Další sporty

Možná je to můj poslední reprezentační turnaj v kariéře, říká Jendrišák

Možná je to můj poslední reprezentační turnaj v kariéře, říká Jendrišák
Matěj Jendrišák | Zdroj: Barbora Reichová / Český florbal

Matěj Jendrišák je jedním ze dvou navrátilců do reprezentačního mužstva. Na florbalovém mistrovství světa startuje po čtyřech letech a v posledním zápase se Švédskem pomohl dobrým výkonem a jednou asistencí k remíze 3:3. Nyní se rozpovídal o tom, proč se vrátil do českého týmu, jak se zpětně ohlíží za kauzou kolem něj a Petriho Kettunena, ale promluvil také o svém možném konci.

Jako první se vraťme k zápasu se Švédskem. Je výsledek 3:3 úspěch, nebo neúspěch?

Mám z toho rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsme mohli vyhrát, protože jsme měli dost šancí, ale to se dá říct i o Švédech. Měli jsme jako jeden z cílů to, je tady porazit. Chtěli jsme to překlopit na naši stranu, což se ukázalo ve chvíli, kdy jsme na konci hráli šest na pět.

Je znát, že už se Česko se Švédskem může rovnat?

Tento zápas, ale i ty poslední na EFT ukázaly, že už je to opravdu vyrovnané. Švédi už i proti nám hrají na brejky a my s nimi můžeme hrát vyrovnanou partii. I samotní Švédi si uvědomují, že už to není pouze o nich. Možná už to je i příslib do dalších zápasů. Teoreticky se můžeme potkat až ve finále, takže teď to moc neřešíme.

Jak se vám hrálo s Jiřím Bestou a Martinem Tokošem?

Třetí lajna je trochu specifická. Věděl jsem dopředu, jak se tam budeme točit a jak budeme fungovat. Ale samozřejmě to je vždy i trošku improvizace. V té lajně spolu nejsme dlouho. Se Švédskem nám to ale sedlo dobře a vyhovovalo nám to. Dostávali jsme se do solidních příležitostí. Relativně dobře nám fungovala obrana, což je pozitivní. Negativních věcí tam ale byla také spousta. Například hra v útočném pásmu s balonkem nám úplně nešla.

I vy sám jste se dostal do několika šancí. Začínáte se do turnaje konečně dostávat?

Beru to tak, že to byl z těch tří zápasů můj nejlepší. Ale naše pozice ve třetí lajně je trošku jiná. Není to ani o tom, jestli se do toho dostávám, nebo ne. Naším úkolem je to, abychom odvedli tu práci, jakou tým potřebuje. Když se pak povede taková nadstavba, tak nám to jen pomůže a zvedne nám to sebevědomí do dalších zápasů.

Související obsah

Dříve jste byl hlavním tahounem týmu. Vaše pozice je nyní odlišná. Jak těžké pro vás bylo se sžít s touto rolí?

Vnímám to jako fakt. Měli jsme to takto nastavené od začátku a já jsem s tím do toho šel. Věděl jsem, že musím potlačit svoje ego a že už to není ta role, jakou jsem měl dřív a jakou mám třeba v klubu. Není to úplně jednoduché a neříkám, že mi to nějak extra vyhovuje, ale jsem s tím srovnaný už od prvních reprezentačních akcí a prvotních rozhovorů s trenéry. Kdybych to nepřijal, tak bych tady nebyl.

Je to ukázka velkých hráčů, kteří toto dokážou a u nichž je tým prostě na prvním místě?

Já nevím, nechci to moc hodnotit. Ale tím vším, co se stalo v reprezentaci, tak jsem do toho nešel s nějakým očekáváním a přehnanými ambicemi, co se individuálních rolí týče. Pro mě je hlavní motivace uspět s týmem.

Česká reprezentace patří dlouhá léta mezi nejlepší světovou čtyřku, ale titul jí stále uniká. Je to něco, proč jste se do reprezentace vrátil?

Je to sen, který pohání většinu kluků. Samozřejmě jsme stejný sen měli i v předchozích generacích. Nikdy jsem nehrál se žádným klukem, který by šel do zápasu s tím, že se prohraje. Bylo to prostě tak, že soupeři byli lepší a kvalita prostě byla na jejich straně. Jsou tam samozřejmě momenty, jako byl ten ze semifinále z Rigy 2016, kdy jsme dostali rozhodující gól sedm sekund před koncem. Teď jsou tu kluci, kteří mají zlata z juniorských mistrovství, a ta šance na titul je větší. Nemusí to být samozřejmě letos, ale může to přijít za dva nebo za čtyři roky.

Mluvil jste o tom, že jde o nějaký proces a že se úspěch může dostavit později. Chtěl byste se tohoto procesu účastnit i nadále? Máte pořád dost sil?

To je dobrá otázka. Já nad tím zatím ale moc nepřemýšlel a vlastně ani nepřemýšlím. Řekl jsem si, že odkroutím tento reprezentační půlrok a zaměřím hlavní pozornost na tento turnaj. Ještě jsem tuto otázku v sobě vlastně neotevřel. Samozřejmě si uvědomuji, že je to nejspíš poslední reprezentační akce, ale řekl jsem si, že to budu řešit až podle toho, jak dopadne mistrovství. Pak si vyhodnotím svůj přínos, výkon a to, co mi to dalo a nedalo.

Související obsah

V čem vy osobně můžete mladým klukům nejvíce pomoct?

Snažím se nejvíce pomáhat se zápasovými emocemi a s kritickými chvílemi. Pro ty kluky je to něco jiného na juniorské úrovni a na té nejvyšší úrovni v chlapech. Myslím, že jsem schopný vycítit ty týmové emoce a popostrčit to správným směrem.

Opět jste se v historickém kanadském bodování týmu přiblížil Radimu Cepkovi (Cepek má 143 bodů, Jendrišák 139, pozn. red.), který tu bývá i na tribuně. Mluvil jste s ním?

Jsme v kontaktu. V pondělí jsme se bavili před zápasem i po něm. Moc rád jsem ho po delší době viděl. O tomhle jsme se ale vůbec nebavili. Jak znám Radima a náš vztah, tak bych řekl, že mi to přeje. Pro mě to ale není meta. Samozřejmě bych ale lhal, kdybych řekl, že by mě to netěšilo. Není jednoduché udělat na mistrovství světa tolik bodů, navíc v mé pozici. Vážně to ale není nic, co by mě nějakým způsobem hnalo dopředu.

V životě sportovce je spousta příjemných a nepříjemných chvil. O vašem vztahu s bývalým trenérem Petrim Kettunenem toho bylo napsáno v minulosti hodně. Když se ale ohlédnete zpátky, zachoval byste se stejně, nebo byste něco změnil?

Po tolika letech jsem za tu zkušenost rád. Určitě bych neudělal nic jinak a stojím si za tím. Nebylo to pro mě tenkrát jednoduché a samozřejmě to nebylo jednoduché ani pro Kettunena a další. Během té kauzy, ale i po ní jsem nad tím přemýšlel 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Mělo to své negativní stránky, ale pozitivní stránka byla ta, že jsem měl mnohem víc času na rodinu.

Související obsah

Když porovnáte současné vedení pod Jaroslavem Berkou a své zkušenosti s bývalými trenéry, v čem je to jiné?

Je to obrovský rozdíl. Už jenom tím, že jsou tu asistenti Joonas Naava, Pavel Brus a Marek Vojta. To znamená, že dohromady jsou to čtyři trenéři. Navíc je tu další spousta lidí kolem. Věnujeme všemu velkou péči a o všem spolu mluvíme. Všichni hráči ví, na čem jsou a co mají zlepšit. Celý ten model je ohromně zajímavý. Je to i jeden z důvodů, proč jsem tady. Zajímalo mě, jak to bude vypadat, a říkal jsem si, že se můžu ještě něco nového naučit. Je to pro mě přínosné i v tom věku, v jakém jsem.

Spolupracujete v klubu nějak víc s mentálním koučem? Nebo jste na to zvyklý z klubu?

Martin Daněk je důležitou součástí týmu. Otevírá zajímavá témata a je stále hráčům k dispozici. Já se ale přiznám, že jsem v tomto takový samorost. Problémy a emoce si hodně v hlavě řeším sám. Samozřejmě to není úplně nejlepší způsob, ale věřím, že mě to svým způsobem posouvá dopředu. I ve zmíněné kauze jsem to řešil sám, protože jsem tím nikoho nechtěl otravovat.

Je to vaše šesté mistrovství světa. Je ještě něco, co vás může překvapit? Jak na vás mistrovství zatím působí?

Možná to bude znít trošku vtipně, ale já jsem pozitivně překvapený, jaká je ve Švýcarsku strava. Ne vždy to tu fungovalo úplně dobře. Vývoj je znát. Mistrovství světa 2012, které tady bylo, tak bylo opravdu jako za starých časů. Ze Švédska jsem zvyklý na hezké haly a jsem rád, že nové stále rostou. Tím nemyslím jen novou hokejovou halu v Curychu, ale také tu ve Winterthuru. Ta hala už je prostě přizpůsobená míčovým sportům. Je obrovská škoda, že takové haly a centra nevznikají i v České republice. I my s reprezentací jsme měli problém sehnat halu, kde bychom měli vše na jednom místě.

TN.cz
Voyo

Sledujte Nova Sport ve full HD na Voyo.cz

K tématu Další sporty

Důležité Události