Slovan Bratislava ve čtvrtek vypadl z Evropské ligy s Basilejí, přestože po prvním poločase odvetného zápasu vedl 2:0. Nakonec se ale za stavu 2:2 šlo do prodloužení a slovenský celek vypadl na penalty. Spadl tedy do takzvané Csaplárovy pasti, což je pojem, který ve fotbalovém prostředí zlidověl. Redakce TN.cz tak kontaktovala přímo autora tohoto slavného výroku Josefa Csaplára a ptala se ho, co na to s odstupem času říká. 60letý kouč se rozpovídal i o svém konci ve Zlíně, trenérské budoucnosti a stavu českého fotbalu.
Csaplárova past je pojem, který zaslechl snad každý, kdo se v Česku alespoň okrajově zajímá o fotbal. Jedná se o situaci, kdy tým vede po poločase o dva góly, ale utkání nakonec nevyhraje. Tím spadl do oné pasti, protože zbytek zápasu podcenil. Naposledy se něco podobného stalo ve čtvrtek Slovanu Bratislava v zápase proti Basileji.
"Ten můj výrok je hodně dezinterpretovaný. Prostě není pravda, že je nejhorší v poločase vést 2:0. Já bych vždycky chtěl v poločase vést 2:0. Jen jsem řekl, že to je past. Je to podložené na základě psychologie hráče v zápase," popisuje Josef Csaplár pro TN.cz.
Otázek na Csaplárovu past dostal zkušený kouč, který v minulosti trénoval Zlín, Slovan Liberec, Viktorii Žižkov, Slavii Praha nebo polskou Wislu Plock, nepřeberné množství. "Vysvětloval jsem to mockrát. To, co jsem řekl, není vymyšlené, je to podložené. Musíte přečíst hodně knížek a poté to zjednodušit do nějakého výroku. Vedení 2:0 jsem zjednodušil jako past. Ti, kdo vedou 2:0, si už myslí, že vyhráli, že je konec. A ti, kteří prohrávají 0:2, zase nemají co ztratit," nastiňuje Csaplár, který svoji myšlenku posléze rozvádí.
"Padají veškeré bloky a zábrany. Jestli se to týká Realu Madrid, Slovanu Bratislava nebo Horní Dolní, tak je to stejné. Klesá koncentrace, klesá starost o výsledek, je tam taková lehkomyslnost. Ti, kteří prohrávají 0:2, nemají co ztratit, ztratí zábrany, které blokují jejich výkon. Dvakrát třikrát vystřídají. Jdou do toho naplno, po hlavě. Riskují, je jim to jedno, protože ví, že nemají co ztratit," říká Csaplár.
Související obsah
"Nemusí to být o poločase, může to být třeba v 60. minutě. V mozku se dějí určité pochody nebo v podvědomí. Ale to už jsme u hodně odborných věcí, ale já to musím zformulovat do češtiny a fotbalštiny. Tím neříkám, že by hráči, trenéři nebo veřejnost byli hloupí. Jen to musím dát do srozumitelné podoby," dodává kouč. "Zdůraznil bych, že k mým výrokům si musím přečíst spoustu knížek a nabrat mnoho zkušeností. Pak je potřeba to předat ve zpopularizované formě, ne veřejnosti, ale hráčům v kabině," dodal.
Csaplárův výrok se stal hodně populárním. Skoro pokaždé, když nějaký tým v poločase vede 2:0, fanoušci vtipkují o Csaplárově pasti. "Nevnímám to tak, že by mě to uráželo, nebo naopak nelítám v oblacích, že jsem skvělý, protože jsem na wikipedii. Vnímám to jako terminus technicus, který by měl hráčům pomoci si tohle uvědomovat. Když je to 4:0, tak je to jiné. Když je to 1:0, tak je to pořád na ostří nože," dodává Csaplár.
NECHCI SE POHYBOVAT V TÉTO PLÁCANÉ
Poslední trenérskou štací Josefa Csaplára byl Fastav Zlín (momentálně Trinity Zlín), na jehož lavičce ale vydržel necelé dva měsíce. Ohledně jeho konce v prvoligovém klubu se šířily informace, že hlavním důvodem byl zdravotní stav nemocného syna, ale 60letý kouč tyto fámy vyvrací.
"Takhle to interpretují ti, kteří se mě bojí. Těžké postižení mého syna v tom nehraje žádnou roli. Není to pro mě žádné omezení. To je záležitost rodiny. Zlín mě odvolal po utkání v Ostravě. Csaplár nazýval věci pravým jménem a říkal, že když Zlín udělá tohle a tohle, tak to dopadne takhle a takhle. To se řadě lidem nelíbilo," vysvětluje Csaplár, který zároveň vyvrací, že by za tím stály nějaké osobní důvody.
Související obsah
"S lidmi v klubu nemám problém. Nedávno jsem se potkal se Zdeňkem Grygerou, (sportovní ředitel, pozn. red.) objali jsme se. Mám ke Zlínu i k panu Červenkovi (majitel klubu, pozn. red.) respekt. Nedošlo k ničemu osobnímu. Šel jsem do Zlína s tím, abych posunul klub. Nazval jsem věci pravým jménem, bez urážek. Nešlo vůbec o výsledky. Ale pokud oni tohle neudělají, tak mě to takhle nebaví, nezajímá. Nechci se pohybovat v této plácané," přiznává Csaplár.
Mimo fotbalové prostředí je nyní už tři a půl roku. "Abych se vrátil do fotbalu, musí mi to dávat smysl. Musí to být výzva, musí to být challenge. Musí to být s lidmi, kteří opravdu chtějí dělat fotbal a posunout dopředu svůj klub ve stylu měřítek západních zemí. Pak mě to zajímá. Já na to nepotřebuju pět let ani čtyři roky. Mně na to stačí rok," říká zkušený trenér sebevědomě.
ZÁJEM V POLSKU A ARÁBII
Vzápětí také přiznává, že zájem o něj byl. "Nabídky jsem měl, ale nenaplňovaly mě tou výzvou. Pokud se budu vracet zpátky do fotbalu, tak to musí být smysluplný projekt, který bude dělaný na západních principech," říká Csaplár.
A jaké kluby o něj stály? "Nebudu konkrétní, ale bylo to hlavně zahraničí, většinou Polsko a Arabský poloostrov, konkrétně Kuvajt a Emiráty. Rodina by se mnou určitě nešla, ale já nejsem limitovaný zdravím mého syna. Naopak rodina mě podporuje, abych šel trénovat. To bych rád zdůraznil."
Přestože rodák z Ostrova nad Ohří nevede žádný klub, český fotbal pořád bedlivě sleduje. "Vnímám český fotbal tak, že posun k suterénu neustává a pokračuje. U světového fotbalu to není jen o samotné hře, to platilo před 20 lety – sport a pak dlouho nic. Dneska je to důležité i z pohledu Environmental, Social and Governance. Kluby na západě jasně odlišují, co je match day (den zápasu) a co není match day. Záleží, jakým způsobem se klub chová k seniorům, postiženým lidem, ke svému okolí, k nadacím. Dneska je důležité, jak se ten klub chová, jak ovlivňuje region, okolí, jak s ním spolupracuje. Cíl je do toho vtáhnout co nejvíce lidí, stát se transparentním, aby vás milovali mecenáši, sponzoři, politici, občané. Už to není jen sport," upozorňuje Csaplár.
Související obsah
Z českých klubů v tomto ohledu konkrétně vyzdvihl jen hokejový Liberec a fotbalovou Spartu. "Nejzářnější příklad je rozdíl mezi tím, jak se dělá v Liberci fotbal a hokej. To jsou úplně dva jiné světy. Hokejistům Liberce dávám jedna podtržená za věci, které se netýkají sportu. Můžete si pod tím představit všechny mimosportovní aktivity – práce s fanoušky, kultura prostředí, sociální věci, komunikace s fanoušky. Hrozně v tom vyniká také fotbalová Sparta. Na české poměry vede o x parníků," vzdává poklonu týmu z Letné.
Ve světovém žebříčku má ale úplně jiného favorita: "Mistr nad mistry. Učitel pro Csaplára je Bayern Mnichov. Byl a pořád je."
ČESKÝ FOTBAL? ODPOVĚĎ NÁM DALA PLZEŇ V LM
A jak Csaplár hodnotí úroveň českých fotbalových klubů po sportovní stránce? "České kluby se dostaly v koeficientu na 15. místo, což je pozitivní. Ale vnímejte problém Ukrajiny s Ruskem. Kdyby Ukrajina fungovala, jak bohužel nemůže, a bylo tam Rusko, tak v patnáctce nejsme," upozorňuje Csaplár. "Odpověď na to, kam jde fotbal po herní stránce, dala bohužel Plzeň v Lize mistrů. A také nemáme na jaře žádný český tým v pohárech. Nebavím se o bodech, ale o způsobu," nebere si servítky.
V posledních týdnech se z českých klubů nejlépe herně prezentuje Sparta, ale i v tomto případě klidní Csaplár předčasnou euforii. "Na Spartě zjistí, jak na tom opravdu jsou, až v červenci nebo v srpnu v předkolech evropských pohárů. V tuhle chvíli to je v oblasti spekulací. V tuto chvíli bych se ptal, jestli je to proto, že je ve Spartě opravdu takový progres? Nebo je to proto, že soupeři šli dolů, v konkrétním případě Slavie a Plzeň? Kardinální otázka pro trenéra, když tým vyhraje: ‘Byli jsme dneska tak dobří, nebo soupeři tak špatní?‘ " polemizuje Csaplár.
"Za mě platí oboje. Plzeň a Slavia šly objektivně dolů, to je fakt. A Sparta šla nahoru," dodává na závěr.
