Hokejový dres českých klubů už obléklali brankáři z mnoha zemí. Slovenské brankářenad ani nebereme jako cizince, šanci ukázat se dostali i Finové, Lotyši, Bělorusové či Norové. Jen ze zámoří si zatím muži v maskách cestu na český led nenašli. Teď se to možná změní.
Průkopníkem Jeremy Jacobs?
V těchto dnech totiž začíná zkoušet štěstí v prvoligové Jihlavě Američan Jeremy Jacobs. Devatenáctiletý gólman by se chtěl letos stát jedničkou místní extraligové juniorky a příští rok už se poprat o post v hlavním týmu. "Přivedl mě sem zdejší trenér brankářů Petr Jaroš. V Americe mě trénoval a teď se mi ozval, jestli bych to něchtěl zkusit tady. Byla to pro mě zajímavá nabídka, tak jsem kývl," říká sympatický černovlasý Američan.
Pokud se mu to podaří, bude historicky prvním americkým brankářem v české soutěži. "Také jsem to slyšel," usmívá se trenér brankářů Dukly Petr Jaroš, muž, který Jacobse do Čech přivedl. "Když můžou naši hráči odcházet pryč, proč by to nemohlo fungovat také opačným směrem?" naráží Jaroš na hromadný exodus českých mladíků do zámoří. "Třeba to pomůže i našemu hokeji."
Přitom Jacobsův první kontakt s Českou republikou nebyl právě ideální. Na letišti zjistil, že se mu v Paříži při přestupu zatoulala výstroj a gólman tak musel čekat, až se najde. I proto se nemohl zúčastnit prvního tréninku s novým týmem a budoucí spoluhráče pozoroval jen z tribuny. "Doufám, že to nebylo nějaké špatné znamení a můj pobyt tady bude jen lepší," směje se.
Gólman nechce zklamat
Se svým osobním trenérem, který si ho nyní přivedl do Čech, se prý zná Jacobs dlouho. "Petr mě trénuje od mých dvanácti let. Tehdy mi ho doporučil můj bratr, který se také věnuje hokejové trenéřině. Jsme spolu s Petrem už dlouho a funguje to," dodává americký gólman.
A proč český kouč sáhl v zemi, která se chlubí skvělými brankáři vlastní produkce, po brankáři ze zámoří? "Zrálo to ve mě delší dobu a pak mě napadlo, že pro větší konkurenci v juniorském týmu Dukly bych mohl oslovit Jeremyho. Už jen proto, aby kluci poznali, jak se některé věci dělají jinde. Tady v Čechách nejsou ještě brankářské styly tak propracované a když kluci uvidí na vlastní oči příkladu Jeremyho, jak se ten který cvik či zákrok správě dělá, bude to přínosné i pro ně. Navíc Jeremy ročníkem ještě spadá mezi juniory, tak proč by si to nemohl vyzkoušet u nás. Může chytat juniorskou extraligu," vysvětluje důvod angažmá amerického gólmana Petr Jaroš.
Má šanci uspět?
Sám Jeremy říká, že když zaujme a bude o něj zájem, rád by zůstal. "Já věřím, že na to má, v americké dorostenecké soutěži podával dobré výkony," souhlasí Jaroš.
To, že by se mohl stát vůbec prvním americkým brankářem v dějinách českých hokejových soutěží prý mladého gólmana hodně motivuje. "Nechci nikoho zklamat a hlavně ne Petra, který mě sem přivedl," tvrdí odhodlaně brankářská posila Jihlavy.
Letos prý je pro něj ještě prioritou juniorský tým, za rok už by ale rád bojoval o dres v A-týmu. "Když se prosadím, rád bych tu zůstal tak dlouho, jak to půjde. A samozřejmě se popral o místo mezi muži," dodává Jacobs.
České kluziště? Uvidíme
Jenomže ještě než vyzkouší své štěstí, čeká na něj první těžký úkol - zvyknout si na pro něj netradiční rozměry ledové plochy. "Nejsem nervózní, spíš jsem zvědavý, co mě čeká. Určitě mi to dá něco nového," věří Jacobs a jeho trenér souhlasí. "Uvidíme, jak si zvykne na širší kluziště a jiný styl hry. Když to zvládne, má šanci."
Jaroš: Brankáři tu chytají stylem ryba bez vody
Měl v Amrice dobře zavedenou školu pro hokejové brankáře, učil se od trenérských legend a mezi jeho svěřenci byla i Chanda Gunn, brankářka amerického týmu, který na olympiádě v Turíně vybojoval bronzovou medaili v ženském hokeji. Teď se ale trenér brankářů Petr Jaroš vrátil do Čech. Přemýšlí o nové brankářské škole a dělá trenéra gólmanů v prvoligové Dukle Jihlava.
"Nikdy jsem v Americe nechtěl zůstat natrvalo. No a pak jsme se s manželkou dohodli, že se vrátíme domů a založíme tady rodinu. Školu jsem předal instrukotorovi, který tam se mnou působil. Jsem rád, že se mi něco takového podařilo vybudovat, že jsem se tam naučil pracovat s gólmany různých povah. Největší odměnou mi je, že mi i dnes, když už jsem doma, chodí maily, abych se vrátil."
Kde jste čerpal zkušenosti, poznatky?
"Aby člověk mohl v tomhle oboru za mořem uspět, musí sledovat trendy a vývoj a učit se od trenérů, kteří působí v NHL. Díky tomu jsme poznal různé brankářské styly, jak je učit a hlavně jak pracovat s gólmany. Každý člověk je totiž jiný a proto jde o hodně individuální práci. A od koho jsem se učil? Tím nejdůležitějším člověkem byl určitě Perry Eldebroom, osobní trenér Henrika Lundqista či Frederika Norreny, který má jednu z nejprestiženějších škol v Amrice - Gold in the Net. Ta navíc působí například i ve Švédsku či Finsku. Perry mi také nabízel, abych šel trénovat brankáře do Vancouveru. No a pak jsem taky studoval materiály Mitche Korna, kouče brankářů v Nashvillu, jenž pracoval například s Tomášem Vokounen nebo dříve i s Dominikem Haškem."
V České republice je za ikonu brankářských trenérů považován Josef Bruk, znáte se i s ním?
"Poprvé jsme se spolu bavili ještě v době, kdy jsem byl v Americe. Chtěl jsem s ním spolupracovat, protože to je opravdu jeden z neuznávanějších trenérů bankářů u nás. Minulý týden jsme se potkali znovu a bavili jsme se snad čtyři hodiny. Stačili jsme probrat spoustu brankářských stylů, co kterému brankáři sedí a co ne, moderní trendy..."
Jenomže u nás se specializace trénování brankářů teprve rozjíždí a zřejmě není na takové úrovni, jako za mořem...
"Viděl jsem po svém návratu do Čech jen pár zápasů, ale stačil jsem si všimnout, že tady zatím opravdu práce s brankáři moc nefunguje. Styl kluků mi připadal trochu jako "ryba bez vody". Jsem rád, že jsem dostal v Dukle šanci a můžu klukům pomoct. Hned od začátku naší spolupráce se setkávají s novými metodami, které neznají, jako je třeba dělo na střílení puků, bílé puky, síťky přes hlavu a podobně. Je to pro ně všechno novinka, snažíme se iim připravit kvalitní trénink."
To zní zajímavě. Určitě už přišly nabídky i z jiných klubů?
"Nějaký zájem byl i z jiných klubů, ale je to ještě předčasné. Na programu je i brankářská škola, ale i to je ještě ve fázi příprav. Ale samozřejmě chci českému hokeji v tomhle oboru pomoct."
Vaším nejslavnějším klientem v Americe byla brankářka národního týmu USA Chanda Gunn, která pomohla svému týmu k bronzovým medailím z olympiády v Turíně?
"Určitě. Trénoval jsem ji od jejích patnácti let, v době, kdy jsem sám začínal. Postupně jsem zjistil, že její máma vlastní zimní stadion, proto nebyl problém být s ní hodně na ledě. Postupně se propracovala až do univerzitního týmu a odsud už to nebylo daleko do národního týmu. Nejvíc času jsem s ní strávil před mistrovstvím světa a olympiádou. Když se pak vrátila, přišla na náš trénink i s medailí. Byl to opravdu velký úspěch, i když jsme tajně mysleli, že by to mohlo být i víc, než jen bronz."
