Léta spolu hráli v národním týmu a pak i proti sobě v domácí soutěži. "Soupeřům se dostal pod kůži, bylo lepší ho mít na své straně," vzpomíná Tomáš Rolinek na společné chvíle na ledě s Tomášem Plekancem. "Je mi líto, že musel skončit ze zdravotních důvodů. Pořád tu výkonnost měl, takže to je škoda," dodal bývalý kapitán národního týmu.
Každý je jiná hokejová generace. V národním dresu se potkali poprvé na mistrovství světa v roce 2006. Z Rigy tehdy přivezli stříbro. "Tam jsme se poprvé potkali na mistrovství světa. V kabině byl tichý, na ledě ale všestranný, a to jak do přesilovky, tak do oslabení. Strašně poctivý," zavzpomínal pro TN.cz Rolinek. V roce 2011 byli oba i součástí bronzového nároďáku.
Ať už v Montrealu, v Kladně, či v národním týmu, Plekanec v každém týmu, kde byl, plnil roli lídra. Tichý projev kompenzoval prý hlavně tvrdou prací. "Každý takový hráč se dokáže v tu pravou chvíli zvednout a něco říct. On ale hlavně šel příkladem na ledě. Tam vždy nechal duši," vysvětlil Rolinek.
Mít takového spoluhráče chce snad každý, jiné už bylo hrát proti němu. To si vyzkoušeli čeští hráči po sezoně 2018/19, kdy se Plekanec vrátil z NHL a začal oblékat dres Kladna. Rolinek v té době působil v Pardubicích.
"Měl obrovsky silné buly. Vždy se uměl správně postavit a hrát to dobře technicky, že bylo těžké ho porážet. Byl dotěrný, neúnavný a bojovník. Těžko se proti němu hrálo. Soupeřům se dostával pod kůži, takže ho neměli rádi. Bylo lepší ho mít na své straně," řekl Rolinek. Těžko prý hledal cestu, jak na něj vyzrát. "On je natolik inteligentní hráč, že se vždy dokázal přizpůsobit každé situaci. Takže bych ani neřekl, že měl nějakou slabinu," dodal.
Své si s Plekancem užil také spoluhráč Davida Pastrňáka Brad Marchand. V roce 2014, když Montreal vyřadil Boston v play-off, umístil českého centra na vrchol nejvíce nenáviděných protihráčů. "Na špičce žebříčku mám… Tomáše Plekance z Montrealu. Nenávidím ho. Nedokážu ho vystát. Fakt ho nemám rád," řekl tehdy Marchand s pobavením novinářům.
Špatnou vzpomínku na Plekance má i slovenský obr Zdeno Chára. Po ráně od Plekyho šel z ledu: