O čtyři roky později dorazilo Československo do Francie jako jeden z favoritů turnaje. Kostra mužstva zůstala pohromadě a zkušenosti z předchozího finále byly obrovskou výhodou. Národní tým nejprve v prodloužení porazil 3:0 Nizozemce, pak došlo na bitvu s kanárky.
Duel proti Brazílii patřil k nejtvrdším zápasům celé předválečné éry. Na hřišti nechyběly ostré souboje, zranění ani vypjaté emoce. Utkání skončilo 1:1 po prodloužení a podle tehdejších pravidel se muselo opakovat.
V odvetě v Bordeaux byli úspěšnější Brazilci, kteří zvítězili 2:1. Československý tým tak skončil před branami semifinále, přesto znovu potvrdil příslušnost ke světové špičce.
Jen málokdo tehdy tušil, že další mistrovství světa se kvůli druhé světové válce bude hrát až za 12 let. A také bez účasti Československa.