Sníh okupanty nezastavil, polní kuchyně se s hanbou stáhla

15. březen 1939: psí počasí, polní kuchyně na Václaváku a sněhové koule proti pancíři.

Německé okupační armádě způsobilo největší potíže asi počasí. Fičel ledový vítr, někde pršelo, ale především padal sníh v množství, které bylo na polovinu března neočekávané.


ČTĚTE TAKÉ:

Němci v ulicích, Hitler na Hradě. Vzpomínky pamětníků

Archivy Českého hydrometeorologického ústavu uvádějí, že například v Českých Budějovicích za den napadly průměrně 4 centimetry nového sněhu, v Ostravě 3 a v Klatovech jeden centimetr. V pohraničních horách, které musely kolony wehrmachtu zdolat, byla situace ještě horší.

Průměrné denní teploty se pohybovaly jeden až tři stupně pod nulou. Tváře německých vojáků, které někteří svědci líčí jako "zrudlé hanbou", červenaly spíš mrazem. Ve sněhové vánici bloudily obrněnce Prahou a hledaly místa, která měly obsadit.

Se sněhovými závějemi a zácpami na silnicích se potýkala i kolona, v níž se z České Lípy ku Praze blížil Adolf Hitler. Kvůli počasí se okupace musela zcela obejít bez leteckého krytí.

"Roskas pro obyvatele"

Hlavní město Prahu rychle zaplavily rudé plakáty přinášející známý "Roskas pro obyvatele", v němž německý velitel 3. armády generál Blaskowitz nabádal Čechy k poslušnosti. Lidé dávali najevo rozhořčení, zpívali hymnu a na okupanty létaly nadávky a sněhové koule. K masovému odporu nedošlo - lidé si připíchli trikolóry a někde prořezávali okupantům pneumatiky.

Němečtí vojáci měli rozkaz chovat se slušně a překvapovali hlavně tím, s jakou lačností skupovali české zboží, kterého byl v Reichu nedostatek - lahůdky, textil, sklo nebo boty. Němci byli oklamáni vlastní propagandou, která Československo líčila jako zemi rozvratu a nedostatku. 

Propagandisté vyslali do ulic Prahy polní kuchyně, aby v centru města rozdávaly eintopf chudým - a marně sháněli žebrající děti. Ale Češi neměli na německou pochoutku chuť, a tak se kuchyně záhy musely ostudně vrátit do kasáren.

Zapomenutý odpor

Československá armáda se vzdala bez boje a předala Němcům nesmírně cenné zásoby zbraní a vybavení. Plány na jejich zničení nebyly připraveny. Němci ani odpor neočekávali - plánovali jen přijet a obsadit, a to jim také vyšlo.

Stojí za to ale připomenout ozbrojený odpor 3. praporu 8. pěšího pluku ve Frýdku-Místku. Němci sem přijeli už 14. března večer a českoslovenští vojáci se jim pod velením generála Pavlíka postavili na odpor. Málo známá akce údajně stála okupanty 18 obětí, československou stranu dva zraněné.
Generál Pavlík později zemřel v odboji, jinak se ale Němci nemstili.

Československá armáda, četníci a další složky sváděli tři dny na Podkarpatské Rusi tvrdé boje s útočící maďarskou přesilou. Nakonec museli ustoupit na Slovensko, do Rumunska i Polska, ale to nic nemění na tom, že jejich hrdinský boj v beznadějné situaci by  neměl upadnout v zapomnění a splynout s legendou o kapitulaci bez vzdoru.