Když česká reprezentace v létě 2006 dorazila do Německa, patřila mezi nejrespektovanější týmy Evropy. Vždyť jen dva roky předtím bavila na kontinentálním šampionátu v Portugalsku, kde se dostala až do semifinále. Tým kolem Pavla Nedvěda, Petra Čecha, Tomáše Rosického, Jana Kollera či Milana Baroše se pohyboval na špici světového žebříčku FIFA a řada expertů ho označovala za černého koně MS.
Mnozí fanoušci tuto generaci hráčů dodnes berou jako nejsilnější českou reprezentaci od rozpadu Československa. Mužstvo vedl zkušený trenér Karel Brückner, jeden z nejlepších taktiků své doby. Kádr navíc spojoval zkušenosti s hráči v ideálním fotbalovém věku. Všechno nasvědčovalo tomu, že by tým mohl navázat na slavné československé úspěchy.
První zápas ve skupině E proti Spojeným státům americkým tyto předpoklady potvrdil. Český tým předvedl jeden z nejlepších výkonů své historie na velkém turnaji a zvítězil jednoznačně 3:0. Skóre otevřel Jan Koller, který se stal prvním českým střelcem na mistrovství světa v samostatné historii země. Po jeho gólu však přišel moment, který později mnozí označovali za klíčový zlom celého šampionátu. Vytáhlý útočník si poranil stehenní sval a musel ze zápasu v Gelsenkirchenu odstoupit.
I bez svého kanonýra ale Češi dominovali. Tomáš Rosický vstřelil dva góly, z nichž především druhý po nádherné střele zdálky dodnes patří mezi nejhezčí české branky na světových šampionátech. Někteří komentátoři mluvili o týmu, který může dojít velmi daleko.
Euforie však netrvala ani pět dní. Ve druhém utkání čekala Ghana. Afričané vstoupili do zápasu bez respektu a už po necelých dvou minutách otevřel skóre Asamoah Gyan. Český tým působil nervózně a bez zraněného Kollera najednou postrádal útočnou sílu. Duel také ovlivnilo vyloučení Tomáše Ujfalušiho z 65. minuty, po kterém Ghana nakonec zvítězila 2:0 a skupina se výrazně zamotala.
Před závěrečným duelem s Itálií v Hamburku bylo jasné, že Češi musí bodovat. Soupeřem však byl budoucí mistr světa. Zápas navíc provázely další problémy: Koller mimo hru, Baroš nebyl stoprocentně fit a mužstvo bylo pod obrovským tlakem. Rozhodující moment přišel před koncem první půle. Češi opět doplatili na nedisciplinovanost a Jan Polák po druhé žluté kartě zamířil do sprch. Češi museli hrát více než hodinu v oslabení proti jednomu z nejlepších týmů planety. Itálie nakonec zvítězila 2:0 po gólech Marca Materazziho a Filippa Inzaghiho.
Konečná tabulka skupiny E byla pro české fanoušky krutá. Itálie postoupila z prvního místa, druhá skončila Ghana a česká reprezentace obsadila až třetí příčku. Turnaj tak pro ni skončil už po třech zápasech.
Sen o úspěchu se během několika dnů vypařil. Kvůli tomu je mistrovství světa 2006 spojováno s pocitem promarněné příležitosti. Tým s Nedvědem, Čechem, Rosickým, Kollerem, Barošem, Ujfalušim či Poborským měl kvalitu na to, aby bojoval o mnohem vyšší příčky. Místo útoku na medaile však přišel konec už ve skupině. O partě kolem současného generálního manažera reprezentace Pavla Nedvěda se proto často mluví jako o promarněném snu zlaté generace.