Lucie Hlaváčková patří mezi vycházející hvězdy českého sportu. Bylo jí pouze 18 let, když se na olympijských hrách v Paříži umístila na desátém místě v moderním pětiboji. Minulý týden získala stříbrnou medaili na mistrovství světa juniorů a pod vedením olympijského vítěze Davida Svobody míří k výšinám. I ona si nyní musí zvykat na novou disciplínu. Tradiční parkur nahradila překážková dráha. Jak tuto změnu vnímá? Promluvila o tom v rozhovoru pro TN.cz.
Od letošního roku je v moderním pětiboji nová disciplína. Parkur vyměnily překážky. Co na tu změnu říkáte?
Věděli jsme dlouho, že to přijde, tak jsme s tím počítali. Já se s tím snažím sžít. Začínám, tak dělám velké pokroky, což je super. Až se ten progres trochu zpomalí, tak mě to asi bude bavit o něco méně. Ale ve výsledku, když je venku hezky, tak mě to baví.
Jak moc fyzicky náročné to je?
Dost (směje se). Je to hodně o technice, ale ramena a celý hořejšek těla dostávají hodně zabrat. Hlavně je to náročné na dlaně, protože se dělají mozoly, které se strhávají a bolí. Je náročné poznat, co už je moc a co ještě musím vydržet, i když to bolí.
Trať se skládá z několika překážek. Jaké z nich máte nejraději a jaké naopak tolik ne?
Nevím, jestli nejradši, ale na konci je taková vysoká stěna, se kterou jsem nikdy problém neměla. Tu mám dost ráda, protože je zaprvé na konci závodu a zadruhé ji vždycky dobře a rychle zvládnu. Je to takový sprintík, který není namáhavý na ruce. Nejméně ráda mám ručkování po červených glóbech, se kterým jsem měla dlouho problém. Teď jsem to ale poprvé na závodech přešla, na tréninku jsem to nikdy předtím nedala. I tak ale ještě dlouho budou pro mě nejméně oblíbené.
Jak to je z pohledu pravidel? Pokud z překážky spadnete, musíte se vrátit na začátek, nebo následuje nějaká časová penalizace?
Když spadnete poprvé, tak musíte doběhnout na konec překážky, vrátit se na začátek a jít tu samou překážku ještě jednou, zatímco pořád běží čas. Když spadnete podruhé, následuje eliminace a končíte s nulou bodů z celé překážkové dráhy.
Stalo se vám to někdy?
Bohužel ano. Zrovna na jedné z nejjednodušších překážek, kterou jsem si ani nezkoušela na warm-upu, celé jsem to podcenila. Šla jsem do toho s nosem nahoru a soustředila se na jiné překážky. Spadla jsem z ní dvakrát. Udělala jsem tu samou chybu, nedoskočila jsem na doskokové pole, ale trochu dřív na žíněnku. To bylo celkem trapné.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Stává se to závodníkům často?
Dřív se to stávalo často, teď už méně. Závodníci to mají nacvičené, a tak rozdíly jsou především v časech. Že by někdo padal, se už moc nestává.
Jak jste se vyrovnala s tím, že byl z moderního pětiboje vyřazený parkur? Patřil mezi vaše oblíbené disciplíny?
Na koních jezdím odmalička. Koně jsou má srdcovka, tak mě to mrzelo. Na druhou stranu si myslím, že každý sport se rozvíjí. Moderní pětiboj má budoucnost, a jestli je tohle způsob, jak ho udržet na olympiádě, tak si myslím, že to není tak hrozné. Na koních budu jezdit dál, na tom se nic nezmění.
Může to pomoci regulérnosti soutěže? Koně si závodníci losovali těsně před startem, a nebyli tak vždy pány svého osudu...
Myslím si, že jo. Vždycky ale budou nějaké podmínky, které nemůžete změnit. Koně v tomhle byli trochu extrém, ale musím říct, že když jsem na překážkách startovala v devět ráno, tak vlhkost vzduchu byla o trochu menší než u holek, které začaly 20 minut po mně. Někdy to klouže víc mně, jindy ostatním. Ano, kůň je zvíře, nemůžete předvídat, co udělá, ale patřilo to k tomu. Je to jedna z věcí, proč to bylo tak krásné a těžké zároveň a lidi bavilo se na to dívat.
Myslíte si, že nová disciplína může k modernímu pětiboji přilákat mladší generaci?
Určitě. Myslím, že parkur je jedna z věcí, proč někteří nezačali dělat pětiboj. Hodně lidí se koní bojí. Když děti vidí koně, tak si jako první neřeknou, že na něm chtějí skákat parkur. Tyto překážky vypadají jako prolézačka pro malé děti. Je to i dobrá průprava, ve které je také drobná motorika. Můžete posílit ramena, která máme všichni přirozeně slabá.
Před několika dny jste na juniorském mistrovství světa skončila na druhém místě. Jak tento úspěch hodnotíte? Byl nezvyk soutěžit opět ve vaší věkové kategorii, když jste už poměřovala se ženami?
Po olympiádě v Paříži (Hlaváčková se umístila na skvělém desátém místě, pozn. red.) je celkem těžké hodnotit všechny ostatní závody. Ale je to mistrovství světa, které jsem si užila hodně. Byla jsem zvyklá startovat mezi staršími ženami. Bylo to osvěžující, když tam byly všechny mladší. Bylo znát, že jsou více sžité s překážkovou dráhou. Na začátku mě při kvalifikaci štvalo, že většina těch holek nikdy neseděla na koni. Trochu mě to uráželo, ale rychle mě to přešlo. Je to jeden ze životních výsledků, jsem nadšená.
Jaké máte další plány? Čekají vás v nejbližší době nějaké závody nebo soustředění?
Letos máme všechny vrcholy před sebou. Čeká nás v červenci a srpnu mistrovství Evropy v Madridu a mistrovství světa v Litvě, na to se těším. Předtím bude několik těžkých týdnů přípravy. Jedeme na soustředění do Slovinska, potom na šermířské soustředění do Paříže. Trénink, trénink, trénink.
V roce 2028 budou olympijské hry v Los Angeles. Je to hlavní cíl, abyste obhájila umístění v první desítce?
Ještě bych nepředbíhala. Kvalifikační soutěže začnou až přespříští rok. Pokud by se to podařilo a jela bych na olympiádu do LA, tak by to bylo senzační. Pro mě by byl velký úspěch, že jsem se přes novou disciplínu dokázala za čtyři roky přenést a sžít se s ní tak, že jsem se dostala mezi nejlepší. Pokud bych obhájila top desítku, bylo by to perfektní. A cokoliv lepšího... No, nebudu předbíhat (směje se).
Léto je v plném proudu. Jaké máte plány? Co děláte, pokud zrovna nejste na tréninku?
Už mám volno ze školy, tak trávím čas s přítelem nebo kamarády. Snažím se dělat věci, které mě rozvíjí jako člověka, což se mi moc nedaří (směje se).
Máte v plánu nějakou dovolenou?
Jo, po sezóně plánujeme jet do Itálie. Jen taková pohoda, chill, odpočinout si, než mi zase začnou tréninky a škola.