Na svoji poslední sezónu za mateřské Kladno se začíná v 52 letech připravovat česká hokejová legenda Jaromír Jágr. Co bude dál? Působení jen v roli majitele, hraní v nižších soutěžích, nebo funkce v Pittsburghu, kde vyhrál dva Stanley Cupy? To zatím nikdo neví. Nejproduktivnější Evropan v historii NHL se při oznamování dalšího galavečeru Noc s legendou, který se uskuteční 8. září ve Foru Karlín, vrátil i ke zlatému domácímu mistrovství světa.
Kdy začnete přípravu na novou sezónu?
V létě jsem se nikdy moc nepřipravoval, ani když jsem ještě hrál v NHL. Udělal jsem trochu změnu a příprava na Kladně začíná pětadvacátého.
Jak je těžké letní plány změnit?
Nemyslím si, že něco měním. Nikdy jsem neměl důvod během léta trénovat, protože jsem nikdy nečekal, že budu hrát celou sezónu. Počítal jsem, že naskočím v prosinci nebo v lednu. Pokud to dokážu dřív, je potřeba připravit se v létě.
Zvládá to vaše tělo?
Nemám absolutně problém a musím to zaklepat. Dostal jsem dar od Boha, že se moje tělo neunaví. Kdybych chtěl trénovat pět šest hodin, tak klidně můžu. Nevím, jestli mi to pomůže, možná by to bylo moc, ale nemám s tím problém.
Jste přesvědčený, že to bude váš poslední ročník, i když by vše šlo dobře?
Na Kladně určitě.
Platí poslední sezóna na Kladně jen z hráčského hlediska, nebo i z pozice majitele?
Těžko říct, protože si nejsem stoprocentně jistý. Až budu mít odpovědi, rád je zveřejním, ale na stole nic konkrétního nemám.
Máte v příští sezóně cíl nehrát baráž, nebo míříte víš?
Náš cíl je samozřejmě vyhrát titul, jako to chtějí všichni. Co se týče manažerské práce, spoustu věcí máme za sebou, i když ne vše jsme oznámili. Pracujeme na tom a v nejbližší době představíme posily.
Objevily se spekulace, že byste mohl dostat nějakou funkci v Pittsburghu. Přemýšlíte nad tím?
Nabídky jsem dostal i dřív a možnosti jsou stále. Oni ale moc dobře vědí, že dokud budu vlastnit Kladno, tak nemůžu a nechci odejít. Nebylo to dobré ani v době, kdy jsem byl už majitel, ale nebyl jsem tady. Odejdu, až nebudu vlastnit klub.
Jak jste vnímal šílenství během domácího šampionátu, které skončilo zlatými medailemi?
Zúčastnil jsem se všech zápasů a od začátku bylo vidět, že český divák je na mistrovství světa natěšený. Každé utkání bylo vyprodané, panovala skvělá atmosféra a lidé si to užívali. Bylo úplně jedno, jestli nastoupíme proti Kanadě, Finsku nebo Velké Británii. I přesto, že v některých zápasech bylo skóre 1:0 a nebylo moc šancí, pořád byla úžasná atmosféra. Český fanoušek hokej miluje, s týmem žije a dokáže mu pomoct i ve chvílích, kdy se stoprocentně nedaří. Díky tomu se vyhrála zlatá medaile. Hráči a vedení dokázali využít pozitivní energie. Můžeme polemizovat, ale nevím, zda bychom vyhráli, kdyby se nehrálo v Praze. Přišlo mi, že hráči jsou daleko rychlejší než normálně a dokážou přijmout a využít energii fanoušků ve svůj prospěch.
Byl větší tlak na hráče, nebo na kouče Rulíka?
Mě i diváky by zajímalo, jak přemýšlí trenér, jak je nervózní a jak se rozhoduje o sestavě. Jak třeba reaguje, když se mužstvu nedařilo v Brně a do začátku šampionátu zbýval týden. Nebo jak vyhlíží posily z NHL. Je to obrovské téma.
Co jste říkal na to, jak Češi dokázali mistrovství uspořádat?
Hlavně jsem byl potěšený, jak po dlouhé době, kdy to vypadalo, že jsme rozdělení na půl, se najednou objevilo něco, co nás spojilo. Dokonce mi bylo líto, že šampionát končí, a přál jsem si, aby nikdy neskončil. Když jsem viděl ty pozitivní ohlasy, je to něco, co by si člověk přál ve státě pořád. Doufám, že si spousta z nás během turnaje uvědomila, že život je daleko lepší, když se budeme vzájemně podporovat. Že i když má člověk jiný názor, automaticky ho neodsoudíme a budeme ho dále respektovat. Že má někdo jiný názor, to se stává.