Další z velkých osobností světového fotbalu se loučí se zeleným trávníkem. Svůj odchod do fotbalového důchodu oznámila žijící legenda anglické kopané Frank Lampard, vítěz Ligy mistrů, Premier League a držitel řady dalších trofejí.
"Po jednadvaceti neuvěřitelných letech jsem se rozhodl, že je ten správný čas ukončit kariéru profesionálního fotbalisty. I když jsem měl řadu nabídek z domova i zahraničí, v osmatřiceti letech cítím, že je čas začít novou kapitolu svého života," napsal na svůj instagramový profil.
"Jsem nesmírně hrdý na trofeje, které jsem vyhrál, více než stokrát jsem reprezentoval svou zemi, vstřelil více než tři stovky profesionálních gólů," shrnul Lampard, který nezapomněl poděkovat svým rodičům a rodině včetně manželky a dvou dcer. V emotivní zpovědi si vzpomněl i na všechny, které ve fotbalovém životě potkal.
"Samozřejmě, že největší část mého srdce patří Chelsea, klubu, na který mám tolik skvělých vzpomínek. Nikdy nezapomenu na příležitost, kterou mi dala, a úspěch, jehož se nám povedlo společně dosáhnout," přesvědčil nakonec fanoušky Blues, že právě celek ze Stamford Bridge pro něj na klubové úrovni znamenal nejvíc.
S fotbalem začínal Frank Lampard ale v klubu, kde téměř dvě desítky let válel jeho otec. Právě on jej vedl z pozice asistenta trenéra West Hamu při jeho fotbalových začátcích.
Ty ale nebyly jednoduché. Poznamenalo je i vážné zranění, kvůli zlomené noze přišel mladý Frank o několik měsíců. Dokázal se ale vrátit a v letech 1998/9 prožil zásadní ročník ve své kariéře. Získal stálé místo v základní jedenáctce West Hamu a měl velkou zásluhu na tom, že se "Kladiváři" umístili na páté příčce Premier League.
Když ale z týmu odešel Rio Ferdinand, Lampardův velký přítel, nadešel čas pro odchod i pro něj. A pro mnohé to bylo překvapením. Na jaře 2001 se stal novou posilou londýnské Chelsea, u trenérského kormidla tehdy stál Claudio Ranieri.
Zkraje ale neměl na Stamford Bridge na růžích ustláno. Jeho pozice se začala zlepšovat, až když klub převzal Roman Abramovič. Pak už začala jeho hvězda strmě stoupat.
Záložní řada Chelsea bez něj? To brzy začalo být nepředstavitelné. Už v ročníku 2004/5 kraloval mezi středopolaři v Lize mistrů i Premier League, v níž pomohl Chelsea k triumfu.
To však byla jen první z dlouhé řady trofejí, které má ve své sbírce. Premier League s Chelsea ovládl třikrát, dočkal se i poháru z Ligy mistrů, v níž vedl mužstvo s kapitánskou páskou a v památném finále proti Bayernu Mnichov skóroval v rozhodujícím penaltovém rozstřelu.
Kariéru v dresu Blues ukončil v létě 2014, když se pár měsíců předtím znovu zapsal zlatým písmem do klubové kroniky, když se stal nejlepším střelcem v historii Chelsea. Do sítí soupeřových gólmanů nakonec nastřílel 211 gólů.
Přesto se však vedení klubu dlouho nemělo k prodloužení kontraktu s jednou ze svých největších legend posledních let. Jednoletá smlouva, kterou nakonec dostal, jej nepřesvědčila, a tak jeho poslední trofej v Chelsea byla za vítězství v Evropské lize, kdy proti Benfice znovu navlékl kapitánskou pásku.
Jeho další kroky vedly do New Yorku, podzim 2014 ale ještě strávil na hostování v Manchesteru City i navzdory tomu, že dříve prohlásil, že nebude nastupovat za jiný klub v Premier League než za Chelsea.
Jeho poutu k Chelsea však zůstalo silné, v září nastoupil na posledních pár minut duelu proti Blues a dokonce vstřelil gól. Ten ale neslavil...
V Manchesteru nakonec odehrál osmatřicet utkání, dalších jednatřicet přidal za New York.
Úspěšná léta zažil i v reprezentačním dresu. Za anglické áčko si poprvé zahrál ještě v době, kdy válel za West Ham, v říjnu 1999 ve vítězném přáteláku proti Belgii. V srpnu 2003 se pak proti Chorvatsku dočkal první reprezentační branky.
Zahrál si na třech světových šampionátech a dvou mistrovstvích Evropy. V srpnu 2014 pak oznámil, že s reprezentační kariérou končí. Za Albion odehrál 106 zápasů, v nichž dal 29 gólů.
Teď se s profesionálním fotbalem rozloučil nadobro.