Škoda 105 za půl milionu, ruská televize za 96 tisíc. Reálné ceny socialismu

Dnes bychom kupovali Trabanta za 259 000 korun, Škodu 105 za 537 000 korun nebo barevnou televizi ruské výroby za 96 000 korun.

Tak vypadají ceny reálného socialismu v sedmdesátých a osmdesátých letech, pokud je přepočítáme na současnou mzdovou úroveň.

Máslo za 90, kilo kávy za 1 700? Taková by byla socialistická cena dnes

Před dvaceti, třiceti lety se kupovalo mléko za 2,20, máslo za 10, pivo za 2, kilo hovězího masa za 24, mouku za 3,20, chleba za 2,50, kilo kávy 180 korun.

V současnosti se zdají takové ceny velice štědré a levné. Nízkým cenám však odpovídaly i výrazně nižší platy a důchody.

V době platnosti uvedených cen byl totiž čistý průměrný plat zhruba 1 750 korun. Dnešní průměrný čistý plat je o poznání vyšší - 16 800 korun.

Po přepočtu na současné čisté mzdy se ceny jeví úplně jinak. Mléko by stálo 21 korun, máslo téměř 96 korun, pivo 19 korun a například kilo kávy za 1728 korun.

Dnes jsou tyto výrobky často výrazně nižší a navíc se dají pořídit v mnohem vyšší kvalitě a nesrovnatelně širším výběru. Konečné ceny základních potravin navíc musely být za socialismu dotovány, protože výrobní náklady byly často vyšší.

Za půl milionu Škoda 105 nebo Mercedes?

Ještě vyšší jsou rozdíly v cenách vybavení domácnosti, elektroniky a aut. Tehdy populární Trabant by dnes přišel na 259 200 korun, Škoda 105 na 537 600 korun, barevná televize ruské výroby na 96 000 korun a lednička na 27 840 korun.

Moderní automobil značky Škoda Fabia stojí 230 000 korun, barevný LCD televizor 10 000 korun a lednička s mrazničkou 9 000 korun.

Údaje jsou převzaty ze serveru www.totalita.cz


Dotování cen bydlení uměle snižovalo jeho cenu

Srovnatelné s dneškem byly ceny nájmů, nižší byly naopak silně dotované ceny elektrické energie či vody. Relativně nízké ceny elektřiny byly ale dosaženy za cenu likvidace desítek kilometrů čtverečních přírody kvůli těžbě hnědého uhlí pro elektrárny v severních Čechách.

Průměrná čistá mzda je dnes až desetkrát vyšší než v dobách normalizace na začátku 80. let a dokonce až dvanáctkrát vyšší než v letech 60. Ta mnozí považují za zlatou éru socialismu v Československu, a to nejen díky nebývale se rozvíjející kultuře, ale také ještě relativně dobře fungující ekonomice.

Už se zapomíná na fronty na banány

Ceny zboží a jeho dostupnost je nutné posuzovat z hlediska tehdejší reality, kdy čekací doby na automobil byly několik měsíců až let. Maso a kvalitnější masné výrobky bylo možné pořídit především v úterý a čtvrtek dopoledne, kdy byly zásobovací dny. Výlohám a pultům dominovaly dlouhé řady konzerv jednoho druhu.

I v dobách socialismu měly lepší výběr a komfort lidé žijící v Praze či hornických oblastech oproti lidem na vesnicích a menších městech, kde byla životní úroveň nižší.

Dojít si tehdy do obchodu pro toaletní papír, vložky, banány, mandarinky nebo šunku a spoléhat se na to, že tyto výrobky budou k dostání, nebylo tak samozřejmé jako dnes.
S tím ovšem nesouhlasí bývalý předseda KSČM Miroslav Grebeníček, který říká: "V mnoha ohledech se dříve lidem žilo lépe než dnes.“

Máme se dvakrát lépe než za socialismu

Při srovnání cen a tehdejší a současné průměrné mzdy vychází, že dnešní životní úroveň je dvojnásobně vyšší než v dobách socialismu.

Pro srovnání - Němci, Rakušané či Dánové však od 60. let mají až čtyřnásobně vyšší životní úroveň. Růst byl mnohem vyšší než u nás. Česko ale mělo na výrazné zlepšování životní úrovně od pádu socialismu pouhých 19 let.