Reklama
Havlíčková: V ženském tenise je možné všechno. Hlava je má největší slabina
Lucie Havlíčková patří mezi největší naděje českého ženského tenisu. Minulý rok se stala juniorskou světovou jedničkou a vyhrála juniorské French Open ve dvouhře i čtyřhře. Letos 18letá Češka už dokázala vyhrát svůj první turnaj mezi dospělými a také se dostala do kvalifikace Wimbledonu.
Reklama
Reklama
Jak jste se vůbec dostala k tenisu?
V podstatě úplně náhodou. Když mi byly tři roky, tak se na Spartě otevírala školička a mámina kamarádka tam dávala svého syna a ptala se, jestli bych tam nechtěla jít s ním. Tak mě tam dali s ním a pak už si mě na Spartě nechali, že mi to jde a chtěli by, abych pokračovala. Mě to bavilo a už jsem u toho zůstala.
Dělala jste i nějaký jiný sport?
Když jsem byla menší, dělala jsem toho víc. Chodila jsem na gymnastiku, chodila jsem plavat. Sem tam i něco výtvarně zaměřeného. Bylo toho víc, ale ze sportů vždy vedl tenis.
Proč nakonec vyhrál tenis?
Ještě jsem hrála basketbal, ale tam mě štvalo, že je to kolektivní sport. To mě nebavilo, protože mi to kazili ti ostatní. Plavání a gymnastika byly vždycky jen doplňkové sporty, takže z toho důvodu jsem si vybrala tenis.
Jak jste to zvládala a zvládáte se školou, když jezdíte na turnaje?
Na základní škole to bylo v pohodě. Do osmé třídy jsem chodila pravidelně. Vynechávala jsem výtvarné výchovy, tělocvik a tak, ale to se dalo zvládat v pohodě. Od té osmé třídy jsem měla individuální studium a na střední chodím na dálkovou, což se dá zvládat celkem v pohodě. Já nejsem úplně studijní typ. Moc mě to nebaví, ale myslím si, že škola je důležitá, takže se to nějak vždycky snažím udělat.
Související obsah
Jak funguje to dálkové studium?
Vždycky nám učitelé na začátku pololetí zadají do on-line systému zadání a my to do nějakého určitého data musíme vyplnit. Tím, že je to dálková škola, tak nemusím ani dojet osobně na zkoušky a pak je až prezenčně maturita.
Maturovat budete za rok?
Mělo by mě to čekat za rok, ale tím, že je to dálková škola, tak máme rozložené studium, tak je to na pět let, takže až za dva.
Jak často jste v Praze a zvládáte si udržovat kamarády? Nebo máte kamarády spíše na okruhu?
Hledat si kamarádky na okruhu je těžké. Samozřejmě pár holek, se kterými se pobavím, když se vidíme, tam je. Hodně blízké kamarádky jsme s Dominikou Šálkovou a pak mám několik blízkých kamarádek, které dřív hrály tenis, ale teď už ho nehrají vrcholově, takže mi rozumí. Když jsem v Praze, tak se vidíme, co nejčastěji to jde, protože přece jen jsem hodně času pryč.
Jaký máte vztah s ostatními Češkami? Je vás teď hodně v podobném věku na vysoké úrovni.
Myslím si, že se respektujeme. S každým si samozřejmě člověk nemůže sednout, ale respektujeme se a chodíme spolu trénovat. Je fajn, že je nás takhle hodně a máme se s kým pobavit, případně si zahrát. Kdyby byl člověk sám, tak je to těžší.
Loňská sezona byla pro vás průlomová. Vyhrála jste singl i debl na juniorském French Open.
Určitě to pro mě byl obrovský úspěch. Dostala jsem se do povědomí i ostatních hráček, což je super, protože si s vámi pak jdou zahrát. Nakoplo mě to i na ty další zápasy. Člověk si víc věří, když vyhraje takovýto větší turnaj.
Související obsah
V důležitých zápasech je to i o hlavě. Jak pracujete s psychikou? Máte i třeba mentálního kouče?
Měla jsem svoji psycholožku a teď mám i tenisového mentálního kouče, se kterým teď krátce pracuji. Hlava je pravděpodobně moje největší slabina a potřebuju s ní pracovat. Na tom se snažíme teď hodně zamakat, aby se to zlepšilo, a myslím si, že mi to může hodně pomoct, protože hlava je v tenise hodně důležitá.
Na French Open jste hrála se Sárou Bejlek a hrály jste proti další Češce Nikole Bartůňkové. Jaké to bylo?
Tím, že to bylo už ve finále, tak to bylo hezké, že jsme tam tři. Kdyby to bylo v prvních kolech, tak by to bylo nepříjemné, protože je škoda se vybít navzájem v prvních kolech. V tom finále už je jedno, koho potkáte, prostě chcete vyhrát.
Se Sárou Bejlek jste proti sobě hrály i v semifinále singlu. To muselo být zvláštní, ne?
Pro mě to bylo samozřejmě lepší, protože jsem dotáhla toho singla do štastného konce. Co jsem se bavila se Sárou, tak říkala, že to samozřejmě bylo těžké, protože v tom singlu ve třetím setu nade mnou vedla 5:2, ale já jsem to pak zvládla zlomit. Bylo pro ni těžké pak hrát debla, ale přece jen člověk nechce prohrát v deblu, když už prohrál v singlu, takže tam nechala všechno a jsem ráda, že to takhle dopadlo.
Podle čeho si vybíráte partnerku do debla?
Se Sárou spolu hrajeme, protože nám to spolu hrozně sedí, si myslím. Na kurtu máme pohodu. I tenisově si sedíme. Já hraju rychle a ona je šikovná na síti, takže se hezky doplňujeme.
Související obsah
Na US Open jste vyhrála čtyřhru s Ruskou Dianou Šnajderovou. Znáte se víc?
My se známe z turnajů. Nikdy jsme spolu nehrály, ale věděly jsme, že mimo kurt si sedíme, a když jsem si vybírala deblovou parťačku, tak jsem si vybírala někoho, kdo debla umí, protože jsem chtěla vyhrát, když už jsem vyhrála i French Open. Diana měla už tehdy vyhrané dva juniorské grandslamy, takže jsem věděla, že debla umí, a taky si sedíme po lidské stránce, takže to byla ideální volba.
Vy jste se stala juniorskou mistryní světa. Jako první Češka po 20 letech. Naposledy se to podařilo Barboře Strýcové v roce 2003.
Je to určitě skvělé. Když jsem začínala juniory, tak mi přišlo úplně nereálné být první na světě. Pak, když se to stalo, tak to byl skvělý pocit. Ten juniorský žebříček nic neznamená, protože pak se maže, ale je to super v tom, že když je člověk do dvacítky žebříčku, tak jsou tam potom volné karty na dospělé turnaje. Mohla jsem si zahrát stovku a čtyři osmdesátky rovnou v hlavní soutěži, což pomůže, a lépe se dostává do ženského žebříčku.
Už loni jste se dostala do finále turnaje ITF v Trnavě. Letos už jste tam vyhrála. Myslíte, že bude tato sezona průlomová a dostanete se na turnaje WTA?
Určitě bych chtěla. Nakoukla jsem do první dvoustovky, tak doufám, že se tam udržím. Pomalu bych se chtěla dostat žebříčkem tam, abych mohla začít hrát kvalifikace těch větších turnajů. Je tam víc bodů, víc peněz i ty turnaje jsou celkově lépe organizované a potom se člověku lépe hraje.
Je velký rozdíl hrát na juniorských a pak na dospělých turnajích? Třeba i organizačně?
Organizačně záleží, co to je za turnaj. Na některých juniorských se to snaží udělat opravdu hezky a pak je to super. Ale člověk může přijet někam do malinkého městečka, kde jsou tři kurty a jinak nic. To se ale může stát, i když jedete na horší turnaj ITF. Nižší kategorie dospělých turnajů jsou většinou horší než dobré těch juniorských. Pak samozřejmě dobrý ženský turnaj je úplně na jiné úrovni než dobrý juniorský turnaj.
Související obsah
Dáváte si nějaké plány na tuto sezonu?
Na začátku sezony, když jsem byla zhruba 400. na žebříčku, tak jsem chtěla, abych se dostala do kvalifikace US Open. Ale v ženském tenise je možné všechno. Teď už se povedl Wimbledon, takže jsem napřed. S trenérem jsme si říkali, že by bylo ideální, abych do konce roku byla do první stopadesátky, abych byla nasazená do kvalifikace na grandslamech a už bych se dostávala na 250 a 125 WTA turnajů a nehrála jen ITF turnaje.
Kde se vidíte třeba za pět let? Nebo jdete postupně po krůčcích?
Dlouhodobější cíle si nedávám, jdu postupně. Ale za těch pět let, kdybych nebyla ve stovce, tak bych si říkala, že je něco špatně. Ale je to daleko, člověk nikdy neví, co se stane. Krok po kroku.
Co je pro vás zajímavější? Cestovat na turnaj do exotické destinace, nebo radši hrát doma v Česku nebo někde blízko?
To je zajímavá otázka. Asi jak jsem zvyklá cestovat, tak mi nevadí letět někam dál, ale samozřejmě tam nemůže člověk letět jen na jeden turnaj tam a zpátky, to je zbytečné, ale když je možnost, cestování přece jen unavuje, tak je lepší hrát po Evropě. Když pak máte Australian Open, tak vám ale vůbec nevadí letět do Austrálie. Je to o turnaji, co se tam hraje, ale Evropa je vždycky lepší. Uvidíme, co turnaj v Praze, bude to na řediteli turnaje, jestli dostanu volnou kartu, protože jinak se tam asi nedostanu. Ale hrála bych tam moc ráda.
Zbývá vám během turnajů čas podívat se i třeba na nějaká turistická místa?
Záleží hodně, jaký je program turnaje, kdy hraju a tak. Nedávno jsme byli na turnaji v Itálii u moře a nestihla jsem moře ani jednou, protože jsem hrála každý den v pět odpoledne a před zápasem se člověk nechce jít koupat. To byla škoda. Kdybych hrála v deset ráno, tak bych se potom šla vyplavat do moře. Je to hodně o tom, kdy hraju. Když hraju v dobré časy, tak se pak můžu jít podívat do města, ale když hraju odpoledne, tak před zápasem člověk nemůže trajdat po památkách.
Související obsah
Vy máte viditelné tetování. Má to nějaký význam a co to vlastně je?
Tohle tetování je jen čára. Význam to nemá, je to čistě estetické. Pak mám ještě schovaná s významem. Tohle se mi prostě jenom líbí.
Kolik máte tetování?
Momentálně čtyři.
A plánujete ještě další?
Teď zatím ne. Doma se jim to tolik nezdá a teď ani nemám nic konkrétně vymyšleného. Ale když přijde něco, co si nutně budu potřebovat dát, tak si ho pravděpodobně dám.
Má to i nějakou souvislost s tenisem?
Teď mám samé osobní věci. S tenisem zatím nic. Jednou, v budoucnu, možná jo.
TN.cz
Reklama
Reklama
Reklama