Tak Bolivie se moc nevyvedla. Vlastně ještě tak trochu trvá. Kamiony se z z této krásné, leč pro závodění ne moc příhodné země, ještě všechny nedostaly, protože cesty jsou strženy a dnešní etapa (po kolikáté už) zrušena.
Organizátorům nastala ta nejnepříjemnější práce, jakou si mohou představit. Část pelotonu (soutěžního i asistenčního) mají někde v horách bez zásobování a vzhledem k objížďkám, každého jinde. Část je v pohodlí v Saltě (ti, co měli štěstí a včas proklouzli). Dnes se musí soutěž zreorganizovat v Chilechitu, tam už snad bude sucho.
Sázka nevyšla! V tomhle období v Bolivii dost prší a riskovat, že: dá-li Pánbůh letos pršet nebude se obrátilo ve svůj protiklad. Pršelo extrémně! Z původně plánovaných 1900 km rychlostních vložek se stalo nějakých 700, pro kamiony ani to ne. Z maratónského závodu se stala výprava s cílem nějak to v Bolivii přežít.
Znovu se otevírá pro ASO (pořadatele závodu) zásadní otázka: KDE JEZDIT? Ve stanovách Dakaru stojí, že se soutěž uskuteční na území více států, a to je dnes hodně nepříjemný slib. Těch několik tisíc kilometrů by se jistě dalo namotat v Argentině, ale už by to nebyl Dakar. Pokud se ASO nedomluví s Chile, nebo Peru, je soutěž v Jižní Americe v háji!
Naše kluky jsem včera trochu pomluvil, protože jsem ještě nevěděl o Alešově dobrodružství v solisku (Kolomajz ho musel vytáhnout), ale stejně to moc dopředu nejde a se zmatkem s počasím je otázka, zda se to vůbec podaří. Jediným pozitivem jsou opět dobře fungující Tatry.
Motorkáři jezdí v zásadě na pozicích, které jim papírově přísluší a ve čtyřkolkách Tůma bojuje jako lev. Jede poprvé a musí to být pro něho hrozný zážitek. Zdá se, že je to tvrďák, který na Dakar patří.
Martin Prokop, při všech potížích s navigací, jede pořád výborně a rozhodně se nijak neodtrhnul od světové špičky, ať už je číslo jeho pořadí jakékoliv.
Doufám, že zítra ráno budu mít nějaké kloudné informace (zatím je nemá ani pořadatel) a budu je moci spojit s nějakým vyprávěním o starých časech, když v těch nových se nic neděje.
