Od roku 2004 na olympijských hrách nechyběla a za tu dobu získala dvě zlaté a jednu bronzovou medaili. Letošní olympiádu v Paříži už však bývalá oštěpařka Barbora Špotáková bude sledovat během sportovního důchodu pouze v televizi. Držitelka světového rekordu byla hostem páteční Snídaně.
Pět olympijských účastí se třemi medailemi je působivá bilance. Teď už je ale hlavně dvojnásobnou mámou na plný úvazek. "Poprvé nebudu na olympiádě jako závodnice, což je takové zvláštní. Na druhou stranu už mi to ani nechybí. Mám docela dobrou náhradu, protože budu jedna z moderátorek a ambasadorek olympijského festivalu v Mostě. Bude to úžasná akce, kde plánujeme vítat olympioniky, až se budou vracet, snad s medailemi. Děti si tam mohou vyzkoušet 50 sportů," nastiňuje Špotáková.
Že by se ale od oštěpu a sportu úplně odstřihla? To nehrozí. "Sledovat ostatní je horší, protože sám s tím uměl člověk pracovat. Koukám však hrozně ráda a je dobře, že se olympiáda uskuteční v Paříži, takže nebude nic v noci," těší se Špotáková, která se dala na dráhu trenérky a ve Snídani zaučovala v hodu oštěpem i moderátory Johana Mádra s Ondřejem Havlem.
"Zkušeností mám hodně a byla by škoda je nepředat. Mám stabilní čtyři svěřence, ale často se stává, že někdo přijde a chce si hod oštěpem jen vyzkoušet. To ale není tak lehké, je to hodně o detailech a trvá roky naučit se házet. Jestli na to máte, se dá poznat hned. Mladá krev vypadá v Česku velmi dobře, ale musí se hodu oštěpem věnovat. Mám pocit, že dnes je sportů strašně moc. Potřebujeme je dostat k atletice," hlásí.
Ale jak na to? "Atletika je trochu nuda. Je krásná svojí jednoduchostí, protože vám stačí tenisky s roztrhaným tričkem a můžete si zaběhnout stovku nebo hodit oštěpem. Na druhou stranu, pořád je to o běhání, skákání a posilování. Není to žádný adrenalinový a týmový sport, kde je zábava s ostatními," ví Špotáková.
Ta se netají ani svou láskou k fotbalu, hraje totiž s veterány za pražskou Amforu. "Jsem docela multisportovní člověk, mám ráda volejbal a fotbal jsme kopali, když jsem byla malá. Je to něco jiného než na velkém hřišti, kde se musím stále učit. Ve fotbale mám ale dobré mentory. Vzpomínám si, jak nejprve Karol Dobiáš přihrával Tondu Panenkovi, ten Honzu Bergerovi, který mi to poslal na gól. To byl zážitek!" usmívá se legendární oštěpařka.