Dlouhé roky čekají české vodní pólistky na šanci zahrát si evropský šampionát nejvyšší kategorie a změřit síly s elitou starého kontinentu. Teď se o to pokoušejí znovu a navíc k tomu mají výhodu domácího prostředí. Voda v podolském bazénu šplouchá během mistrovství Evropy třídy B jen pro ně.
Doma je doma
České vodní pólistky mají doma velkou motivaci, mezi evropskou elitou nebyly dlouhá léta. "To je snad deset let zpátky, vlastně od doby, kdy byla založena skupina B. Stále hrajeme kvalifikaci, ale nikdy jsme nepostoupili. Vždy jsme byli o gól horší než Francie nebo Ukrajina," loví v paměti trenér Tomáš Růžička. Jeho svěřenkyně zahájily turnaj parádně, postupně rozdrtily Švýcarky 23:7, Bulharky 22:5 a Polky 15:6. Narazily až ve čtvrtém zápase skupiny, v němž po boji podlehly Ukrajinkám 8:9.
Přitom to byl smolný zápas. Češky smazaly dvoubrankový náskok soupeřek a v pár minut před koncem zahodily penaltu a poté i čistou gólovku. Ukrajinky pak minutu a půl před koncem z protiútoku vstřelily vítěznou branku. "Mrzí nás to, chtěly jsme Ukrajinky porazit. Chybělo nám trochu štěstí, daly jsme asi čtyři tyče," smutnila po zápse dvaadvacetiletá tahounka týmu Veronika Bartunková. "Soupeřky se nás při našem vedení 2:0 zachytily a srovnaly. Holky nedaly spoustu šancí," dodal k utkání trenér.
Kdyby přitom český tým vyhrál, šel by rovnou do semifinále.
Cílem je postup do elitní skupiny
Nezdar s Ukrajinou prý ale Češky nepoloží, v záloze mají další zápas, ve kterých mohou urvat kýžený postup do kvalifikace o postup mezi elitu. Ta se bude hrát příští rok na jaře. "Systém tohoto turnaje nám pořád ještě i přes prohru s Ukrajinou dává šanci být první, tak nás to snad nakopne do dalších zápasů," doufá Bartunková. Mimo Evropu se navíc hraje ještě i o šanci na olympijskou kvalifikaci, ta je ale přece jen českým barvám vzdálena o něco víc.
"Olympiáda zní super, ale pro nás je podstatnjší "áčko", tam můžeme ukázat, jak jsme se za poslední roky zlepšily. Osobně jsem byla na dvou olympisjkých kvalifikacích a ani jednou jsme nepostoupily," potvrzuje trenérova slova Bartunková.
Šampionát pokračuje v Podolí až do nedělního finále. A Česká děvčata by byla ráda u toho, samozřejmě aktivně.
Zdroj:
Dušan Vrbecký
Trenér: Že se holky škrábou a tahají za plavky je normální
V bazénu sice plavou a bojují o míč ženy, ze břehu na ně ale dohlíží muž. A jak se zdá, české hráčky svého trenéra Tomáše Růžičku poslouchají na slovo. Aby ne. Právě on by je měl dovést až ke kýženému postupu do elitní skupiny mistrovství Evropy.
"Ve hře je především kvalifikační turnaj na mistrovství Evropy. To je totiž pro nás mnohem realističtější cíl, než olympiáda, i když i do kvalifikace na ni se můžeme dostat. Jenomže olympiáda je turnaj pro nejlepších osm týmů světa a to je pro nás stále spíš oblast snů. Dokážeme hrát vyrovnaná utkání se slabšími týmy A skupiny mistrovství Evropy, ale vyrovnat nejlepším týmům se zatím nedokážeme. Kvalifikace na olympiádu by proto pro nás byla spíš přípravou na boj o Evropu, aby se holky potkaly se světovou špičkou, získaly zkušenosti a pak je prodaly tam, kde to budeme nejvíc potřebovat."
Věříte, že se to po tolika letech marných snah konečně podaří?
"Kvalifikace bude příští rok na jaře v Malaze ve Španělsku a já jsem mírný optimista. Máme dobře složený tým a nevidím důvod, proč by z něj měl někdo, tedy s výjimkou zranění, odejít. Holky jsou v ideálním věku a také jejich osobní naladění směřuje k tomu, aby se to podařilo."
Říkáte, že by neměl nikdo odejít. Jak těžko se vlastně shánějí vodní pólistky?
"Těžko, asi tak, jako dnes i v jiných sportech. V době, kdy je spousta jiných možností, jak zabíjet volný čas, se lidé na sport shánějí těžko. Tím spíš do sportu na vysoké úrovni, pro který je třeba také něco obětovat. Rodiče musí dětem vytvořit podmínky, absolvovat s nimi tréninky a vše okolo, a někdy je do toho i trochu nutit."
A odkud tedy pólistky berete?
"Většinou se holky rekrutují z bývalých plavkyň a z lidí, kteří k tomu spotu už mají nějaký vztah, třeba v rodině, v okolí. Málokdy se stane, že by přišel někdo třeba z házené nebo basketu, protože základem pro tenhle sport je plavecká příprava."
Jak těžké je vlastně skloubit míčovou techniku s plaváním?
"V případě holek je to horší. Děvčata to nerada slyší, ale ona mají oproti mužům horší kombinační schopnosti. Muži spoustu věcí vycítí sami a pokud něco takového dokáže i žena, pak se rychle dostane mezi elitu. Ostatní je to třeba naučit a to je těžký drill. Míčová technika, taktika, postavení, to vše je nadstavba pro ty, které zvládnou plavací techniku a je jim třeba už patnáct. Do té doby jen plavou a hážou míčem. Velcí hráči totiž vyrůstají ve vodním pólu až po pěti deseti letech tréninku."
Na první pohled se zdá, že je vodní pólo v podání žen poněkud tvrdý a zákeřný sport. Hráčky se tahají za plavky, navzájem se topí...
"To já nerad slyším, nelíbí se mi, když někdo říká, že vodní pólo je plné osobních soubojů, ran a zákeřností. Je to kontaktní sport, jako každý jiný, v judu nebo v hokeji se také nikdo nediví, když jdete soupeři do těla. Je to prostě součást hry, i když jsou jistá omezení v pravidlech. Navíc ve vodě těžko dáte soupeři takovou ránu, jako na suchu, kde se mnohem lehčeji pohybujete. Boj na plavky je prostě součástí hry a jedním z prostředků, jak získat míč nebo oklamat soupeře. Rozhodně se nestává, že by někdo dostal takovou ránu, aby skončil v krvi nebo na ošetřovně."
Ale občas jsou k vidění unfair zákroky...
"Je to tvrdé. Kope se, škrábe se, kouše se. Holky navíc mají trochu posunutou hranici, chlapi se totiž víc bojí. Holky zcela záměrně chodí do soubojů, kde se škrábou, někdy i koušou, až se člověk diví, co dokážou. Ale není to žádný extrém, je to prostě součást jejich boje. Na suchu se taky tahají za vlasy. A tohle všechno u mužů nevidíte."
Zápas s Ukrajinou se hrál v dešti. Vnímají to hráčky, když jsou stejně ve vodě?
"Prší na obou polovinách hřiště. Jediné, co je nepříjemné, je to, že jim ve velkém lijáku prší do očí, ale ono se za velkého deště a v bouřce stejně hrát nesmí. Voda nám proto nijak nevadí, naopak máme ji rádi."
