Inzerát
Stačí pět zápasů a jste v nároďáku. Do Kanady jsem jel jenom s kufříkem, říká Rada
Byl to nekompromisní obránce, který se proslavil v pražské Dukle, vyzkoušel si angažmá v Německu i v tehdy exotické Kanadě a jako trenér vedl českou reprezentaci v chrámu ve Wembley. Legendární fotbalový bouřlivák Petr Rada v rozhovoru pro TN.cz vzpomíná na klíčové momenty své bohaté kariéry, vysvětluje, proč raději volil trenérskou lavičku před pohodlím kanceláře, a hodnotí současný stav českého i světového fotbalu.
Inzerát
Inzerát
Petr Rada prošel několika kluby, ale jeden nad všemi vyčnívá. „Vzpomínám na všechna angažmá, hlavně na Libuš, kde jsem vyrůstal. V dorostu jsem ale odešel do Dukly. To byla moje srdcovka, prožil jsem tam skoro celou kariéru,“ vzpomíná Rada, který se do zahraničí dostal až po třicítce a kariéru uzavřel v Bohemians.
Své vůbec nejexotičtější angažmá v Torontu Blizzard přitom získal náhodou přes známého z garáží, který mu mýval auto. „Povídá mi: ‚Nechtěl bys jít hrát do Kanady? Mám tam kamaráda. Zavolalo se tam, oni hledali stopera a vzali mě. Jel jsem tam jenom s kufříkem a v saku,“ usmívá se. „Nebylo to o penězích, spíše o poznání jiné kultury. Úroveň byla jako spodek naší první ligy, ale bylo to poučné,“ pokračoval.
Zvláštní místo v jeho srdci zaujímá reprezentace, která by podle něj měla být pro každého nejvyšší ctí. Zároveň ale ostře srovnává, jak se doba změnila. „Dřív to bylo složité, konkurence byla obrovská a člověk musel hrát výborně minimálně půl roku, aby si ho vůbec všimli. Dneska je to jiné. Odehrajete pět ligových zápasů a jste v národním týmu. Dnešní kluci to mají snazší,“ zmiňuje. Sám si nejvíc cení dvou gólů, které v kvalifikaci vstřelil tehdejším mistrům světa.
Už ke konci hráčské kariéry měl jasno, že funkcionářem být nechce. „Mě prostě bavil přímý kontakt s hráči. Tuhle stopu ve mně vyhlodal trenér Düsseldorfu Ristić,“ vysvětluje. Rada se vypracoval až na lavičku národního týmu, kde dělal asistenta Chovancovi i Brücknerovi, po kterém tým převzal. „Byla to obrovská čest. Vzpomínám na tu nádhernou éru s hráči jako Čech, Ujfaluši nebo Jankulovský,“ uvádí.
Nejslavnější zápas prožil v den svých 50. narozenin, kdy Češi uhráli ve Wembley s Anglií remízu 2:2. „Výsledek to byl výborný. Bohužel se pak kvalifikace rozjela tak, že mě odvolali. Takový je fotbal, to si nenaplánujete,“ dodal bývalý trenér Slavie nebo Sparty.
Související obsah
Během trenérské kariéry si zakládal na férovosti. „Každého jsem bral stejným metrem. Vždycky jsem jednal na rovinu, i když to někdy bylo nepříjemné,“ přiznává Rada. A na koho vzpomíná nejraději? „V lize jsem se nejvíc sblížil asi s Davidem Lafatou v Jablonci, to byl výborný kluk. Ve Slavii byl skvělý Latka, v Jablonci pak Holeš nebo Zelený. Jsem hrozně rád, že jsem poznal tolik skvělých fotbalistů,“ říká s úsměvem.
Při pohledu na blížící se světový šampionát kritizuje neustálé rozšiřování turnaje. „Tenhle nový systém postupu mi přijde zvláštní. Týmy jako Jihoafrická republika by měly hrát nejdříve baráže, aby na šampionátu byla skutečná kvalita,“ kritizuje Rada nový systém.
Jeho favority jsou Španělsko s mladíkem Yamalem a Argentina, kde by titul přál Messimu. „Nejsou kolem něj žádné skandály. Pro něj i pro Ronalda to bude poslední šampionát,“ vysvětluje. O tom jak si povede český výběr na MS má jasno: „Určitě postoupíme ze skupiny.“ Jak si Češi povedou dál si už říct netroufá.
Závěrem Rada smutně konstatuje, že českému fotbalu momentálně chybí dřívější šmrnc a velké osobnosti. „Měli jsme spoustu výborných hráčů, ale teď nám chybí ta pravá fotbalovost. Typy jako Patrik Berger, Karel Poborský, Václav Němeček, Pavel Nedvěd, Vladimír Šmicer nebo Ujfaluši s Jankulovským. To byli fotbalisté s obrovskou herní inteligencí a takoví nám dnes zkrátka chybí,“ dodává na závěr.
Související obsah
TN.cz
Inzerát
Inzerát
Inzerát