Děti by mě za zlato méně nezlobily, směje se stříbrný olympionik Bauer

Zdroj: Profimedia

Marek Otava

15. 5. 2020, 09:00

Dlouhé roky byl ústřední postavou českého bežeckého lyžování. Za sebou má nespočet sportovních úspěchů, nikdy však nedosáhl na zlatou medaili. Na olympiádě i mistrovství světa mu k ní chyběl kousek a do ruky jí mohl dostat i úřední cestou. "Na těch závodech jsem byl a budu prostě druhý," férově uznává v rozhovoru pro web novasport.tv Lukáš Bauer.

Máte za sebou celou řádku úspěchu, přesto se musím zeptat, zdali vám nechybí ta zlatá medaile, ať už z MS nebo olympijských her?

Chybí! (smích). Stříbro i bronz mám, takže v tom žebříčku mi samozřejmě chybí. Třikrát to bylo blízko, z toho dvakrát za Andrusem Veerpalem (estonský běžec), u kterého byly upřímně často pochyby, jestli si nevypomáhá dopingem. Hodně se o tom napsalo. Ale já to beru, tak, jak to je. Bez ohledu, jestli si Andrus vypomáhal dopingem nebo ne. Na těch závodech jsem byl a budu prostě druhý.
 

Zdroj: Profimedia

Nicméně kolikrát jste za ním zaostal jen o kousek?

Na OH v Turíně v roce 2006 jsem za ním byl nějakých 9 sekund, na mistrovství světa v Liberci v roce 2009 jsem pak ztratil asi 6 vteřin. Naposledy se hodně mluvilo o tom, že by mi měla být poslána zlatá medaile poštou po olympijských hrách v Soči v roce 2014. Ale já mám za svoji medaili tu stříbrnou a tu zlatou medaili ani nechci. Když to řeknu hloupě, vše už to odvál čas a nevidím rozdíl, jestli jsem byl první nebo druhý. Děti by mě asi méně nezlobily, kdybych měl zlatou. (smích)
 

Na druhou stranu se můžete pyšnit dvěma vítězstvími na Tour de Ski, jak na ně vzpomínáte?

Když se budeme bavit o tom druhém v roce 2010, tak na něj vzpomínám opravdu hodně. Tři etapy před koncem jsem totiž vůbec nepočítal s tím, že bych měl šanci dostat se na stupně vítězů, natož vyhrát. Pak se mi ale neskutečně povedla předposlední etapa, kdy jsem poskočil až na druhé místo za Petera Northuga a do poslední etapy jsem startoval devět vteřin za ním.
 

Zdroj: Profimedia

To pro mě znamenalo obrovský náboj a musím říct, že to významně otočilo hru a opačným způsobem to zase zapůsobilo na Petera, který rázem věděl, že ty karty na trati mám silnější asi já. Nicméně bojovali jsme, já jsem vyhrál a myslím, že jsem si díky tomu vítězství u něj získal velký respekt.
 

Před samotným finišem jste si taky mohl dovolit vzít vlajku do rukou…



To bylo hodně triumfální a emotivní, ale tyhle ty věci mám prostě rád. Během mojí kariéry se mi párkrát podařilo dojíždět z českou vlajkou do cíle a následně slyšet českou hymnu. Musím říct, že bych tenhle pocit ještě jednou rád zažil, ale po mé sportovní stránce se to asi už nestane.

Zdroj: Profimedia

Jak byste vůbec srovnal Petera Northuga se současným norským fenoménem Johannesem Klaebem?

Jsou si hodně podobní, když vezmeme v potaz nejednoduší měřítko, což jsou výsledky, tak po sportovní stránce jsou oba někde jinde a dominují. Na druhou stranu Peter Northug přinesl do běžeckého lyžování takovou aroganci a drzost, což takový poklidný a pro někoho možná i nudný sport trošku postrádal. Jeho tiskové konference před závody mi dost často připomínaly tiskovky boxerů. Kdežto Klaebo je prototyp takového slušňáka, se všemi je kamarád a žádnou kontroverzi jsem tedy u něj ještě neviděl.

 

Související obsah

Uvízlý vůz v Oslu, běžkař Bauer mluví o své nové trenérské roli a pandemii

8. 5. 2020 Marek Otava M. OTAVA

Nechybí právě ta kontroverze a rivalita současnému běžeckému lyžování, které je v posledních letech trochu ve stínu biatlonu?

Myslím, že konkrétní zemi vždy pomůžou dobré výsledky. Když se daří, tak to zajímá více lidí, ale to má podobné i biatlon. Ruku v ruce to ale jde s televizními přenosy, které by měly být zábavné a běžecké lyžování v tomto ohledu hodně ztrácí.

Každopádně běh na lyžích byl v Česku dlouhá léta na vrcholu, teď je na vrcholu zase biatlon, a to naprosto oprávněně. Takže než přijdou čeští běžci a běžkyně s opravdu top výsledky, což předvedla třeba Katka Razýmová (tři výsledky v top 10 ve Světovém poháru v letošní sezoně – pozn. red.), a jsou tam i další hvězdičky.
 

Související obsah

Legenda českého lyžovaní povede reprezentaci! Bauera čeká výzva

13. 5. 2019

Nejde však jen o české lyžování, myslím, že by se běžecké lyžování mělo probrat i na světové úrovni. Občas kroutím hlavou nad tím, co FIS (Mezinárodní lyžařská federace – pozn. red.) vymýšlí a přijde mi, že jedou poslední roky v zažitých kolejích a když přijdou se změnou, tak je dost chaotická. Samozřejmě je to můj osobní názor, ale právě biatlon má v těchto změnách mnohem vice našlápnuto a je tam takový svěžejší vítr.
 

Můžete být v těch změnách konkrétnější?

Krásně je to vidět v případě smíšených štafet. Běžecké lyžování o nich mluvilo dlouhá léta, ale paradoxně biatlon s nimi přišel dříve, a to jen proto, že u běžeckého lyžování nebyla vůle to vyzkoušet. Ještě si pamatuji, jak jsme kdysi dávno na Světovém poháru v Lahti jeli několik smíšených štafet ve složení já, Katka Neumannová, Martin Koukal a Katka Hanušová, ale byla to spíše taková, nechci říct exhibice, ale bylo to dost nárazové a jelo se to třeba max jednou za sezonu a po třech letech to zase usnulo. Naopak biatlon s tím přišel a mělo to dobý ohlas a dnes je to pevná část Světového poháru.