Reklama
Pod Brücknerem jsme na srazu pili pivo, vzpomíná Jiránek. Zranění na ME obrečel
Pro Martina Jiránka bylo mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku prvním velkým turnajem za seniorskou reprezentaci. Skončilo pro něj ale nešťastně, protože se během čtvrtfinále s Dánskem zranil. V rozhovoru pro TN.cz vzpomíná, jaká vládla v týmu, který trénoval Karel Brückner, atmosféra, jak v Portugalsku trávil se spoluhráči volný čas a co pro něj zpětně znamená památné utkání s Nizozemskem.
Reklama
Reklama
Pod Karlem Brücknerem jste si odbyl premiéru v dospělé reprezentaci. Jaká byla vaše reakce?
Trenéra Karla Brücknera jsem znal už z jednadvacítky, kde jsem pod ním hrál a vyhráli jsme mistrovství Evropy, takže to byl potom posun do chlapů. Byl jsem samozřejmě strašně rád. Na ten zápas si vzpomínám. Byl to můj sen si zahrát ze seniorskou reprezentaci.
Vzpomenete si na vaše pocity, když jste vyběhl na hrací plochu?
Na sraz jsem přijel z Itálie později, už bylo dokonce po tréninku a na kluky jsem počkal v kabině. Za dva dny už byl ten zápas. Přesné detaily si nevybavím, ale vím, že jsem měl strašnou radost už jen z toho, že jsem byl povolaný. Pak mi bylo vlastně jedno, jestli nastoupím jen na chvíli, nebo budu hrát v základu.
Karel Brückner skládal tým po neúspěšné baráži od začátku. Jak jste se v mužstvu mezi mladými a zkušenými hráči cítil?
Cítil jsem se skvěle. Byla tam skvělá parta. Ten tým se tvořil z naší úspěšné jednadvacítky, která vyhrála mistrovství Evropy, a z té předchozí, kde kluci skončili druzí. Pak tam byli hráči, kteří už něco zažili. Takže si myslím, že to bylo skvěle poskládané. Byla tam skvělá parta. Se staršími hráči jsem nikdy problém neměl.
Čas jste trávil převážně s mladšími hráči?
Přesně tak. Z jednadvacítky jsme se znali a bylo nás tam dost.
Pamatujete si, jak to bylo v začátcích s tykáním/vykáním?
Vybavuji si, že po příjezdu na sraz jsem starším hráčům vykal. Pro mě to byly ikony fotbalu, které už měly něco za sebou. Pak už to ale bylo na tykání.
Utkání s Nizozemskem bylo takřka bez taktiky
V kvalifikaci jste nastoupil v základní sestavě jen proti Nizozemsku. S jakými ambicemi jste jel vy osobně na Euro 2004?
Kvalifikaci si myslím, že jsme zahráli skvěle. Tenkrát bylo docela složité postoupit. Není to jak dneska, kdy skoro tři týmy ze skupiny postoupí. Už to byl pro nás velký úspěch. Jeli jsme tam něco dokázat, alespoň postoupit ze skupiny. To byl náš cíl. A co se týče mě, tak jsem tam jel s tím, že uvidím, jak to tam bude vypadat. Trenér Brückner se vždycky rozhodoval intuitivně a měl osu týmu. První zápas jsem naskočil z lavičky a pak díky nemoci Bolfíka jsem nastoupil ve druhém utkání v základu a už jsem tam zůstal.
Nemoc Reného Bolfa vám tedy pomohla do základu?
Byli jsme vyrovnaní. Já jsem mohl hrát zprava a uprostřed. To byla možná moje výhoda. První volba padla na mě a šel jsem doprostřed místo zprava, kde jsem hrával. Zápas s Holandskem jsme zvládli a pak si mě tam už trenér nechal, protože vítězná sestava se nemění.
Související obsah
Vyhovovalo vám více hrát uprostřed, nebo na kraji obrany?
V tu dobu mi to upřímně bylo jedno, ale v budoucnu se mi víc líbilo uprostřed.
Byla výhoda v utkání s Nizozemskem, že jste je dokázali v kvalifikaci porazit?
Věděli jsme, co to je za tým. Už jsme se s nimi potkávali. Věděli jsme, že to bude těžký zápas, takže jsme si věřili. Ale pak se nám to rozpadlo, když to bylo na začátku 0:2. Vybavuji si, že v tu dobu jsem si říkal, že to je pěkný a že to skončí třeba 0:5 a bude z toho průšvih. Ale nakonec jsme to zvládli. Po gólu na 1:2 jsem cítil, že to zvládneme otočit.
Jak se vám poslouchá, že se o tom utkání dlouho mluvilo jako o nejlepším všech dob?
Když bylo výročí deset let od toho zápasu, tak se mě jeden novinář ptal, jestli jsem ten zápas viděl. A já odpověděl, že ne. Je pravda, že za celou dobu jsem se na to jednou podíval, a musím upřímně říct, že ve srovnání s dnešním fotbalem to bylo úplně něco jiného. Nebyla tam skoro žádná taktika, jenom nahoru dolů, otevřený fotbal. A to možná byl ten důvod, že to lidi bavilo.
Vzpomenete si, co se dělo v šatně, když jste prohrávali o poločase s Lotyšskem?
Já byl připravený na střídání, tak jsem se rozcvičoval o přestávce na hřišti. Ale byl to samozřejmě pro nás šok. Já tam šel až na konec, abych vyztužil defenzivu a ubránili jsme to. To byl můj úkol.
Na závěr skupiny jste porazili s "rezervním" týmem Německo. Jaké to pro vás bylo?
My jsme měli výhodu v tom, že jsme byli postoupení a Němci potřebovali vyhrát. Oni byli pod větším tlakem. O nás to ukázalo, že jsme měli super partu, makali jsme jeden za druhého a měli jsme i skvělé hráče na lavičce. I hráči, kteří nebyli v základu, dokázali zvládnout takto těžký zápas.
Jak jste na turnaji trávili volný čas?
Vzpomínám si, že jsme žili v golfovém areálu. Bylo tam golfové hřiště přímo vedle hotelu a bazén. Bylo tam vedro, tak jsme po zápase mohli do bazénu, ale jinak jsme to měli zakázané. Ve volném čase jsme chodili hrát golf, takže to bylo takové zpestření.
Související obsah
Pan Brückner hodně dbal na standardní situace. Zažil jste to i u jiných trenérů?
Musím říct, že za celou kariéru jsem nezažil trenéra, který by to měl takto propracované. Vždycky jsme tím soupeře překvapili. V tom byl geniální. Myslím si, že to byla velká zbraň. Funguje to i dnes, pokud máte někoho, kdo dokáže vymyslet tolik typů zahrání standardních situací.
Dá se specifikovat herní styl, který jste hráli pod panem Brücknerem?
Já jsem pod panem Brücknerem působil v jednadvacítce, potom i v áčku. Využívali jsme Honzu Kollera a pod ním Milana Baroše. Hráli jsme jednoduchý míč, který Honza udržel, sklepl to pod sebe buď Méďovi (Pavel Nedvěd, pozn. red.), nebo Barymu (Milan Baroš, pozn. red.) a pak šel rychlý protiútok. Měli jsme fantastická křídla, ať tam byl Poborák (Karel Poborský, pozn. red.), nebo z druhé strany Šmíca (Vladimír Šmicer, pozn. red.). Využili jsme typologii těchto hráčů, což myslím, že bylo geniální.
Během čtvrtfinále s Dánskem jste se zranil. Co se stalo?
Byl tam souboj u pomezní čáry, šel jsem tam na dlouhou nohu a praskl mi stehenní sval. Jak mě tam píchlo, ještě jsem to chvíli zkusil, ale nešlo to. Tím pro mě ta Evropa skončila.
V době zákroku vám bylo jasné, že pro vás turnaj skončil?
V první chvíli jsem věřil, že to je jen natáhnuté. Ale bohužel ne, nešlo to dál. V jednu chvíli jsem si lehl na zem, protože jsem už fakt nemohl a musel jsem dolů.
Sledovat zápas z lavičky bylo desetkrát horší
Po zápase spíše převládala radost z postupu, nebo smutek ze zranění?
Když jsem šel o půli do kabiny, tak tam byly nějaké slzy, měl jsem na krajíčku. Turnaj jsme měli skvěle rozehraný a člověk si chtěl zahrát. Mrzelo mě, že jsem nemohl dál pokračovat, ale po zápase jsem byl šťastný, že jsme postoupili. Furt jsem doufal, že mě to zranění možná pustí do dalších zápasů, ale pak se bohužel potvrdilo, že to nešlo.
Připouštěli jste si před utkáním s Řeckem, že byste ho nemuseli zvládnout?
Samozřejmě jsme do toho zápasu šli s pokorou, ale věděli jsme, že máme obrovitánskou sílu, což jsme dokazovali v každém zápase. Věděli jsme, že to nebude jednoduchý zápas. Své šance jsme neproměnili a pak jsme takhle smolně prohráli. Hodně to mrzí, protože vypadnout s jiným týmem, než byli Řekové, tak bychom to třeba brali, ale s nimi to bylo těžší.
Vzpomínáte si, jak probíhala příprava na zápas? Řecko podobným způsobem dokázalo vyřadit Francii.
To už si upřímně nevybavuji, ale určitě jsme byli srozuměni, co nás může čekat. Věděli jsme, že Řekové dobře brání, ale i tak jsme šance měli. Bohužel.
Související obsah
Jaké pro vás bylo sledovat ten zápas z lavičky?
Je to desetkrát horší, než když jste na hřišti. Tam si člověk neuvědomuje některé situace. Tady může jenom koukat a nemůže do toho zasáhnout. Šílené, nikomu bych to nepřál.
Jaká vládla po utkání atmosféra v kabině?
Tři nebo čtyři hodiny po zápase nikdo neřekl ani slovo. Kromě toho, co jsme museli říct novinářům. Bylo to šílené, všichni strašně zklamaní, protože jsme byli krůček od finále mistrovství Evropy. Kdybychom se tam dostali, tak jsme byli schopní ty Portugalce porazit. Byla to velká škoda.
Jak dlouho trvalo, než jste se z té porážky oklepali?
Dlouho to mrzelo. Ale kdyby nám někdo řekl, že skončíme třetí na mistrovství Evropy, tak bychom to brali všema deseti. Věděli jsme, že jen postoupit z tak těžké skupiny bude složité. To jsme zvládli, což byl náš cíl. Pak to samozřejmě mrzelo, když se ten turnaj takto vyvíjel.
Čím podle vás je, že národní tým takový úspěch nezopakoval?
Za mě je to jednoduché. Možná to bude znít trochu nadneseně, ale už nejsou tak kvalitní hráči. Tenkrát byl sestavený tým generačně správně. Ukazovalo to, že generace před námi byla ve finále mistrovství Evropy jednadvacítek, my jsme to vyhráli a připojili jsme se k těm zkušeným klukům. Byla to generace skvělých fotbalistů, ale to už dnes tolik není.
Drželi jste hodně při sobě. Jaké spolu udržujete vztahy nyní?
Je to pravda. To je základ všech týmových sportů, aby byla parta. Když funguje kabina a je parta, tak tým nemusí mít až takovou kvalitu nebo nemít formu a ty zápasy zvládne. Dneska si už přímo s nikým nevolám, ale sem tam se s kluky někde vidíme, ať je to v televizi, nebo na nějaké akci.
Dostávali jste od pana Brücknera nějaké speciální úlevy během srazů?
Co si vzpomínám, tak jsme mívali sraz v pondělí a první zápas býval v sobotu. Pondělí bylo vždycky volnější, byl trénink a večer jsme šli do hospody, dali si pivo, pokecali. Rozebrali všechno, kdo jak se má. Takhle jsme stmelovali partu.
Související obsah
Po turnaji jste přestoupil do Spartaku Moskva. Bylo to předjednané před turnajem, nebo si vás vyhlédli až v Portugalsku?
Bylo to až během turnaje. Těch týmů tam bylo více, ale Spartak byl nejkonkrétnější. Prezident klubu přiletěl na jednání, sešel se se mnou, takže to rozhodlo.
Které týmy o vás ještě měly zájem?
Vím, že tam byl ještě Celtic a Šachtar Doněck.
Které nejzásadnější momenty byste vypíchl z turnaje v Portugalsku?
Byl to můj první velikánský turnaj, takže určitě atmosféra. I našich fanoušků bylo všude spoustu. Pak krásné stadiony, super parta. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Dostávali jste od fanoušků vzkazy do kabiny?
Pamatuji si, že jsme měli místnost, kde jsme měli vyvěšené vzkazy. Věděli jsme o jejich podpoře, informace se k nám dostávaly.
TN.cz
Reklama
Reklama
Reklama