Čtyři měsíce trápení jsou u konce. Slávistický obránce David Douděra prozradil, že se vrací k režimu profesionálního fotbalisty, jelikož nejhorší scénáře v jeho rodině se nenaplnily. Jednomu z jejích členů byla diagnostikována rakovina, ale nyní je už mimo ohrožení života. Šestadvacetiletý slávista o tom otevřeně promluvil v rozhovoru pro klubový web.
Špatné zprávy, kvůli kterým postavil Douděra fotbal na druhou kolej, se dozvěděl po utkání s Českými Budějovicemi na konci července. Ačkoliv v utkání vstřelil gól a pomohl k výhře, radost mu nevydržela dlouho a vystřídaly ji úplně opačné pocity. "Pamatuju si to přesně. Dával jsem gól Budějovicím. Vždycky, když se to nějakému hráči podaří, je v euforii, svět je krásný. Já jsem nebyl výjimka. V úterý ale bylo všechno jinak, přišla diagnóza rakoviny," řekl Douděra pro web Slavie.
Pro 26letého fotbalistu to byla velká rána. "Kdo něco takového nezažije, nemůže to pochopit. V rodině se nám otočil svět vzhůru nohama. První dva, tři týdny byly extrémně náročné. Musíte volat příbuzným, informovat je... Viděl jsem jejich reakce, to bylo strašné, říkal jsem, že něco takového nechci zažít, nechci být příjemce takové zprávy," popisuje Douděra.
I přes to, že nechce míchat dohromady fotbal a rodinný život, rozhodl se, že to musí v klubu říct. "Došlo mi, že tohle je věc, kterou nepůjde ututlat, ani nemůžu, nechci. Cítil jsem, že i lidé mimo klub potřebují vědět, co se děje v mém životě, jak mě to ovlivňuje. Aby pochopili proč, co a jak. Nejezdil jsem na evropské výjezdy, to byla taková nejvíc zjevná věc, že to je vážné. Fotbal miluju, ale prostě teď šel stranou," má jasno český reprezentant.
Následující čtyři měsíce měl od Slavie, vzhledem k těžké situaci, úlevy. Vynechal zápasy s Libercem, Lille, Ludogorcem a Frankfurtem, aby mohl čas věnovat své rodině. "Všichni se za mě postavili, vyjádřili mi podporu. A já jsem v tu chvíli zjistil, že nechci víc... Že víc už nezažiju. Od trenérů, od hráčů, od Jaroslava Tvrdíka, který nám extrémně pomohl. Volali jsme si, vždycky mě tak krásně uklidnil, řekl mi, co a jak. A nechci zapomenout na doktory a všechen personál ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Taky na ostatní fanoušky, nejen ty slávistické," je vděčný Douděra.
Hrát fotbal pro něj bylo poslední měsíce náročné. "Říkal jsem si vždycky, když jsem nastupoval, abych zkusil hrát tak, aby na mně nebylo nic znát. Ale bylo to těžké... Kór u mě, každý mě zná, ví, jak jsou emoce na hřišti pro mě důležité. Táta mě třeba uklidňoval po telefonu, že to bylo dobré, ale já jsem věděl, že to není pravda. Nejvíc jsem si to uvědomoval, když jsem třeba zkoušel v zápase volej. Věděl jsem, že to prostě netrefím. Bohužel, cítil jsem to. Zkazil jsem jich za tu dobu hodně, pět, šest, sedm určitě."
Před nedělním zápasem proti Českým Budějovicím ale věděl, že chemoterapie zabrala a člen rodiny je mimo ohrožení života, a tak si mohl zápas pořádně užít. "Slavili jsme i naše zdraví. Všechno se to krásně sešlo. Musím to říct znovu, od začátku sezóny si tým sedl neuvěřitelně, je stmelený, funguje skvěle. Já tomu zase zkusím víc pomoci, nastartuju se do normálního režimu. Po čtyřech měsících jsem byl na masáži, na regeneraci… Vrátil jsem se zase do módu profesionálního fotbalisty. Bude to chtít čas, zbývá měsíc do Vánoc, ale udělám maximum, abych to urychlil. Ten nejhezčí vánoční dárek už jsme si stejně dali," uzavírá Douděra.
Slavii už ve čtvrtek čeká zápas proti Fenerbahce. V Evropské lize naposledy padla s Frankfurtem po jediné brance: