Jejich mise skončila. Přijeli si do slovenského Popradu z Pobřeží Slonoviny pro 137 gólů, jejich zápasy nakonec nebyly počítány do oficiálního turnaje, ale nakonec se mohli radovat aspoň ze tří gólů. To je příběh florbalových Slonů, o kterém vypráví Oholiab Kouadio, jeden ze sedmi statečných.
Mělo jich být víc. Jenže nakonec dorazilo jen sedm. Někomu nedali povolení vycestovat celníci, někdo na to prostě nesehnal peníze. Přesto sedm statečných florbalových Slonů přijelo, aby okusilo svět velkého florbalu.
Kvalifikace na mistrovství světa, které budou v prosinci hostit Helsinky, pro ně bude nezapomenutelným zážitkem, navzdory tomu, že Mezinárodní florbalová federace jejich zápasy nakonec do oficiálních statistik počítat nebude.
„Dostat se na Slovensko bylo opravdu těžké. Neměli jsme podporu ze strany státu ani našeho ministerstva sportu. A protože finanční možnosti naší federace nebyly nijak dobré, udělali jsme několik akcí na to, abychom peníze získali. První peníze jsme získali tím, že jsme prodávali trička. Ale nakonec jsme si samozřejmě museli půjčit, abychom mohli koupit letenky. Nakonec nás letělo jen sedm,“ vypráví obránce Slonů Oholiab Kouadio.
„Každého to vyšlo na 1000 euro, celkově tedy na 7 tisíc euro,“ dodává.
Za tuto cenu pořídili Afričané zpáteční letenku do Vídně a jízdenku vlakem do Popradu. Když pak poptávali ubytování, vzali nízkorozpočtový apartmán bez snídaně. Vařili si sami…
Jenže pak přišla další rána. Když došlo na kontrolu nominace, zjistili úředníci Mezinárodní florbalové federace, že Marcel Wadja nefiguruje na takzvaném first listu, který daná země posílá jako nominaci hráčů na kvalifikaci šampionátu. Wadja nejdříve ani nepočítal s tím, že by hrál, ale nakonec chtěl kamarádům pomoci a vůbec poprvé v životě na sebe chtěl navléknout výstroj brankáře. Přišla volba: buď hrát bude, ale zápasy budou neoficiální, nebo do zápasů nezasáhne, a výsledky se budou počítat.
„Ano, je přirozené, že jsme byli na začátku opravdu zklamaní. Vždyť jsme sem jeli tak dlouhou cestu a pak se na poslední chvíli dozvíme rozhodnutí, že naše zápasy nebudou oficiální. Ale navzdory tomu všemu jsme přijeli na Slovensko hrát. A hlavní věc je, že ať už zvítězíme nebo prohrajeme, prostě se učíme,“ vrací se k další těžké chvíli Oholiab Kouadio.
Sloni tak nastoupili v počtu jeden gólman a šest hráčů do pole, proti Švýcarsku, které na posledním světovém šampionátu bralo bronz.
„První zápas? Byla určitě škola, ale za mě to bylo dobré. Na to, že jsme přijeli a vlastně skoro za chvíli jsme šli na hřiště... Ale trápilo nás opravdu to, že nás bylo málo. Soupeř měl na střídačce 15 hráčů a my jednoho. Nakonec jsme ale samozřejmě byli rádi, že jsme se mohli zúčastnit a setkat se se třetím týmem světa,“ vypráví obránce, který na svých zádech nosil číslo 17.
Navzdory 137 inkasovaným gólům byli Afričané hrdí:
„Pro mě samotného to byly mé první oficiální zápasy v národním týmu na mezinárodní úrovni. Jsem opravdu šťastný, že jsem mohl hájit barvy své země, trénoval jsme na to celý rok,“ říká šestadvacetiletý Kouadio.
„A pro celý náš tým to je samozřejmě obrovská čest. Jsme hrdí na to, že jsme reprezentovali naší zemi a dali jsme i dalším zemím vědět, že florbal existuje také v Africe.“
Mimochodem, všechny tři góly Slonů dal teprve šestnáctiletý a jen 150 centimetrů vysoký Henry E. Oga. Dokázal je dát ve čtyřech zápasech. Možná je to opravdu talent, ale dá mu někdo v Evropě šanci? Odpověď z jednoho předního českého klubu je ale krutá. „Koukali jsme na něj, ale v ročníku 03 by si u nás asi nezahrál ani v béčku,“ říká tvrdou florbalovou realitu trenér Chodova David Podhráský.
Pokud ale chce florbalový svět přiblížit Afriku zbytku světa, měl by do podobných hráčů investovat a pozvat ho alespoň na stáž či tréninky.
ram,
TN.cz