Inzerát
Máme lepší práci s mládeží než Švédi, říká Langer. Věří v zářnou budoucnost
Filip Langer oslavuje vítězný gól proti Švýcarsku |
Zdroj: Profimedia
Filip Langer se ve svých 20 letech stal jednou z největších hvězd českého florbalu. V dresu Kalmarsundu dokráčel až do finále švédské ligy, která je považována za nejlepší florbalovou soutěž na světě. Na mistrovství světa byl také tahounem české reprezentace. V exkluzivním rozhovoru pro TN.cz se snažil nekoukat do minulosti, ale spíše se soustředil na budoucnost, aby se on sám i jeho týmy neustále zlepšovaly. Porovnával také to, jak se florbal dělá v Česku a ve Švédsku, které je největší velmocí tohoto sportu.
Inzerát
Inzerát
Za necelé tři týdny vám ve Švédsku začíná nová sezona. Jak probíhá příprava?
Společně s týmem jsme začali na začátku srpna. Tým měl předtím ještě tři týdny pauzu, takže jsme pak najeli společně do procesu a vzali do ruky florbalky. První dva týdny si člověk říká, jak to bude vypadat, ale teď už je to dobré. Měli jsme tři přípravné zápasy. které vypadaly celkem slušně. Navíc se nám vrátil Marcus Johansson, který tým hodně posílil. Zvýšil konkurenci, je hodně soutěživý. A to nám hodně pomohlo, abychom víc šlapali na trénincích.
Je fyzická příprava náročnější, než jste byl zvyklý v Česku?
Myslím, že není náročnější. Já dostal důvěru od týmu a připravoval jsem se sám, zatímco ostatní jeli společně. Já byl v Česku, protože jsme tam měli i reprezentační akce. Fyzické testy mi dopadly dobře. Na tomhle si dávám hodně záležet a je to pro mě důležité. Individualizace je pro mě klíčová. Díky ní se na hřišti cítím dobře.
To znamená, že fyzickou přípravu jste kompletně absolvoval sám a k týmu se připojil až na hru s florbalkami?
Ano, přesně tak. Bylo to stejné jako u hráčů v NHL. Léto jsem strávil v Česku. Připravoval jsem se se svým kondičním trenérem, fyzioterapeutkou a částečně jsem strávil čas na hokejce s Tatranem Střešovice, což bylo jako s mateřským klubem předem domluvené.
GÓL VE FINÁLE JE HEZKÝ, ALE KOUKÁM DÁL
V minulé sezoně jste s Kalmarsundem došli až do finále. Co takový úspěch pro tým znamenal?
Myslím si, že to bylo hodně nečekané pro klub, organizaci i město. Tým byl v nejvyšší soutěži teprve čtvrtou sezonu, což je opravdu krátká doba. Dokázala se tam vytvořit krásná komunita lidí, kteří se o klub starají. To je hrozně hezké. To samozřejmě i odráží výsledek, protože se dobře pracuje. A i díky tomu jsme došli takhle daleko.
Související obsah
Vám se podařilo ve finále skórovat. Jaký byl pocit vstřelit gól v takto prestižním zápase? Přebilo to trochu zklamání z prohry?
Na sestřihy z finále jsem pak koukal celkem často. Když člověk vidí tu obrovskou arénu, kterou si vysnil a co si přál, tak je to moc krásné. Po tom vstřeleném gólu jsem pořád věřil, že můžeme srovnat. Závěry zápasů jsme měli vždycky silné, když jsme vyrovnávali zápasy. A vlastně i sedmý zápas semifinále jsme vyhráli až v prodloužení. Takže jsem nechával emoce trochu stranou. V zápase si to člověk vůbec neuvědomí, ale zpětně je to hezké. Na druhou stranu je to jen jeden moment, který už je pryč. A nyní se musím soustředit na další a další situace, které ve sportovní kariéře nastanou. To jsou momenty, kdy samotný cíl není tak důležitý jako proces, který k tomu vede. To mě na sportu nejvíce baví a naplňuje.
Co byste stavěl v kariéře výše? Vítězství ve švédské lize, nebo zlatou medaili s českou reprezentací?
Hrozně těžko se to porovnává. S kluky z reprezentace se vidím přes sezonu nárazově a celé mistrovství trvá pouze tři týdny, takže příprava je daleko intenzivnější. Ale také je potřeba dobře pracovat konzistentně a s kluky být ve spojení, stejně jako s reprezentačními trenéry, což je také pěkné. Klubový úspěch je trochu jiný v tom, že člověk je se spoluhráči pořád a má vytvořený vztah nejen k nim, ale také ke klubu, k městu. V tom je to kráčení k cíli asi trochu silnější. Osobně bych asi stavěl úspěch s reprezentací výše.
Od konce loňského roku převzal reprezentaci Jaroslav Berka, který na lavičce vystřídal finského trenéra Petriho Kettunena. Co na tuto změnu říkáte?
Předchozí cyklus byl relativně úspěšný, když jsme s mladým týmem skončili třetí, i když jsme byli podceňovaní. Nový trenérský tým do toho nechtěl zasahovat, protože cítil, že to docela dobře fungovalo. Na druhou stranu je tam cítit jeho rukopis, který je, myslím, super. Nějaké systémové změny tam jsou a celkově vedení je trochu jinak nastavené. Realizační tým je hodně široký a každý má rozdělenou roli trošku jinak. Myslím, že úspěchy, kterých dosáhl s juniory, mají své opodstatnění. Věřím, že to může přinést úspěchy i nám.
Související obsah
Změnilo se něco i ve smyslu, že mohla odpadnout jazyková bariéra?
Změnilo se to, ale jen stylem vedení, nikoliv samotným jazykem. Když nastalo, že někdo měl problém porozumět, snažili jsme se to co nejvíce vyjasnit. V tom problém nebyl.
ČESKÉ CESTĚ VĚŘÍM VÍCE NEŽ ŠVÉDSKÉ
Český florbalový svaz nedávno založil reprezentační tým do 23 let. Co na tuto novinku říkáte?
Já jsem určitě pro. Myslím, že to je dobrá cesta, protože přechod z juniorů do mužů je náročný. Je málo prostoru, aby se tolik juniorů prosadilo v mužské reprezentaci, která má většinou velké ambice. Většinou se tam dostanou jenom ti úplně top. V tomto si myslím, že je to super. Zároveň vidíme, že to takhle dělají i ve světě, třeba ve Švédsku a Finsku, kde hrají proti sobě, což jim u severských zemí přidá na motivaci. Myslím si, že pokud se to podařilo nastartovat u nás, tak další krok může být zapojení se do turnajů s ostatními týmy. To může klukům, kteří se dostanou z juniorky do výběru do 23 let, hodně pomoci.
V reprezentaci se poslední dobou prosazují mladí hráči. Může to být začátek hodně úspěšné desetiletky pro český florbal?
Myslím si, že určitě. U mladých hráčů je důležité, jaké mají nastavení z juniorské kategorie a jak k florbalu naše generace přistupuje. Myslím si, že jsme profíci. A děláme to tak, jak si myslíme, že to profíci mají dělat. Když to porovnám třeba se Švédy, tak v samotné práci s mládeží jsme lepší. Otázkou ale je, čím nás pořád předhánějí, ale to je na delší debatu. Věřím v zářivou budoucnost.
Vy ve Švédsku působíte. Vyptávají se vás v Česku na nějaké know-how?
V Kalmarsundu i reprezentaci se mě ptají, jak to dělají v tom druhém týmu. Je to spíše tak, že obě strany věří své cestě a snaží se vyzobnout nějaký malý detail, který by mohl pomoci. Já chci být úspěšný v obou sférách. České cestě ale věřím trochu více. Pořád k tomu mám blíže, jsem v tom vychovaný a vnitřní nastavení mám blíže Česku. Střetávám se s českou a švédskou filozofií. Kde je pravda, nevím, ale rozhodují výsledky.
Je to asi na delší rozbor, ale dá se říct, jaký je rozdíl mezi českou a švédskou cestou?
Myslím si, že švédská cesta je už od dětství trochu přirozenější, není tam takový tlak na to, aby člověk byl nejlepší. Ale prostředí ho do toho nutí, protože ve Švédsku je sport prioritou, je zažitý ve školách a zarytý v životech Švédů. Díky tomu jsou děti dobré, a aby se prosadily, tak musí být ještě lepší a lepší. Česká cesta je nyní lépe soustředěná na koncepční rozvoj hráčů. A ten koncept mi ve Švédsku trochu chybí.
Související obsah
Myslíte si, že může hrát roli, že je florbal ve Švédsku obecně populárnější než u nás?
Já si nemyslím, že je ve Švédsku populárnější čistě florbal. Nevím, podle čeho to měřit, ale podle základny si myslím, že jsme Švédům už dost blízko. Chodí tam víc lidí na všechny sporty, které jsem měl možnost navnímat. To je způsobené tím, jaký oni mají ke sportu vztah, jak jej přijímají a jak vnímají jeho přínos pro život. Ať už u dětí, nebo u dospělých. Je potřeba opustit hranice florbalového rybníčku a trochu se kouknout, jak jsou tam nastavené společenské věci a jak se tam sport bere jako celek. Florbal je jen takový malý střípek obrazu.
REPREZENTOVAT NENÍ SAMOZŘEJMOST
Jsou pro vás zápasy proti Švédsku speciálnější, než když jste působil v Česku?
Když jsem v roce 2018 hrál v Pixbu, tak to pro mě bylo speciálnější, protože jsem tam někoho znal a chtěl se do švédské ligy natrvalo dostat. Chtěl jsem se vždycky porovnávat s těmi nejlepšími, což platilo i v tomto případě. Cítil jsem, že to je to, co mě posouvá. Teď už to vnímám tak, že každý zápas za reprezentaci je čest. Uvědomuji si, že to není samozřejmost. Cením si toho, že moje práce má nějaké výsledky. Že tam jsem, neznamená, že tam budu navždy. Jak říká finský asistent trenéra, dres si jenom propůjčujeme a pak ho zase vrátíme. Nepatří nám.
Na začátku září vás čeká Euro Floorball Tour, kde se utkáte právě se Švédskem, Finskem a Švýcarskem. Jak se na ty zápasy těšíte?
Těším se hrozně moc, protože mistrovství světa se blíží hrozným kvapíkem, takže to bude poslední zkouška. Zároveň jsme měli spoustu akcí, kde nebyl celý kádr. A hrálo se v upraveném režimu. To znamená, že i pro týmovou dynamiku to bude hodně důležité. Ne čistě jen z herního hlediska, ale jak tým bude fungovat pospolu. Zapojí se další kluci, takže musíme znovu zaimplementovat věci, které jsme už probrali. V tomto je Euro Floorball Tour hezká, že se vždy směřuje k mistrovství. Národní dres se obléká jednou za čas a je důležité pro všechny z nás se ukázat v tom nejlepším světle.
Jaké máte cíle před mistrovstvím světa?
My jsme to uvnitř týmu ještě neřešili. Ke kostře týmu se připojili mladí kluci, kteří zažili bronz z posledního turnaje, a všichni jsme soutěživí. Jdeme pro medaili. Chceme vyhrát, to je samozřejmě úplně jasné. Ale víme, jaká je k tomu těžká cesta. Nemůžeme říkat, že chceme vyhrát, když si to neodpracujeme a nepůjdeme postupnými kroky. Chceme zlatou, to můžu říct, ale slovy se to nevyhraje.
Související obsah
Po vítězném gólu v zápase o třetí místo na posledním mistrovství světa z týmu čišelo obrovské nadšení. Jak vysoko tento úspěch řadíte na emocionální rovině?
Hrozně moc vysoko. Bylo to způsobené tím, jaká byla situace. Bylo to v prodloužení, nehráli jsme dobrý zápas a v semifinále jsme, nebudu říkat smolně, vypadli s Finy, když nám chyběl kousek. Bylo v nás nahromaděno hrozně moc emocí a ty potom vystříkly, když se to rozhodlo. Celý tým byl skvěle postavený a hodně dobře jsme se v něm cítili. A to pak je pro člověka jednodušší ukázat trošku zvíře a upustit emoce v té nejčistší formě.
V semifinále rozhodli Finové gólem v poslední minutě. Jak bylo těžké se zkoncentrovat a najít motivaci k zápasu o třetí místo?
Řekli jsme si, že jsme na mistrovství světa a nic více není. Máme lva na prsou a jdeme hrát o medaili. O motivaci nebylo potřeba mluvit. Spíš padaly věci, jestli to byla smůla… Ale nakonec jsme si řekli, že jsou prostě ještě dál, uznali jsme to. A to přiznání je pak asi jednodušší než se litovat. Není náhoda, že se něco takového stalo podruhé nebo možná potřetí. Nalili jsme si čistého vína a šli do zápasu s čistou hlavou.
Může vám tahle zkušenost pomoct ve Švýcarsku?
Věřím, že těchto zkušeností už bylo docela dost. Zkušenosti jsou sice super, ale někdy mi přijde, že se trochu nadhodnocují. Doufám, že to nebude jenom zkušenost pro zkušenost, ale abychom se posunuli. Věřím, že se o tom ještě před soustředěním budeme bavit, jak tyhle situace zvládat.
Langerův Kalmarsund ve finále švédské ligy těsně prohrál s Falunem:
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Inzerát