Létal jako motýl, bodal jako včela. Zemřel bojovník v ringu i v životě

Jeden z největších sportovců minulého století zemřel. Muhammad Ali opustil tento svět po dlouhém boji s vážnou nemocí. Nejen boxerskému prostředí však po sobě zanechal spoustu krásných vzpomínek. Pojďme si připomenout nejslavnější chvíle tohoto velkého muže.

Všechno to vlastně začalo ukradeným kolem. Právě tehdy se rozhodl, že se začne boxu věnovat. Malý Cassius Clay, jak znělo Aliho původní jméno, se začal připravovat pod vedením strážce pořádku, který případ vyšetřoval a který shodou náhod vedl trénink mladých boxerů.
 

Že z něj jednou vyroste velký sportovec, dal najevo už na střední škole, kde absolvoval 108 zápasů a jen osmkrát se musel před soupeřem sklonit. Když mu bylo pouhých osmnáct let, odjel na olympijské hry. A vrátil se se zlatou medailí z polotěžké váhy na krku. Pak se rozhodl pro profesionální ring.

Sebevědomí mladému boxerovi nechybělo, už tehdy o sobě prohlašoval, že je nejlepší. Mnohými byl za to kritizován, ale netrvalo dlouho a všem zavřel pusu. Mezi čtyři provazy se postavil proti světovému šampionovi Sonny Listonovi.
 

Málokdo mu proti "Velkému Medvědovi" věřil, možná jediný, kdo věřil ve vítězství Cassia Claye, byl právě on sám. "Budu létat jako motýl a bodat jako včela!" prohlašoval tehdy. A jak řekl, tak také koncem února čtyřiapadesátého roku udělal. Od začátku byl lepší, pak ale zápas ovlivnila neznámá látka, dodnes se spekuluje, jestli pocházela z Listonových rukavic, která Claye částečně oslepila. Od pátého kola už byl zase pánem ringu a ještě než dal rozhodčí pokyn k začátku kola sedmého, Liston zápas zabalil. Vítězný boxer si pak neodpustil narážky směrem k nedůvěřivým novinářům. A měl pravdu. Králem ringu byl od té chvíle právě on.

 O rok atři měsíce později titul proti stejnému soupeři obhájil. To už pod jménem Muhammad Ali, když vstoupil do muslimského hnutí. Ani Ali sám tehdy nevěřil, že soka složil tak rychle. Dostal knokaut hned v prvním kole.
 

Přišel rok 1967 a Ali odmítl nastoupit vojenskou službu ve válce ve Vietnamu, v důsledku čehož mu byla nejen odebrána boxerská licence, ale byl dokonce odsouzen k pětiletému vězení. Díky právníkům ale nakonec za mříže nemusel a o tři roky později se mohl vrátit i do ringu.

Zápas století, jak je tento duel označován, se odehrál ve slavné Madison Square Garden 8. března 1971. Ani jeden ze soupeřů, Muhammad Ali a Joe Frazier, do té doby nepoznali, co to je porážka. Vypjatému utkání vládl dlouho Frazier, když ale v 15. kole zasadil Alimu levý hák a zdálo se, že se utkání blíží ke konci, Ali vstal a zápas doboxoval až do konce. Na body však vyhrál Frazier a Muhammad Ali musel skousnout první porážku profesionální kariéry. Pár let nato však svému soupeři porážku dokázal vrátit.
 

Mistrovský titul si ale vzal zpět na konci října 1974. Nestřetl se s Frazierem, ale s Georgem Foremanem, který mezitím úřadujícího šampiona porazil. Foreman do té doby vyhrál čtyři desítky zápasů, sedmatřicet z toho K.O. Nebyl zvyklý boxovat déle jak tři kola, s Alim to ale byla bitva delší. Foreman byl sice aktivní, Ali ale dokázal na jeho údery reagovat a soupeře postupně utahal. Nejen svou aktivitou, ale i taktikou soupeře rozzuřit. Psychicky i fyzicky unavenému Foremanovi zasadil rozhodující úder v závěru osmého kola.
 

Znovu se ale postavil do ringu i Frazierovi. Bylo to roku 1975 v Manile. Boxovalo se dlouhých čtrnáct kol, po kterých Frazierův trenér nedovolil svému svěřenci pokračovat. Poražený pak odboxoval už jen dvě utkání a odešel do boxerského důchodu.

 Ani Muhammad Ali ale v ringu už dlouho nevydržel. Když mu bylo pouhých čtyřicet roků, diagnostikovali u něj lékaři Parkinsonovu chorobu. Nemoc se na něm začala rychle podepisovat a utkání proti Trevoru Berbickovi v prosinci 1981, které Ali prohrál, bylo jeho posledním v kariéře.
 

S těžkou nemocí však bojoval statečně ještě dlouho. V roce 1996 mu byla udělena pocta zapálit olympijský oheň v Atlantě. Již tehdy na něm byly známky onemocnění jasně patrné, slavný sportovec však ukázal svou sílu nejen v ringu, ale i v životě. Bojoval další dvě desítky let, ještě letos v dubnu se objevil na veřejnosti při příležitosti charitativní akce ve prospěch boje právě proti Parkinsonově chorobě. 3. června ale svou poslední bitvu definitivně prohrál.