíráme několik jeho výroků. Zacha píše o špatném konceptu, podivném a nepochopitelném způsobu nominace, intrikách i vyřizování účtů.
"Bude to už skoro pět let, kdy jsem představitelům svazu poslal návrh své koncepce dvou akademií, vlastně reprezentací, které by umožnily koncentrovat zdroje a kvalitu, byly alternativou k odchodu hráčů do CHL i jinam, a usnadnily by proniknutí talentů do extraligy a 1. ligy. Nestalo se tak a v utkání se Slováky, kteří podobný systém výchovy naopak vytvořili, i když jej také někteří kritizují, jsme pocítili pozitiva takto postavených reprezentačních akademií. Pokud jde o výsledky na mezinárodní scéně, je to stále to nejlepší řešení. To samé Američané, v osmnáctkách naprosto přesvědčivě dominují, jakmile se potom ve dvacítkách složí z celé Ameriky pro mistrovství, už jsou pro soupeře mnohem hratelnější, protože úroveň sehranosti je nižší. Ta celoroční sehranost hráčů, vstřebání systému a svých rolí prostě hází jejich výkon o kategorii výš."
"Problém je složení týmu, způsob nominace. Těch opravdu kvalitních hráčů máme málo. Nemůžeme si dovolit, politikařit nebo si vyřizovat účty z minulosti pomocí nominace a část z těch, kteří tam určitě patří, vyřadit. Mít oblíbence a pak ty, kteří nemají nárok i kdyby byli nejlepší."
"Z letošní nominace zmizela jména, která se tam prostě měla objevit. Těch hráčů je víc. Ze všeho na mě sálala obrovská arogance moci. Arogance vůči hráčům, rodičům, vůči všem mimo realizační tým. Američané nominovali do přípravy pouze jednoho hráče navíc, Slováci udělali, velice logicky a šetrně k hráčům, kemp pro hráče z CHL přímo v Kanadě. Ti co neuspěli, pokračovali ve svých týmech. V našem případě jsme táhli deset hráčů z Ameriky na chvilku do Evropy, a sotva tady otevřeli oči, tak zase letěli zpět. Tohle nikomu nepřidá. Pan Přerost to opět arogantně komentoval slovy, že nikoho nenutil, aby do Kanady odcházel a necítil nutnost brát na to nějaké ohledy."
Celý text Pavla Zachy staršího čtěte ZDE.