Euro svléklo český fotbal donaha, nároďák dal direkt i Peltovi

A je to! Podtrženo, sečteno. To, co český fotbalový fanoušek viděl při turnaji mistrovství Evropy v podání českého týmu, nebyla zrovna náhoda. Češi vyhořeli, jejich výkon byl povětšinu zápasů zoufalý a zaslouženě EURO 2016 opouští.

Možná jste si toho všimli, prognózy spekulace, že nadešel ten správný letopočet s šestkou na konci. Naděje, že se budou opakovat senzační výsledky z let 1976 a 1996. Ano, EURO 2016 bylo možná skvělou příležitostí, navázat na slavná léta.

Jenže to neklaplo. Byl tady totiž jeden obrovský rozdíl. A to kvalita hráčského kádru. Češi mají v současné době snad jen jednu osobnost světového formátu. Tou je Petr Čech, i když mu to pod ostrozrakem fanoušků šlo v brance národního týmu vždyzky o poznání hůř, než v Chelsea nebo Arsenalu. Zbytek týmu, při vší úctě, je opravdu maximálně evropským průměrem, a spíš ani tím ne…

Svědčí o tom nejen obraz a styl hry, kterým se Češi prezentovali. Vypovídající hodnotou jsou bohužel i tabulkové hodnoty hráčů. O Čechy jednoduše není zájem, a pokud vyroste nějaký supertalent, pak se prodává za levno.

Slyšeli jste o hráčích, jako jsou Marko Rog nebo Tin Jedvaj? Dva dvacetiletí mladíci. Jeden má tržní hodnotu 6 milionů eur, druhý 8 milionů. Když se před pár dny mluvilo o zázračném Patrikovi Schickovi, nabízí italské kluby 2,5 milionu… Rozdíl mezi těmito fotbalisty? Zatímco Roga, Jedvaje nebo jen o rok staršího Marko Pjacu, poslal chorvatský trenér Ante Čačič do duelu se Španělskem, Patrik Schick seděl doma u televize a koukal, jak se tureckou ligou načichnutý David Pavelka trápí… Neznímí maldíci v chorvatském dresu naopak zničili sebevědomé Španěly a navíc, jaká troufalost, chtěli hrát fotbal a ne zakopávanou!

Související obsah

Češi jako chudí příbuzní. Jen Modrič je dražší než celá sestava!

15. 6. 2016

Ano, Pavel Vrba si to možná neuvědomil včas, ale svůj tým opravdu staví na hráčích, kteří berou zavděk s angažmá v podprůměrných ligách za lehce vydělané peníze, namísto toho, aby se porvali o místa v evropských klubech.

Už bylo psáno něco o tom, že Češi byli po Rusech a Irech, které navíc poslal na medailová místa čtyřicetiletý veterán Shay Given, třetím nejstarším týmem na turnaji. Rusové se pakovali domů s ostudou, Češi jakbysmet. Irové pojedou domů dnes.

Související obsah

Veteránská liga? EURO 2016 už přineslo Čechům první medaili!

1. 6. 2016

Ne, samozřejmě, že to není jen o věku. Je to spíš o tom drajvu, o herním projevu. Ale věřte tomu, že vám po hřišti vždycky bude lítat rychleji pětadvacetiletý borec, než třicetiletý matador.

Někdy už je potřeba ty zkušenosti opravdu nahradit drzostí.
Bonusem, které měly úspěšné české týmy z let 1976 a 1996, byli také výjimeční fotbalisté. Zlato z Bělehradu vyhrála parta, jejíž základ tvořili vítězové evropského Poháru vítězů ze Slovanu Bratislava, doplněná o génia Antonína Panenku. V roce 1996 zase váleli Karel Poborský, Pavel Nedvěd, či Patrik Berger. A jsme zase u věku. Bylo jim tehdy 24, 23, respektive 22 let. Ti kluci měli drajv…

Současná česká fotbalová reprezentace žádného výjimečného fotbalistu nemá, pomineme-li věčně zraněného smolaře Tomáše Rosického. Ale nejen špílmachři a režiséři dělají velký fotbal. Podívejte se, jaký charakter dávají hře třeba Mario Gomez nebo Ivan Perišič. A nemusíme chodit daleko, i Slovensko má rozdílové hráče. A nemluvíme jen o Hamšíkovi, ale třeba i o Pekaríkovi nebo Weissovi. U nás stále doufáme v to, že to, co Limberskému stačí na českou ligu, postačí i v Evropě. Kdepak…

Pokud tedy čeští fotbalisté s přehledem vyhráli svou kvalifikační skupinu a vyřadili třeba i věhlasné Nizozemsko, musíme konstatovat, že šlo o shodu náhod. Pár zápasů se opravdu povedlo, ale ruku na srdce, pomohly nám i krize soupeřů. Úspěšná kvalifikace se pak bohužel stala jen ukolébavkou toho, jak je všechno v pořádku.

Často se říká, že reprezentace je výkladní skříní jakéhokoliv sportovního odvětví. Pokud doposud Vrbův národní tým žehlil průšvihy fotbalového hnutí i samotného předsedy, který se ho jako skvostný produkt snaží prodávat do Číny, byl to většinou jen pohled skrz růžové brýle.

Pavel Vrba sice naznačil, že by rád u reprezentace pokračoval. Zřejmě proto, že nechce končit s takovou ostudou. Definitivní ne neřekl ani Petr Čech, i on moc dobře ví, že takhle se velcí hráči neloučí. Naopak David Lafata či Jaroslav Plašil už dál nechtějí poslouchat nenávistné komentáře fandů a zabalili to rovnou po smutné prohře. To až zabolí...

Ale i tak zůstává tu velký vykřičník. Národní tým totiž dal direkt i svému šéfovi. Po fiasku na turnaji EURO 2016 musí i sám Miroslav Pelta přiznat, že je český fotbal opravdu zoufalý…