Evropská města by měla mít možnost omezovat krátkodobé pronájmy. Navrhuje to Evropská komise, která tím chce řešit krizi kolem bydlení. Některá města už podobnou legislativu uplatňují. Praha ji zatím nemá.
Číselný zámek u vchodových dveří, často se měnící obyvatelé a mnohdy i nepřiměřený hluk. To jsou nejčastější známky toho, že jde o byt určený ke krátkodobému pronájmu.
Podle Evropské komise vzrostla aktivita na ubytovacích platformách od roku 2018 o 93 %. Třeba v Madridu je podle statistik ze 100 nájemních bytů 40 obývaných turisty.
„51 % lidí ve městech považuje nedostatek bydlení za vážný problém. Způsobují ho v mnoha městech i krátkodobé pronájmy,“ upozorňuje eurokomisař pro energetiku a bydlení Dan Jorgensen.
K omezením už přistoupila řada zahraničních metropolí včetně Amsterdamu, Barcelony nebo Bruselu. „Byt či dům můžete v Bruselu pronajímat maximálně 120 dní v roce a musíte v něm mít trvalé bydliště. Cokoliv mimo tento rámec je nelegální,“ popisuje bruselský systém tamní radní pro územní plánování, veřejné prostory a mobilitu Anaïs Maes.
„Máme inspektory, kteří to kontrolují. Zaměřujeme se především na velké společnosti. V krajním případě můžeme prostory zapečetit,“ dodává.
V Českém hlavním městě taková pravidla neplatí. „Praha má v regulaci krátkodobých ubytování jen velmi omezené možnosti. V zásadě tyto pravomoci mají jen stavební a živnostenské úřady, a to jen částečně,“ tvrdí mluvčí Magistrátu hlavního města Prahy.
Sjednotit pravidla má nový návrh Evropské komise. Podle zástupců ubytovacích platforem ale krizi bydlení nevyřeší. S tím souhlasí i odborníci.
„Krátkodobé pronájmy v Evropské unii představují průměrně okolo jednoho procenta bytového fondu. Z ubytovacích platforem se dělají obětní beránci. Je jednodušší se zaměřit na ně než řešit skutečné problémy, jako je množství regulací stavebních firem,“ myslí si Alexandre Roure z organizace CCIA Europe.
„Z těch dat, která jsou k dispozici, tak je zhruba 7 900 bytů ke krátkodobým pronájmům. Abychom si ujasnili kontext, tak Praha si od roku 2006 vytvořila bytový dluh, který čítá přes 91 000 bytů, a to jenom díky nedostatečné výstavbě,“ vysvětluje ředitel Liberálního institutu Jan Kuneš.
Brusel bojuje s rostoucími nájmy i dalšími způsoby. Nastavuje například maximální cenu, kterou mohou pronajímatelé požadovat. „Pro každý byt je stanovené referenční nájemné. Pokud je skutečné nájemné vyšší o více než 20 %, může nájemník podat stížnost,“ dodává Maes.
Cena pronájmu srovnatelného bytu v Praze a Bruselu je podobná. Podstatný rozdíl je ale v příjmech obyvatel. Zatímco průměrná mzda je v Česku přes 50 tisíc korun, v Belgii je po přepočtu téměř dvojnásobná.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz