Ve slovinské Planici právě probíhá mistrovství světa v klasickém lyžování. Kromě českých lyžařů a jejich týmu má Česko zastoupení i u německého týmu. V něm se totiž stará o přípravu lyží i český servisák a bývalý závodník Martin Hojdekr. V rozhovoru pro TN.cz se rozpovídal o rozdílech mezi českým a německým lyžováním i o náročnosti přípravy lyží.
Martin Hojdekr reprezentoval Česko v běhu na lyžích. Do světového poháru se nedostal, ale jezdil kontinentální pohár nebo kratší maratonské závody. Teď dělá servisáka u německého národního týmu.
Co je náplní vaší práce?
Já mám na starost klasiku, takže hlavně stoupací vosky. Tenhle rok jsem jeden ze dvou kluků, co jsme na všech závodech, takže jsem od samotné přípravy u všeho. Zároveň má každý na starost určité závodníky, kterým se stará o lyže. Vzhledem k tomu, že jsem ještě docela fit, na rozdíl od některých kolegů, tak trávím hodně času na lyžích při testování.
Staráte se o lyže pro mužské závody, ženské závody, nebo obojí?
U nás to není jako v biatlonu. U nás startují v jeden den obě kategorie, takže to nemáme rozdělené, starám se o lyže mužům i ženám.
Specializujete se na něco?
Primárně dělám klasiku, ale ve finále je mi to jedno. Když je potřeba skejt, tak dělám skejt. Jsou i kluci, kteří jezdí jen klasické víkendy, nebo naopak jen skejtové víkendy. I podle toho, jak to mají se školou. Já jsem k dispozici celou sezonu.
Související obsah
Jak jste se vůbec dostal do Německa?
Já jsem byl i v Česku u nároďáku, ale ne ve světovém poháru. Dobře mi to vycházelo se školou, když jsem byl na vysoké. Byl jsem v nižší soutěži, tam toho tolik není, třeba osm víkendů za sezonu. Pak jsem končil na škole a hledal jsem možnost, co dělat dál. V Česku jsem si s některými lidmi úplně nesedl a mám přítelkyni v Rakousku (biatlonistka Anna Juppeová, poznámka redakce), takže jsem chtěl do Rakouska, ale tam měli plno. Pomohl mi ale kamarád z Německa, který tam má obchod s lyžemi. Ten se znal se servisáky z německé reprezentace a řekl jim o mně. Za dva dny mi volal šéf servisu, že dostal kontakt, a domluvili jsme se. Jednání bylo na profesionální úrovni.
Jak jste se dostal vůbec od závodění k servisu?
Když jsem jezdil kratší maratony po Evropě, tak jsem se staral o lyže často sám a také jsem pomáhal trenérce v klubu Sokol Stachy. Potom česká reprezentace sháněla člověka na pomoc s jedním závodem a přes trenérku jsem se tam dostal. Pak se mě šéf zeptal, jestli chci pokračovat dál, a tak jsem řekl, že ano.
Jak vnímali čeští kolegové, že jste šel vlastně ke konkurenci?
Zpočátku jsme se s kluky moc nezdravili, možná to brali jako zradu, že jsem odešel k Němcům, ale teď už je to v pohodě. Já jsem řešil i něco v Česku, ale nic z toho nebylo, žádná nabídka nepřišla. Tak jsem pak skončil v Německu.
Můžete porovnat prostředí v Německu a Česku?
Pro mě je německá disciplinovanost a profesionalita přirozená, takže mi to vyhovuje. Českému týmu by pomohlo, kdyby měl člověka z velkých světových týmů, aby se rozšířily možnosti. Mohl by se zaměřit i na spolupráci s dalšími disciplínami.
A vy spolupracujete s dalšími disciplínami?
My v Německu máme sdílený systém, do kterého vidí všechny týmy, co se kdy, kde a jak mazalo. Sdílíme data se sdruženáři, biatlonisty. Loni na konci sezony, když jsme měli volno, tak jsme se potkali i se sjezdaři. Takže my se známe tak nějak všichni navzájem a v centrále v Oberhofu se potkáváme. Třeba na olympiádě jsme si hodně pomáhali s kombiňáky.
Související obsah
Jak dlouho předem se připravujete před závodem?
Na skejt je to jednodušší, zhruba dvě až tři hodiny předem. Nejdřív jdeme změřit sníh, vlhkost, teplotu, všechno. Co se mazání týče, tak máme až 16 párů lyží, které připravíme a vyzkoušíme. To je standard na světový pohár. Testují se dvojice proti sobě až do finále. Ale máme jeden pár jako předpokládaného vítěze.
A na klasiku je to tedy složitější?
Na klasiku je to podstatně složitější. Na to jsme čtyři a všichni pomáhají vymýšlet, co se bude mazat, ale je jen jeden mozek, který nakonec rozhodne, co se zvolí. Když máme závody od pátku do neděle, tak už ve středu se jdeme projet a zkoušíme, která značka je nejlepší podle toho, jaký je sníh. Takže před závodem víme, co by mělo fungovat. Testujeme ve dvojicích dva páry lyží a podle toho rozhodneme, co je rychlejší. Důležité je to i pocitově, to cítíte pod nohou.
A mažete všem stejně, nebo třeba jak kdo chce?
My mažeme všem stejně, jediné, co se řeší, je vrstva. Když to tolik nestoupá, tak se přimazává. Některé týmy to dělají jinak, ale já s tím úplně moc nesouhlasím.
Proč ne?
Je to trochu alibismus, aby si každý závodník vybral podle sebe. Ti sportovci jsou dost ve stresu a vlastně si vždycky vyberou tu stoupavější variantu, ale ta nemusí být tak rychlá.
Související obsah
Máte už něco připraveného i podle konkrétních teplot a počasí? Hraje roli už třeba pár stupňů rozdílu teplot?
Jasně, už máme nějak ozkoušené varianty, které fungovaly dřív. Ale je to obrovský rozdíl, jestli je −2 °C, nebo 0 °C, tam se ten sníh hrozně mění. Také samozřejmě záleží, jestli do toho sněží, nebo prší. Ale jestli je −20 °C, nebo −15 °C, tak to už je víceméně jedno. Je to také hodně o zkušenostech. Třeba na olympiádě byla suchá zima a kolem −20 °C. My bychom koukali po těch nejstudenějších voscích, ale to nefungovalo. Vlastně nám fungovaly teoreticky teplejší vosky na teploty od −2 °C do −7 °C. Proto máme v týmu jednoho staršího člověka, který už má zkušenosti a řekne si: "Jo, tohle už jsem viděl a fungovalo na to tohle." Hodně záleží i na vlhkosti, nejen na teplotě.
Sledujete i předpověď počasí? Třeba kvůli rychlým změnám.
Sledujeme to hodně. V kamionu máme i vlastní meteostanici. Teď máme takovou, kde se na data dostaneme i z mobilu. Vidíme i na grafech vývoj všech hodnot v čase.
A jak reagujete na rychlé změny počasí, když víte, že má třeba začít pršet nebo se rychle oteplit?
Tam musí být někdo, kdo má tu zkušenost a řekne: "Kluci, otepluje se, dáme tohle a hotovo." Ale já jsem takovou situaci zažil snad jen jednou. Ještě u Čechů na tom nižším poháru, kde jely všechny kategorie po sobě a nebyl čas mezi tím nic testovat. Na světovém poháru mezi kategoriemi je čas na reakci. To bývá většinou moje práce, že já to jedu zkusit, jestli to funguje, a pak jim dávám vysílačkou vědět.
Jsou na vás závodníci naštvaní, když se vám to nepovede? Je to stresující práce?
V tom vidím rozdíl mezi Českem a Německem. My máme jasně daná pravidla, že se o tom nemluví v televizi. My si to pak řešíme interně. Asi dvakrát se nám stalo, že to nebylo úplně OK. Ale je to hodně podle závodníka. Někteří řeknou, že jejich servisák bude mít ještě hodně práce, ale jiní řeknou, že se chyba stát může, a dokážou se přes to přenést v pohodě. Někteří závodníci, kteří nejsou zrovna úplně ve formě, tak jsou schopní přijít a říct, že to nebylo jen lyžemi, ale i jejich nepovedeným výkonem.
Jaké jsou ambice Německa na letošním MS? Dobrou formu má třeba Katharina Hennigová, která vyhrála závod s hromadným startem na 15 km klasicky. Nebo co třeba štafety?
Ano, hlavně ženská štafeta. Na olympiádě jsme byli druzí za Ruskami, takže visí ve vzduchu, že by tam měla být medaile. A myslí se i na tu nejcennější. Teď v Toblachu byly holky druhé. A to ještě nebyly v nejsilnější sestavě, ale kvůli chybě šéftrenéra byly diskvalifikované. U mužské štafety by se muselo hodně zadařit na medaili. Určitě i týmový sprint žen bude zajímavá a důležitá disciplína. Samozřejmě potom Hennigová v individuální klasice a skiatlonu, to bude jeden z hlavních cílů pro ni i pro nás. Ve sprintu je v dobré formě Laura Gimmlerová, ta by mohla pomýšlet alespoň na finále. U mužů hlavně na volné 15. A ve skiatlonu by mohl být vidět Friedrich Moch.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak vidíte šance Čechů na mistrovství světa?
Michal Novák je letos výborný, takže si myslím, že Češi mohou pomýšlet na hezký výsledek. Třeba i Kačka Janatová a Kačka Razýmová jsou na tom letos dobře. Ještě bych chtěl dodat, že sám jsem na to zvědavý. Protože menší národy, které nemají tak dobrý vývoj, zejména co se struktury lyží týče, tak budou do budoucna upozaděné.
Teď myslíte obecně, nebo na mistrovsví světa?
Obecně na velkých akcích. Menší národy nemají ten vývoj. Je to také o penězích, je potřeba hrozně moc testování, hrozně moc lidí. Důležité jsou třeba i exkluzivní produkty od národních firem. Norové dostávají exkluzivní vosky na velké akce od svých firem a ostatní země se k nim dostanou až později, pokud se osvědčí. Nám také dodává německá firma, takže v tom je velká výhoda pro velké národy. Myslím, že na tom MS budou mít menší národy včetně Česka do budoucna problém.
To mazání mi přijde jako hrozná alchymie, jak se v tom vůbec vyznáte?
Mazání vypadá jako alchymie, ale je to hlavně o tom, mít hodně lidí a zkoušet to. Je to o zkušenostech, stejně jako jiná práce. Člověk se to naučí, a když mu to jde, tak se v tom zdokonaluje dál. Já to dost často přirovnávám k vaření. Já často nevařím, protože je to pro mě také taková alchymie. Tak když mamka říká, že moje práce je složitá, tak říkám, že není. Přidáš špagety do vody, protože už se vaří, to je jako s voskem. Když se rozehřeje, tak ho dáváš. Ten servis se dá zase přirovnat k formuli 1. Když tam probíhá oprava těch aut, tak ten postup je dost podobný, jen my nemáme auto, ale lyže.
