Nedoceněnému Hughesovi by slušela trofej. Třeba FA Cup se Stoke

Zdroj: isifa.com

V sobotním osmifinále FA Cupu Blackburn – Stoke (přímý přenos v 15:55 na NOVA Sport a VOYO) se odehraje jeden velký comeback. Manažer Hrnčířů Mark Hughes se vrátí do Ewood Parku, kde dohromady prožil šest úspěšných let.

Hughesova hráčská kariéra je zatím mnohem bohatší než ta trenérská. Přál bych mu, aby se i v současné roli konečně dočkal cenného vavřínu. Zasloužil by si to.
 

Hughes v Blackburnu nejprve dva roky hrál a získal zde poslední trofej své aktivní kariéry – Ligový pohár v roce 2002. V té době už vedl reprezentaci rodného Walesu a málem s ní postoupil na mistrovství Evropy v Portugalsku. Nakonec sice jeho tým v baráži podlehl Rusku, ale někdejší opora Manchesteru United naznačila, že je předurčena k další velké slávě.

To se na Hughesově první klubové štaci také potvrdilo. Znovu kývl na nabídku Blackburnu, tentokrát coby nástupce odvolaného manažera Graema Sounesse. Zachránil strádající celek, postupně jej konsolidoval a začal s ním dosahovat výsledků, na jaké se léta čekalo. Lichotivé šesté místo v sezoně 2005/2006, dvakrát za sebou postup do Poháru UEFA, dvojnásobná účast v semifinále FA Cupu – to vše stihl mladý trenérský talent během čtyř báječných let v Ewood Parku.
 

Tehdy se navíc projevila jeho zázračná schopnost pracovat s omezenými prostředky. Od roku 2004 do svého odchodu v roce 2008 utratil za posily jen 11,5 milionu liber, což zvláště prizmatem dnešní bláznivé přestupové spirály zní takřka neuvěřitelně. Hráči jako Roque Santa Cruz, Christopher Samba či David Bentley se navíc Rovers vyplatili nejen sportovně, ale i ekonomicky, neboť byli s astronomickým ziskem transferováni do bohatých klubů.
 

Čich na levné nákupy provází Hughese ve většině jeho angažmá. Zajímavé je, že jakmile tento šestý smysl neuposlechl, spálil se a musel odejít. To se mu přihodilo především v Queens Park Rangers, kde rozhazoval jako zlatokopka, která si od bohatého milence na jeden den půjčila platinovou kartu.
 

V Manchesteru City byla situace poněkud jiná. Hughes přicházel do průměrného klubu středu tabulky bez výraznějších ambicí a najednou se přes noc musel naučit zacházet s miliony šejka Mansúra. Zdaleka ne všechny zářivé akvizice se mu vyplatily – například Jo, Robinho či Emmanuel Adebayor nadělali víc škody než užitku. Na druhou stranu v případě Carlose Téveze, Kola Tourého a Nigela de Jonga měl šťastnou ruku a položil tak základ budoucím triumfům.
 

I zde ale platí, že s levnějšími nákupy pochodil daleko lépe. Byl to on, kdo na Etihad Stadium přivedl budoucího kapitána Vincenta Kompanyho a jednoho z nejlepších současných pravých beků celé planety Pabla Zabaletu. Kvalitnější obránce od té doby Manchester City přes veškerou snahu nenašel a přitom na ně vynaložil nedozírné sumy. Na klíčovou dvojici Kompany – Zabaleta mu stačilo necelých 13 milionů liber, což je pakatel.
 

Pro Hughese byly předchozí drahé přešlapy a naopak laciná terna jistě velkým ponaučením. Vzal si z nich příklad i ve Stoke City, kam přišel předloni v létě. Není jednoduché nahradit takovou osobnost, jakou byl Tony Pulis, jenž na Britannia Stadium strávil sedm let. Hughesovi se to povedlo vlastně už v premiérové sezoně, v níž dovedl Hrnčíře na deváté místo, což bylo nejlepší umístění za bezmála 40 let. Navíc to dokázal s daleko atraktivnějším herním projevem. Stoke opustilo taktiku nakopávaných míčů a spíš než na dlouhé auty a urputnou bojovnost sází na kombinační fotbal založený na tvořivých křídelních hráčích a kontrole středu hřiště. V nedělním zápase v Newcastlu mělo míč na kopačkách v 58 procentech hrací doby, což byla dříve věc nevídaná.
 

Přitom ani ve Stoke nepracuje Hughes s žádnými megahvězdami. Většinu nových hráčů získal buď zadarmo, nebo na hostování. Díky šikovným manévrům na přestupovém trhu získal celou řadu zajímavých tváří včetně odchovance slavné Barcelony Bojana Krkiče a velice rychle vytvořil mužstvo, které má svůj vyhraněný styl a značnou vnitřní sílu.

Znovu se díky tomu drží v horní polovině tabulky. Nevýhodou je snad jen užší kádr, což se negativně projevilo při středeční prohře 1:4 s mistrovským Manchesterem City. Tým oslabený celou řadou zranění zkrátka a dobře anglický týden nezvládl.
Pokud se ale do soboty dá dohromady a potvrdí roli favorita v Blackburnu, bude v FA Cupu mezi osmičkou nejlepších. A jednapadesátiletý Hughes se tak znovu o kousek přiblíží k první trofeji své manažerské kariéry.
 

Jako hráč vyhrál, co se dalo. Coby trenér je možná stále trochu nedoceněný. Nyní může dokázat, že neprávem. Předpoklady na to rozhodně má. Stačí, aby se držel své osvědčené filozofie a z nastoupené cesty už nikam neuhýbal.