Na TN.cz vám budeme během léta přinášet exkluzivní videorozhovory s hráči, kteří na EURO 2004 v Portugalsku vybojovali bronzové medaile. Prvním z nich je nejproduktivnější útočník v historii českého národního týmu Jan Koller. Ve své zpovědi vzpomíná na to, jaká byla v týmu atmosféra po konci Josefa Chovance, co změnil Karel Brückner, i na památná utkání s Nizozemskem a Řeckem.
V prosinci roku 2001 převzal národní tým Karel Brückner, který nahradil Josefa Chovance po neúspěšné baráži na mistrovství světa proti Belgii. Jaká v té době vládla v týmu atmosféra?
Nálada samozřejmě nebyla dobrá. V týmu byly problémy. Dostávali jsme hodně červených karet, měli jsme špatnou disciplínu, a proto taky skončil Pepa Chovanec. Hledal se následovník a volba padla na pana Brücknera, který do té doby vedl úspěšný reprezentační tým do 21 let, jenž získal stříbro na mistrovství Evropy. Z toho zbylého kádru si nechal pár lidí a doplnil to právě těmito hráči a vytvořil se úplně nový skvělý tým, který měl vrchol v Portugalsku.
Jaké změny zavedl Karel Brückner na hřišti i mimo něj?
Hlavně z toho torza, které zbylo, potřeboval udělat tým. Na první akci, která byla na Kypru, si s námi staršími sedl. Tenkrát tam chyběl Pavel Nedvěd, a tak se hodně diskutovalo i o jeho roli, protože byl i v tom posledním zápase vyloučen. Řešilo se, kdo bude nový kapitán, jestli je Pavel správný lídr. Shodli jsme se na tom, že určitě je, ale musí se taky změnit. Měli jsme hodně pohovorů a trenér si z toho udělal jádro lídrů, jako byl Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Tomáš Galásek. Doplnil to mladíky. Od té doby jsme neměli žádný problém a fungovalo to.
Okamžitě se vám začalo výsledkově dařit. V přátelácích jste porazili také Itálii a Francii. Byly to zápasy, ve kterých jste začali věřit, že se můžete měřit s každým?
Tam bylo právě důležité, že se ten tým okysličil, přišli draví mladíci, jako byl Milan Baroš, Marek Jankulovski, Tomáš Ujfaluši, Zdeněk Grygera, Tomáš Rosický a Petr Čech. Samozřejmě byly důležité i tyto výsledky, což nám dokázalo, že to funguje, a dodalo nám to sebevědomí do dalších zápasů.
Související obsah
Změnila se pod panem Brücknerem i taktika na hřišti?
Myslím, že jsme hráli více nátlakový fotbal. Hodně jsme presovali, nutili jsme soupeře ke ztrátám. Snažili jsme se hrát hodně útočně a z toho pramenilo, že jsme dávali hodně branek. Hráli jsme atraktivní fotbal. Hlavně jsme na to měli i hráče. Ti mladí nás dokázali doplnit a fyzicky to zvládli. Už věděli, co od trenéra Brücknera mohli očekávat. On navíc byl skvělý stratég a taktik, který soupeře měl výborně přečtené.
PROTI NIZOZEMSKU VSTÁVALY BRÜCKNEROVY VLASY HRŮZOU NA HLAVĚ
V kvalifikaci jste ztratili akorát remízou v Nizozemsku. Vnímali jste ten tlak, že jedete do Portugalska v roli jednoho z největších favoritů?
V Portugalsku jsme měli hodně těžkou skupinu. Dostali jsme znova Holandsko, které jsme měli v kvalifikaci, pak Němce a Lotyše. Očekávalo se, že si to ve třech rozdáme o postup. S Holandskem jsme si ověřili, že s nimi hrát jde, ale samozřejmě jsme si uvědomovali jejich sílu. Měli opravdu skvělý tým. Německo bylo vždy turnajové mužstvo. V té době ale procházelo generační obměnou, takže to moc nezvládlo. Ani my jsme do turnaje moc dobře nevstoupili. Lotyši nás překvapili, prohrávali jsme a honili to až na poslední chvíli. Ale měli jsme tam skvělé hráče, jako byli Milan Baroš a Marek Heinz, kteří byli v životní formě a zápas dokázali otočit.
Vzpomenete si, co se dělo o přestávce? Uklidňovali jste se, nebo naopak hecovali?
Byli jsme zmrazení. Ten gól jsme dostali akorát do šatny, bylo to asi minutu před poločasem po opravdu velké chybě. Trenér nás chtěl spíš povzbudit, namotivovat. Věděli jsme, že to bude těžké, protože Lotyši skvěle bránili, a když vedli 1:0, tak to zavřeli úplně. Byl to boj o překonání jejich obrany. Bylo to opravdu nesmírně těžké.
O následujícím zápase proti Nizozemsku se dlouho mluvilo, že je to nejlepší fotbalové utkání všech dob. Jak se vám tato slova poslouchala?
No, jak pro koho. Pro trenéra Brücknera asi ne (směje se). Tomu vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, protože po začátku, který se nám absolutně nepovedl, vystřídal Zdeňka Grygeru, dal tam Vláďu Šmicera, hráli jsme skoro na dva obránce, Karel Poborský se stáhl. Pak se rozjela krásná fotbalová bitva. Holanďani hráli skvěle, šance střídala šanci. Pro fanoušky to byl určitě nejkrásnější zápas do té doby na šampionátu. Pro trenéry to už bylo horší. Naštěstí se misky vah nakonec naklonily k nám a ten zápas jsme zvládli.
Byl klíčovým momentem váš gól na 1:2, díky kterému jste snížili ještě do přestávky?
Těch klíčových okamžiků tam bylo asi více. Samozřejmě za stavu 0:2 bylo důležité, že jsme do přestávky snížili. Tím jsme se dostali zpátky do hry a věděli jsme, že šance přijdou. Věděli jsme také o síle Holanďanů, kteří nám můžou taky dávat góly. Klíčový okamžik byl taky, když trenér Advocaat vystřídal Arjena Robbena, se kterým jsme do té doby měli obrovské problémy. V tu chvíli jsme začínali mít navrch. Nakonec nám to i pomohlo. Vyšla nám samozřejmě i střídání, zase tam přišel Marek Heinz. Milan Baroš dal krásný gól a závěr byl fantastický. V bráně nás podržel i Petr Čech, který tam měl fantastické zákroky.
Související obsah
Pomohlo vám i vědomí, že jste dokázali Nizozemsko porazit v kvalifikaci?
Věděli jsme, že s nimi můžeme odehrát vyrovnanou partii. Samozřejmě ten začátek byl opravdu hodně šokující, ale jak jsme se dostali do hry, pochopili jsme, že ten tým má sílu. Pomohla nám i výhra s Lotyšskem, kde jsme to dokázali otočit. Věřili jsme, že jsme schopni po tom začátku to alespoň zremizovat a pak si to rozdat s Němci. Tohle byla lepší varianta. Vyhráli jsme a tím pádem měli jasný postup. Mohli jsme si odpočinout a šanci dostali i další kluci.
Jak vzpomínáte na souboje s Jaapem Stamem? Ten platil ve své době za hodně tvrdého obránce.
Já už na něj byl zvyklý. Do té doby jsme s Holanďany hráli opravdu často, ať už v kvalifikaci, nebo předtím jsme s nimi měli nějaký přátelský zápas. Potkal jsem ho i na klubové úrovni. Věděl jsem, co od něj čekat. Souboje s ním byly vždycky tvrdé, ale férové. Šel jsem do toho s odvahou, ale nebál jsem se. Byly to krásné souboje.
PROTI NĚMECKU NENASTOUPILO ŽÁDNÉ "BÉČKO"
Po výhře nad Nizozemskem jste měli jisté první místo ve skupině a proti Německu nastoupili hráči z lavičky. Dostali jste vy ostatní nějaké volno navíc?
Úplné volno mít nemůžete. Je to krátkodobý turnaj, takže se hrálo o tři dny později znova. Vždy jsme museli být na lavičce připraveni na zápas, ale odpočinuli jsme si. To bylo taky důležité, ale pořád jsme byli v tréninkové jednotce. Ale tím, že jsme byli ušetřeni toho zápasu, tak si člověk odpočinul a mohl se v klidu připravit na rozhodující čtvrtfinálový zápas.
Jak jste trávili na turnaji volný čas?
Probíhal šampionát, tak jsme sledovali ostatní zápasy. Samozřejmě do toho jsme měli nějaké tréninky, videa, rehabilitace. Někdo si, i když to trenér rád neviděl, šel zahrát třeba na hodinku golf. Trenér nechtěl, abychom chodili moc ven, protože v Portugalsku fakt pálilo sluníčko, a to vysiluje. Byli tam s námi ve vedlejším hotelu rodinní příslušníci, tak jsme je mohli navštívit. Nenudili jsme se.
V útočné dvojici jste nastupoval s Milan Barošem. Byl to parťák, který vám typologicky vyhovoval?
Začali jsme spolu hrát před šampionátem. Do té doby byl Milan žolík a chodil spíš až v průběhu druhého poločasu. Už tenkrát bylo cítit, že si rozumíme. Samozřejmě k sobě pasují víc typově odlišní útočníci. Já byl rozrážeč do soubojů a Milan spíš takový tahový, rychlostní typ. Myslím, že nám to sedělo. Společně i s naší skvělou zálohou a krajními obránci, kteří nás zásobovali centry. Skvěle to fungovalo.
Karel Brückner si také dával hodně záležet na standardkách. Zažil jste to v takové míře pod některým jiným trenérem?
Musím říct, že na to opravdu dbal hodně. I když to bylo těžké během reprezentačního srazu nacvičit, protože času moc nebylo. Zase měl výhodu v tom, že kluci, kteří to zahrávali, měli velikánskou kvalitu. Byli to schopni pochopit během tří minut a ještě perfektně nacentrovat. Centry od Karla Poborského nebo Pavla Nedvěda byly excelentní. To byla pro něj velká výhoda, že plány a taktiky, které spřádal při standardkách, byli hráči schopni plnit.
Související obsah
Na turnaji jste měli velkou fanouškovskou podporu. Do Portugalska přijelo hodně lidí a ve velkém se fandilo i u televizí. Vnímali jste to?
Lidi byli fantastičtí. Portugalsko bylo docela daleko třeba oproti mistrovství Evropy v roce 2000, které se hrálo v Nizozemsku a Belgii. Hlavně první dva zápasy, které jsme hráli na stejném stadionu, jsme měli fantastickou podporu. Čtvrtfinále už bylo trochu složitější, protože jsme nevěděli, jak dlouho tam budeme. Na stadionech byla atmosféra skvělá.
Na závěr skupiny se vám s "béčkem" podařilo porazit a vyřadit Německo. Jak jste to vnímali?
Reagovali jsme na to nadšeně. Vůbec bych ale neříkal, že to bylo béčko. Dneska by tihle kluci hráli v národním týmu v základu. Všichni hráli top soutěže v Evropě, málokdo se dostal z české ligy. Ti kluci měli velikánskou kvalitu, ale bohužel to chytili v době, kdy byla tahle extra generace. Potvrdilo se, že jsou právoplatnými členy kádru. Strašně jsme jim na lavičce fandili, aby to zvládli. Taky jsme nezačali dobře, ale zvládli jsme to. Pak jsme to oslavili a těšili se na čtvrtfinálový zápas.
V PRODLOUŽENÍ S ŘECKEM NÁM ASI DOŠLY SÍLY
Ve čtvrtfinále jste vyhráli jasně 3:0, ale góly jste dali až ve druhé půli. Věřili jste po prvním poločase, že to začne padat?
Sílu Dánska jsme vnímali. Měli tam také skvělé fotbalisty. Věděli jsme, že hrají trochu odlišnějším stylem než Holanďané. Holanďané hráli jako my útočný fotbal a Dáni to měli založené spíše na propracované defenzivě a bojovnosti. Spíš jsme si je na sebe chtěli nechat nalézt a pak jít do rychlých brejků. První poločas tomu odpovídal, spíše taktická bitva kdo s koho, oťukávání, moc se toho nedělo. V tomto zápase si myslím, že můj gól byl klíčovější než s Holandskem. Opravdu bylo potřeba je načít, aby vylezli z té ulity. Povedla se nám jedna standardka, která byla důležitá, a pak přišly dva krásné úniky Milana Baroše po excelentních přihrávkách. Poprvé to bylo vzadu s nulou, takže trenér byl spokojen. Myslím, že byl spokojenější než po utkání s Holandskem.
A pak přišli Řekové... Upřímně, připouštěli jste si, že ten zápas nemusíte zvládnout, nebo jste byli přesvědčení, že je porazíte?
Věděli jsme, že to bude podobný zápas jako s Dánskem. Defenzivní taktikou porazili Francii 1:0, podařila se jim jedna akce, dali gól a Francii do ničeho nepustili. Chtěli jsme na ně vlétnout a vstřelit gól. Už na začátku přišla šance. Myslím, že Tomáš Rosický trefil břevno. Pak ale přišel klíčový okamžik, který nás zmrazil, a to zranění Pavla Nedvěda. Byl to náš lídr, nejlepší hráč. To byla velká rána. Náš taktický plán to otupilo a pak už to byla bitva a moc jsme se tam nedostávali. Šance nepřicházely, Řekové dobře bránili, oni toho taky moc neměli. Moje šance asi sedm minut před koncem mě straší dodneška. Bohužel jsem to netrefil. Pak už jsme v prodloužení cítili, že začínají mít Řekové navrch. Vyústila z toho ta smolná standardní situace a nebyl čas s tím cokoliv udělat.
Vás v pokutovém území během zápasu stáhl Traianos Dellas. Jak na tu situaci vzpomínáte, měla to být penalta?
Z toho jsme byli taky... Pískal to zrovna Collina, který po podobném zákroku v Nizozemsku proti nám odpískal penaltu v poslední minutě. My jsme měli hlavně dát gól třeba z mé šance, nebo kdyby střela Tomáše Rosického šla o pár centimetrů níž, tak by nás už neporazili. Museli by změnit taktický plán a my měli sílu na to, abychom přidali další góly.
Související obsah
V prodloužení se obraz hry změnil. Řekové měli dost šancí. Čím podle vás bylo, že na vás tak vletěli?
Možná už nám docházely síly. Mohl tam přijít třeba Marek Heinz, který měl fantastickou formu, dal gól Němcům. Trenér to měl asi připravené na druhých patnáct minut, ale bohužel jsme byli vytrestaní ze standardní situace. Po průběhu zápasu byli Řekové více na koni a měli na konci víc štěstí.
Jak dlouho vám trvalo, než jste se z té prohry oklepal?
Mně dlouho, to asi každému. Prakticky než začala nová sezona. Po šampionátu byla dovolená. I během ní jsem to měl v hlavě. Když začala příprava na novou sezonu v klubu, tak člověk přepnul a už se soustředil na své výkony.
Dá se říct, že EURO 2004 bylo pro vás největší událostí, jakou jste s reprezentací zažil?
Asi jo. Kvůli tomu, že jsme došli takhle daleko, a výkonům, které jsme tam předváděli. Zažil jsem tři evropské šampionáty. Ve dvou jsme vypadli ve skupině. Stejně i na světovém šampionátu. Tento byl takový nejvydařenější, byli jsme na něm nejdelší dobu. Ve vzpomínkách to pro mě je největší akce.
SCHÁZÍME SE DODNEŠKA
Tehdy se sešla výjimečná generace nejen na hřišti, ale i mimo něj. Hodně jste mluvili o tom, jak se těšíte na každý reprezentační sraz. Jaký spolu máte vztah po dvaceti letech?
Scházíme se dodneška, toho si moc vážím. Třikrát týdně chodíme hrát hokej do Říčan. Účastní se toho Vláďa Šmicer, Milan Baroš, Tomáš Ujfaluši, Karel Poborský... Pak jsou kluci jako Pavel Nedvěd nebo Petr Čech, kteří jsou v cizině, ale když je možnost, tak se rádi potkáme, popovídáme. Jsem rád, že jsme takhle v kontaktu a po těch letech si máme co říct.
O Karlu Brücknerovi není v poslední době moc slyšet. Máte o něm nějaké informace, byl jste s ním v kontaktu někdy v posledních týdnech, měsících, letech?
V týdnech a měsících ne. V kontaktu jsem s ním byl, když se natáčel film o mně. Tenkrát to ale nevyšlo kvůli zdravotním problémům. Vím, že žije u Olomouce a na fotbal a mezi lidi moc nechodí. Taky už má svůj věk, doufám, že se mu daří dobře. Naposledy, co jsem s ním byl, byl v pohodě, měl dobrou náladu, tak doufám, že jí má co nejvíce.
Co vám Karel Brückner dal po fotbalové nebo lidské stránce?
Nebyl to trenér na klubové úrovni, kde bychom byli v každodenním kontaktu. Dal mi spoustu zážitků. Je to skvělý člověk, který mi dal důvěru, sebevědomí. Zažili jsme spoustu krásných momentů.
