Spartě přeji titul, ale chtěl jsem ji sesekat, přiznal střelec Slepička!

Miroslav Slepička | Zdroj: Profimedia

Miroslav Slepička si kvůli MMA dal od fotbalu delší pauzu. Už ani netušil, že se vrátí na tu nejvyšší úroveň, ale vrátil se. Příbrami včera dokonce pomohl k bodu za remízu 2:2, na které se podílel jedním gólem a radost byla o to větší, že Slepička skóroval proti bývalému zaměstnavateli - Spartě. V rozhovoru pro Nova Sport přiznal, že ho výsledek potěšil, ale přesto Spartě titul přeje. Mluvil také o angažmá v Indii a Chorvatsku a řekl, komu fandí v UFC.

Před dvěma lety jste s fotbalem skončil a šel jste se věnovat MMA. Jak to tehdy bylo?

Skončil jsem v Táborsku a už jsem neměl chuť do fotbalu. Byl jsem znechucen z těch lidí okolo vrcholového fotbalu. Říkal jsem si, že si chci od fotbalu na chvíli odpočinout. Od malička jsem ale sportoval a tak jsem chtěl mít pořád nějaký zápřah. MMA jsem léta sledoval z dálky a tak jsem zkusil trénovat a naplňovalo mě to. Oproti fotbalu to byl celkem zápřah. Dvakrát denně jsem trénoval.

Co jste si od MMA přál?

Nedělal jsem to proto, abych měl zápas, ale nakonec se vyskytla příležitost a já do toho šel. Slovo dalo slovo a já zápas absolvoval. Nechci říct, že by mi to poté stačilo. Spíš jsem úplně nechtěl řešit stále hubnutí a tak dál. Člověk se třeba tři měsíce připravuje na jeden zápas. Na to jsem nebyl z fotbalu zvyklý. To byl asi ten největší důvod, proč jsem s MMA nepokračoval. Ale tenhle sport mi určitě hodně dal a pomohl mi i do fotbalu.

K fotbalu jste se vrátil, protože vám chyběl?

Ano, určitě mi chyběl. Hrál jsem i během MMA prales na Příbramsku, ale z vrcholové úrovně jsem odešel.

Související obsah

Tahle banda okradla Spartu: Po zápase klobása i frajírek z Ghany!

20. 8. 2018

Věřil jste, že se k fotbalu vrátíte a budete ho hrát na tak vysoké úrovni?

To jsem si popravdě nemyslel. Ve skrytu duše jsem doufal, že si fotbal ještě nějak zahraji, ale nenapadlo by mě, že se ještě dostanu do první ligy. Byl jsem natolik soudný, že jsem si říkal, že už mě nikdo nevezme.

Dá se třeba říct, v čem je těžší MMA a v čem fotbal?

MMA je v samotné přípravě určitě náročnější. Člověk pak stojí v oktagonu sám za sebe a je to úplně něco jiného. Pro mě byl ale největší problém ten, že jsem byl každý týden zvyklý hrát zápas. Jak už jsem říkal, tady se člověk připravuje na jeden zápas tři, čtyři měsíce. V tom je to zajímavější, ale já jsem chtěl mít ty zápasy každý měsíc. To ale vzhledem k dietám a trénování není vlastně možné.
 

Sledujete víc Premier League, nebo UFC?

Sleduji víc UFC. Baví mě to víc. Je to pro mě zajímavější než fotbal. Mým oblíbeným bojovníkem je Khabib Nurmagomedov, který se teď utká s Conorem McGregorem.

Jak to podle vás dopadne?

Fandit budu určitě Khabibovi a jsem přesvědčený o tom, že McGregora porazí. Je mi sympatický a je to můj favorit. Conor je mi naopak nesympatický tím, jak vystupuje, a že z toho dělá šaškárnu.

A co Češi v UFC? Pudilová? Vémola?

Lucka je od nás z Příbrami a určitě jí držím palce. Teď bude mít zápas v Dallasu, tak ho snad zvládne. Fandím i Vémolovi, to je zápasník, jaký by měl být. Osobně se s nimi ale neznám. Když jsem ale jezdil na sparingy do Prahy, poznal jsem třeba Patrika Kincla či Jirku Procházku. Měl jsem dokonce možnost se s nimi potahat a byla to velmi dobrá zkušenost.

Související obsah

Příbram obrala Spartu o body! Na Letné pálil Slepička i novic Antwi

19. 8. 2018

Vraťme se ještě k fotbalu. Včera jste pomohl Příbrami gólem k remíze proti Spartě, za kterou jste v minulosti hrál. Byla to pro vás velká radost?

To určitě byla. Já tam skončil tak, že jsem byl přeřazen do béčka. Už jsem ani nikdy nedoufal, že se jim takovýmto způsobem někdy pomstím. Škoda, že jsme to nevyhráli. Byť Spartě fandím, za tu remízu jsem hrozně rád. Spartě i přeji titul, sám jsem pořád sparťan, ale včera jsem je chtěl porazit a sesekat. Byl jsem ochoten pro to udělat na hřišti všechno. Bod ale určitě beru jako úspěch. Měli jsme z p*dele kliku a hodně nás podržel gólman. Sparta navíc měla spoustu šancí a byla lepší. Ale bod se počítá.

 

Vy jste hrál během vaší kariéry v Indii, Chorvatsku a Německu. Jak na tato zahraniční angažmá vzpomínáte?

Každé to angažmá mě nějakým způsobem obohatilo. Ale že bych si přivezl nějaké pikantní historky, to ani ne. Získal jsem tam spoustu kamarádů a tak dále. Také mi to rozšířilo obzory, ale já jsem nejraději doma. Budu se opakovat, ale nejraději vzpomínám na Spartu pod trenérem Bílkem. Tam byla nejlepší parta i trenéři. Určitě to ale není tak, že bych teď v Česku chodil do indické restaurace. Ta indická kuchyně mě totiž nechutná. Ale třeba do Chorvatska na dovolenou jezdím každý rok. Na Chorvatsko nedám dopustit a tam se mi moc líbí, tam jezdím se ženou.

A na závěr něco na odlehčenou. Před lety vás po zápase vyfotili s klobásou a ve Spartě jste z toho měl nepříjemnosti. Jak na to vzpomínáte?

Nikdy mi to nevadilo a dělám si z toho srandu. To byla taková blbá situace, že mě nafotili, ale klobásu si dává po zápase půlka ligy, možná i víc než půlka.