Hurikán Gustav: Málem jsme skončili v poutech

Michal Kratochvíl a Martin Rusek. Dva reportéři TV Nova, kteří na vlastní kůži pocítili, co je to hurikán. Přečtěte si o jejich cestě.

Je neděle jednatřicátého srpna a já společně s kolegou Martinem Ruskem jsme se dozvěděli, že máme odletět do New Orleans vstříc hurikánu Gustav.

V tu dobu se o něm mluvilo jako o hurikánu století, a tak vlastně vůbec nevíme, do čeho jedeme. Ani jeden z nás nic podobného nikdy nezažil. Čeká nás spousta práce a hlavně musíme co nejdříve odletět.

Víme, že do New Orleans se už nedostaneme. Vybíráme proto městečko Jackson v Mississippi. Odletět ale můžeme stejně nejdřív v pondělí po poledni do Atlanty.

Tam se dostáváme v osm večer amerického času. To znamená ve dvě v noci českého. A právě tady začínají velké zkušenosti s hurikánem Gustav. Ty zkušenosti, které nás stály spoustu nervů.

Prvním problémem byl let do Jacksonu. Sedíme si v klidu na letišti a přemýšlíme, za jak dlouho budeme z Jacksonu v New Orleans. Jenže v tu chvíli se na obrazovkách letiště objeví u našeho letu slovíčko zrušeno.

A je po diskuzích. Ihned musím reagovat. Víme, že do New Orleans se musíme dostat druhý den ráno, abychom stihli udělat reportáž a živý vstup do Televizních novin.

Přemýšlet se moc nedá – volba je jasná. Půjčujeme si auto. Vyrážíme na cestu do New Orleans po vlastní ose. Jenže je to skoro 500 mil. Tedy deset hodin za volantem.

Cestujeme navíc jen v tom, co máme na sobě. Kufry nám na letišti nikdo nechtěl vydat a pošlou je prý první letadlem do Jacksonu. Je nám tedy jasné, že se pár dnů nepřevlékneme.

Střídáme se s Martinem Ruskem za volantem a nad ránem skutečně dorážíme k New Orlenas. Jenže musíme se dostat dovnitř. Čtyři mosty jsou uzavřené policisty. Zkoušíme to jako novináři, ale nevyšlo to. Musíme prý na jiné stanoviště.

Zákon schválnosti samozřejmě zařídil, aby ten vstupní bod pro novináře byl ten nejdál od nás. Dalších skoro 150 mil navíc. Ale stíháme to. Hned 2. září posíláme do Televizních novin část reportáže a Martin Rusek dělá živý vstup.

Tím pro nás den nekončí. Točíme na další den. Chceme se ještě ubytovat, ale v celém měste jsou hotely úplně plné. Samozřejmě našich kolegů – novinářů, kterých zde bylo několik stovek.

Na ulicích stály desítky přenosových vozů. Všude jezdila auta s nápisy TV či PRESS a vůbec novináři byli hned vedle policie nejpočetnější skupinou v New Orleans.

Jelikož nenacházíme pokoj, odjíždíme z New Orlenas a chceme najít něco mimo. Jenže nenajdeme. Nefunguje totiž nikde proud, a tak hotely nefungují nebo jsou plné evakuovaných lidí.

Pak nás čeká další rána. Dochází benzín a funguje jen minimum pump a u těch jsou obří fronty. Dvakrát jsme skoro na řadě. Jenže v tu chvíli policisté uzavírají čerpačku a my máme smůlu. Jedeme už skoro na výpary. Máme strach, že uvízneme někde v zemi nikoho.

Když už je situace kritická, chceme zastavit u jedné z funkčních pump. Došel jim ale benzín a pumpa je zavřená. Policisté pro nás ale nemají pochopení a Martina chtějí zatknout. Naštěstí se ale muž zákona smiluje a odjíždíme.

Po půl míli stavíme a rozhodneme se přespat. Druhá noc v autě. Žerou nás komáři a mušky. Martin spí na zadních sedačkách, já v kufru. Jinak to nejde. Musíme být co nejblíže pumpě, až přivezou v šest ráno palivo.

Každou hodinu se budím. Mám strach, abychom nedostali pokutu, že spíme u silnice. Netuším, zda ráno seženeme benzín a dokážeme poslat do Česka novou reportáž.

Zkoušíme jet k pumpě ještě v noci. Jestli náhodou nedorazila cisterna dřív. Ale máme smůlu. Musíme počkat do šesti.

To se nám daří a po hodině ve frontě máme plnou nádrž. Točíme už na pumpě reportáž o šílených frontách a kritické situaci. Nefungují obchody, desítky pump, elektřina nepůjde někde týdny a hlavně - všude jsou popadané stromy a zaplavené domy.

Po natáčení vyrážíme opět do New Orleans. Stříháme už cestou. Zase časový stres. Přiřítíme se do města a sháníme zásuvku pro napájení notebooku. Nakonec končíme v kavárně. Martin namlouvá komentář a stříháme.

Musíme sehnat internet, abychom mohli poslat reportáž do Čech. To se nám povede, jenže má to háček. Přístup na síť je pomalý. Přesto posíláme a stíháme to. Celá reportáž dorazí do Česka v 19:27. Tedy tři minuty před Televizními novinami.

Ten večer už seženeme hotel. Někteří novináři totiž odjeli, a tak je volno. Po těch velmi těžkých dnech máme postel a můžeme se osprchovat. Odpoledne jdeme točit další reportáž. A tak to je až do soboty. To jsme se ještě přesunuli autem do Jacksonu, vyzvedli jsme si oblečení a letěli domů.

Z New Orlenas jsme udělali čtyři reportáže a jeden živý vstup. I přes problémy jsme každý den dostali do Čech ty nejaktuálnější informace s místa. Jedno si ale budeme pamatovat.

Až pojedeme příště do hurikánu, určitě budeme mít dost jídla, náhradní oblečení v batohu a hlavně čtyři kanystry benzínu na střeše.