Inzerát
Špotáková o konci kariéry: Tělo už mi nadávalo. Teď chci být hlavně máma
V české atletice se uzavřela jedna velká a úspěšná kariéra. Oštěpařka Barbora Špotáková totiž nedlouho po zisku bronzu na evropském šampionátu v Mnichově oznámila, že končí. K rozhodnutí ji vedlo hned několik důvodů, především zdraví a snaha být víc s rodinou. "Chci teď být hlavně máma. I tělo si stěžovalo a už mi opravdu nadávalo," uvedla dvojnásobná olympijská vítězka. Ta se rozpovídala také o největších úspěších či budoucnosti a přidala historku, jak na OH v Riu ztratila akreditaci.
Inzerát
Inzerát
Její profesionální kariéru ozdobily četné úspěchy. Stala se olympijskou vítězkou i mistryní Evropy a světa. A to hned několikrát. Teď se Barbora Špotáková rozhodla, že je čas, aby závodní tretry pověsila na hřebík. Myšlenky na konec v ní zrály celkem dlouho, dala ale hned na několik faktorů, jež ji ovlivnily.
"Tělo už si stěžovalo a opravdu mi nadávalo. Už loni před olympiádou v Tokiu jsem měla velké problémy s ramenem. Ani jsem to nikde neříkala, protože to k tomu patří. Nikdy jsem nebyla ten člověk, který by si dělal alibi, protože to stejně nemá cenu a nikoho to nezajímá. Zranění má každý, ale začalo to být daleko víc nepříjemné, než když jsem byla mladší. Navíc zapracovala symbolika po dvaceti letech. Bylo to takové uzavření kruhu. Určitě vnímám i to, že mě děti potřebují víc, než tomu bylo doposud. Potřebují mámu, která dělá svačiny a balí je na tréninky. Takže teď chci být hlavně máma," popsala jednačtyřicetiletá oštěpařka důvody, jež ji k ukončení kariéry vedly.
Zároveň se nechala slyšet, že konec je definitivní. "Je to i docela úleva. Letos to byla hrozná dřina a hrozně jsme tomu obětovali. Myslím si, že je úžasné, že jsem to dotáhla do jednačtyřiceti let a loučím se v tomhle věku medailí. Říká se, že v nejlepším je čas skončit. A to je teď. Všechno to tak akorát krásně zapadlo," přiznala držitelka dvou zlatých medailí z olympiád v Pekingu a Londýně.
Rozpovídala se i o největších úspěších. Nedokázala totiž najít jeden, který by byl nejlepší. Užila si všechny závody a medaile. "Medaile jsem měla hrozně emotivní. Jsou i lidi, kteří udělají medaili, skoro zapomenou zvednout vlajku, vezmou si batoh a jdou ze stadionu, to jsem taky viděla. Ale já to vždycky měla s nějakým příběhem. Každá medaile má příběh, že by se z toho dala napsat kniha," řekla Špotáková.
A jednu vtipnou historku dokonce prozradila. "V Riu jsem ztratila akreditaci, takže jsem se den před kvalifikací snažila dostat přes olympijský park. Bloudila jsem tam v dešti. Byly různé šílenosti, ale vždycky jsme to zvládli. Asi hlavně díky mému Lukášovi, který mě doprovázel u všech medailí. Byl to takový můj talisman," pověděla.
Související obsah
V její kariéře přišlo i pár neúspěchů, žádného momentu ale oštěpařka nelituje. Vše se totiž událo tak, aby ji to posunulo dopředu. "I s tím, co bylo negativní, se dá pracovat a poučit se z toho. Nic není pořád sluníčkové. Je to základ umět s tím naložit, takzvaně se z toho nepo**** a jít dál," prohlásila, že ji každý negativní moment posílil.
To, co jí atletika dala, teď hodlá vracet. Možná zkusí trénování dětí. Jasno ale úplně nemá. "Chtěla bych se angažovat na Dukle a pomáhat mladým atletům. Uvidíme, jestli mi to bude dávat takové uspokojení jako sport. Ráda bych to ale atletice vrátila. Jsem vděčná, že jsem to mohla prožít a musím to i vracet. Uvědomuju si, že jsem měla i velké štěstí a ráda bych dál pomáhala," uzavřela.
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Inzerát