Inzerát
Z nuly na sto? Moje cesta, za kterou jsem vděčný, říká česká hvězda polské ligy
Fotbalista Tomáš Petrášek. |
Zdroj: Profimedia.cz
Ještě před pár lety se pohyboval ve druhé nebo třetí české lize, teď bojuje v polské Ekstraklase o mistrovský titul. Fotbalista Tomáš Petrášek toho během své kariéry zažil už hodně, v Polsku se ale našel a patří mezi pilíře obrany Čenstochové. S ní postoupil ze třetí ligy až do nejvyšší soutěže a útočí s klubem na ty nejvyšší mety. Devětadvacetiletého obránce, který nakoukl i do reprezentace, sice loni zastavilo zranění, teď je však zpět a sní o dalším velkém úspěchu.
Inzerát
Inzerát
Po dlouhodobém zranění už zase nastupujete, a dokonce střílíte góly. Vaše Čenstochová je v polské Ekstraklase třetí. Jaké jsou ambice do zbytku sezony? Na první místo ztrácíte jen čtyři body.
Jsem především opravdu šťastný, že jsem naplno zpátky na hřišti a že tým šlape. Být kapitánem takového týmu je veliká zodpovědnost. Chceme hrát až do konce o ty nejvyšší příčky. Musíme se však soustředit pouze na nejbližší zápas, tak se dělají velké věci.
Myslíte si, že je reálné, abyste letos konečně urvali titul, který vám za poslední roky ve sbírce ještě chybí?
To slovo konečně pro mě zní trošku naléhavě, ale vlastně mu rozumím. Loni jsme vyhráli skoro všechno, chybí nám už opravdu jen ten titul. Ale necítím se být pod tlakem, jedeme tak trošku nad plán. Určitě to chceme, ale pamatujme také na to, že ještě před pěti lety jsme byli ve 3. lize. Všechno má svůj čas.
Čím se jako tým můžete pyšnit? Co by vám podle vašeho názoru mohlo nejvíce pomoci v boji o titul?
Konsekventní práce celé organizace. Víme, co chceme hrát. Je v tom hodně rutinní práce, jsme velcí puntičkáři, co se týče taktiky. Základy filozofie trenéra se nemění, pouze se zdokonalují detaily. Když budu více konkrétní, tak musím vyzdvihnout vysoký pressing a standardní situace. V obou těchto aspektech jsme v celé lize nejlepší.
Řada úspěchů určitě přitáhla i spoustu příznivců. Co fanoušci klubu? Jak vaše zápasy prožívají?
Je to pro ně velká věc. Jsou hrdí na svůj klub, který byl dlouhá léta v suterénu. Do ligy jsme před třemi lety postoupili po 20 letech. Velká věc. A to, že jsme udělali takový úspěch, dělá lidem obrovskou radost.
Související obsah
I tuhle sezonu omezují protikoronavirová opatření. Jak ovlivňují fotbal v Polsku? Co testy, počty diváků, očkování atd.?
Nějaká drobná omezení jsou, ale spíš na základě doporučení. Jsem rád, že lidi na fotbal mohou. Potřebují odreagování, radost a emoce.
Než jste se usadil v Polsku, vystřídal jste v Česku řadu klubů – Kolín, Hlavice, Roudnici nebo Žižkov. Kde to bylo z pohledu fotbalu i zázemí nejlepší?
Určitě mi každý klub něco dal. Nemohu zapomenout třeba na Převýšov, kde jsem díky skvělé partě a výbornému člověku, panu majiteli Rybovi, tak trošku restartoval kariéru. Pak samozřejmě Viktoria Žižkov, klub, kde se mi dařilo osobně asi úplně nejvíc. Ale dál jmenovat nechci, všude jsem potkal skvělé lidi a taky se mnoho naučil. Jsem za tu cestu vděčný.
Co finanční stránka věci? Dalo se živit jen fotbalem, nebo jste musel v téhle etapě kariéry dělat i něco jiného? A jak se to případně dalo skloubit se sportem?
Profesionálem jsem si dovolil být pouze na Viktorce. Včas ale platil vždy jen Převýšov, a to do koruny přesně. Navíc jsem v tu dobu pracoval pro společnost Livesport, podnikal jsem se svačinami, které jsem vozil pro kolegy z práce. Skvělé časy, ale samozřejmě jsem snil úplně o jiném životě a chtěl jsem být profesionál se vším všudy.
Od roku 2016 jste věrný barvám Rakówa. S týmem jste postoupil ze třetí ligy až do nejvyšší soutěže, kde hrajete na špici. Čím to je, že se vám s Čenstochovou tak daří?
Klub je systematicky vedený. Má velice silného hlavního sponzora, majitele Michała Świerczewskiho, který je velice úspěšným vlastníkem obrovské firmy s elektronikou. Od roku 2016 je zde stále jeden trenér, hlavní postava celého klubu, Marek Papszun. Člověk, který je hlavním motorem našeho úspěchu.
Související obsah
Berete polskou anabázi i trochu jako zadostiučinění? V Čechách jste takovou příležitost nikdy pořádně nedostal.
Vůbec ne. Beru to tak, že tohle je prostě moje cesta, za kterou jsem vděčný.
V mládeži a na začátku profesionální kariéry byl vaším působištěm Hradec Králové. Dá se říct, že vás klub vychoval pro velký fotbal? A sledujete, jak si počíná v české nejvyšší soutěži?
V Hradci jsem fotbalově dospíval, byl jsem členem silného ročníku 92, který vyhrál dorostenecký titul po 25 letech. Samozřejmě Hradci fandím. Nedávno jsem byl poctěn dresem Pavla Dvořáka, který byl podepsaný celým týmem. Byl to dárek pro tatínka mé partnerky. Udělal mu jako velkému fanouškovi Hradce velikou radost. Jemu, stejně jako mému dědovi, který mě do Hradce vozil každý den na tréninky, by určitě také udělalo radost, kdybych si jednou v dresu Hradce zahrál v nové aréně.
Předloni na podzim přišla pozvánka a vy jste nakoukl i do reprezentace. Jaký to byl pocit obléknout dres se lvíčkem na prsou?
Splněný sen a obrovská hrdost. Nepopsatelný pocit, který si přeji zažít znovu.
Mohl jste se zúčastnit i loňského evropského šampionátu, zastavilo vás ale zranění. Jak moc vás to mrzelo a jak náročná tahle doba byla? Přece jen jste skoro rok nemohl hrát.
Rekonvalescence se bohužel neustále prodlužovala. Zranění je pro každého sportovce velmi těžká zkouška, ale zároveň příležitost se vrátit ještě silnější.
https://www.instagram.com/p/CXBi0-pDkSx/?utm_source=ig_web_copy_link
Řada fotbalistů po dlouhodobých zraněních mluví o tom, že byla psychicky na dně. Jak jste to měl vy? Jak jste se s tím snažil psychicky vypořádat? Nevyhledal jste třeba pomoc sportovního psychologa?
Ano, ta situace mi pomohla se seznámit se skvělým člověkem a mentálním koučem panem Mühlfeitem. Bylo to pro mě velmi důležité a jeho názory mě dodnes velmi obohacují.
Na jaře vám do života vstoupila nová přítelkyně. Byla i ona jedním z důvodů, proč jste se ze zranění dokázal vyhrabat?
Ano. Kateřina je nádherná, inteligentní a úspěšná žena. Je to ale především výjimečný člověk. Cítím, jako kdybych ji znal velice dlouho, ale to bude asi tím, že jsme si jeden druhého vysnili. Moc si jí vážím a jsem šťastný, že stojí po mém boku.
Díky společným fotkám, které jste spolu poměrně nedávno nafotili, přišla zkušenost i s rolí modela. Jaké to bylo?
Skvělá zkušenost, za kterou jsem rád.
Související obsah
Je to trochu klišé. Fotbalista a modelka. Slýcháváte kvůli tomu často nějaké poznámky? Nebo se to v současnosti už zdaleka tak neřeší?
Nemám ten pocit, že to někdo nějak významně řeší, spíš takhle ani nepřemýšlím. Naučil jsem se soustředit na to, na co mám vliv. A mám to štěstí, že mohu být sám sebou. Jsme slušní lidé, kteří moc dobře vědí, odkud pochází a kým doopravdy jsou. Jsme obrovsky vděční za to, že nás dali ti nahoře dohromady a že si můžeme společně plnit naše sny.
Dá se říct, že je přítelkyně i vaším největším fanouškem? Nebo je to někdo jiný?
Ano, jsme jeden pro druhého oporou a beru ji jako svého největšího fanouška.
Na závěr zpátky k fotbalu. V posledních letech jste si dokázal, že fotbal na vysoké úrovni hrát umíte. Máte nějaké sny, čeho byste chtěl ještě dosáhnout? Ať už z pohledu týmového úspěchu nebo osobní kariéry? Nebo tomu po všech zkušenostech už necháváte volný průběh?
Chci být hlavně zdravý a dál si užívat každý den té dřiny, toho celého procesu. Jsem samozřejmě hladový po úspěchu a rád bych s Rakówem získal titul a udělal úspěch v pohárové Evropě. Potom uvidíme, co dál. Pomalu, ale jistě vstupuji do nejlepšího věku pro obránce, těším se tak na nové výzvy, které život přinese. Ale jak jsem říkal na začátku, ne cíl, ale ta cesta je na tom to nejdůležitější.
Zatímco v polské Ekstraklase Petrášek útočí s Čenstochovou na titul, v Bundeslize se Patrik Schick pere o korunu krále střelců. Skóroval i proti Stuttgartu:
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Inzerát