Celé semifinále držel české florbalisty nad vodou. Soupeře z Finska brankář Lukáš Bauer přiváděl k šílenství parádními zákroky. Ale ani jeho skvělý výkon na postup do finále mistrovství světa nestačil. Se slzami v očích se gólman Mladé Boleslavi rozpovídal i o rozhodující střele, která přišla necelou minutu před koncem a nakonec upravila na konečné skóre 3:2 pro Finsko.
Jak moc bolí těsná porážka po takovém výkonu?
Hrozně moc. Věřili jsme, všech pětadvacet třicet lidí, že zápas zvládneme. Byli jsme dobře takticky připravení a fyzicky taky. Bohužel jsme neproměnili naše šance, což jsme si říkali, že musíme být efektivní, protože toho moc mít nebudeme. Jako vždycky na konci zápasu to tam někde proletěl. Mrzí to hrozně moc.
Viděl jste něco z vítězné střely?
Já tušil, že bude střílet, protože Johansson je fantastický hráč. Známe ho, hodně to shazuje, ale my byli tak dole, že tam nebylo moc místa. Já tušil, že bude střílet, ale měl jsme před sebou tři lidi a jen jsem cítil, jak mi to škrtlo o rukáv. Neviděl jsem to, bohužel.
Vaše taktika hrát z obrany vycházela. Finové byli chvílemi opaření.
Jo, zahráli jsme podle mě fantastický zápas, určitě jedno z nejlepších semifinále, co jsme proti Finům hráli. Byli jsme dobří do obrany, občas jsme měli nějaký brejk, ale primárně fantastická obrana. Měli jsme tam šance. Bohužel jsme je neproměnili a na to jsme dojeli.
Po některých zákrocích jste si radostně zapumpoval. Cítil jste, že tým držíte?
Jo, dělám to docela často. Já jsem si zápas hrozně užíval. Semifinále mistrovství světa se nehraje každý den. Já jsem fakt věřil, že to zvládneme. Bohužel to nestačilo.
V první třetině jste dostal ránu do hlavy. Nebál jste se, že nedohrajete?
Já mu šel pod nohy, on mě nějak nakopl, pořádně ani nevím jak. Musím se na to podívat. Je to jen roztržený ret a bolavá hlava, jinak to nic není. V semifinále mistrovství světa se kvůli něčemu takovému neodstupuje z boje. To mě ani nenapadlo a i kdyby mě ta hlava bolela desetkrát víc, tak tam zůstanu.
Užíval jste si atmosféru Hartwall arény?
Samozřejmě. Bylo tu asi deset tisíc lidí, sice fandili hlavně Finům, ale atmosféra byla dobrá skoro po celý zápas. I když si myslím, že diváky naše první třetina zkrotila a utišila. Ale já tyhle zápasy mám hrozně rád a v takové atmosféře a nádherné hale je to fantastické. Jediné, co to kazí, je ten výsledek.
Bude těžké setřást zklamání a soustředit se na zápas o bronz?
Samozřejmě to bude asi těžké, ale my jsme sem přijeli pro medaili a výkony stupňujeme. Sehráli jsme nejlepší zápas na turnaji a i když to nestačilo, věřím, že v sobotu se vrátíme plni sil a Švýcary rozebereme.
Ještě před samotným šampionátem jsme vyzpovídali Filipa Langera, který si na šampionát přijel pro medaili:
