Německé RPG vás sice neohromí nejkrásnější grafikou na trhu, ale má jiné přednosti, pro které by byla škoda ho minout.
Většina dnešních erpégéček vás hned zkraje naservíruje osud celého světa/galaxie/vaší lásky a než při hraní dojíte první balení chipsů, tak už dávno víte, že jestli nebudete dál hrát, postihne váš herní svět katastrofa rozměrů pupku Homera Simpsona.
Pro příklady není třeba chodit nijak daleko – Mass Effect vás sice vyšle na rutinní misi na Eden Prime, ale pět minut po spuštění hry už v dálce zahlédnete obří vesmírný koráb, vedle kterého vypadají mrakodrapy jako angrešt vedle melounu a je jasné, že osud galaxie leží na vašich bedrech. Podobné je to i s Neverwinter Nights, kde se hned zkraje dozvíte, že v hrudníku máte podivný úlomek a že musíte najít další podobné, jinak celé království pohltí zkažený Král stínů.
To Drakensang od německých Radon Labs jde na celou věc úplně jinak. Na začátku zjistíte jen to, že váš mentor Ardo potřebuje pomoc a prosí vás, abyste co nejrychleji přijeli za ním. Pak děláte na první pohled tak banální úkoly, jako je zabití medvěda, soudíte spor o jabloň stojící na hranici pozemku nebo hledáte mága, který myšlenku udrží podobně dlouho jako opilec rovný krok po deseti pivech.
Tento nebombastický začátek může spoustu megalomanů odradit, ale vězte, že na Drakensang se zkrátka musí jinak než na jiná RPG dnešní doby. Hra totiž vystrkuje drápky postupně a jak vás jednou chytne, budete se k ní pořád vracet. To ostatně pro duchovního nástupce stařičké série Realms of Arkania neplatí jen v oblasti příběhu, který i tady nakonec nabere pořádně epické proporce. Podobně pomalu budete vnikat i do systému levelování postav.
Když otevřete okno s hrdinovými statistikami poprvé, zaskočí vám, když uvidíte, ta kvanta čísel, ukazatelů a dovedností. A i když si zprvu budete připadat jako účetní, co den před odevzdáním daňového přiznání najednou zapomněl počítat, začnete s ubíhajícím časem zjišťovat, že všechny dovednosti a statistiky dávají dokonalý smysl. A hráči dovolí piplat své postavy opravdu tím směrem, jaký mu vyhovuje.
Na cestě po fantaskní Aventurii nebudete sami. Za dobrodružstvím vytáhnete i další výletníky – ať už to bude floutek a sukničkář Dranor, drsná amazonka Rhulana nebo rytíř bez bázně a hany Traldar. S nimi potkáte spousty nepřátel a tady spočívá jeden z neduhů hry. Boje se totiž tváří jako v reálném čase, ale ve skutečnosti jsou tahové.
Kliknete na trpaslíka, aby rozpůlil orkovi jeho umaštěnou hlavu a pak dlouhé vteřiny čekáte, než počítač odbije další bojové kolo, aby se sekyra konečně dala do pohybu. Boje kazí i občasné kiksy kamery (hlavně v úzkých chodbách) nebo poněkud zdlouhavý způsob zadávání kouzel a speciálních útoků. Pravděpodobně zvolíte stejný způsob hry jako my a Drakensang projdete s partou bojovníků, kteří toho snesou hodně a v nepřehledné skrumáži nějaký ten štulec do žeber ustojí.
Další pihou na kráse je sbírání rostlin, kuchání zvířat, loupení ze sudů a beden atd. Animace všeho výše zmíněného totiž trvá opravdu DLOUHO a i když to může znít jako ptákovina, hrozně kouskuje hru a zdržuje (jen si vzpomeňte na výtahy v Mass Effect). I přesto Drakensang stojí za zahrání, jelikož připomenete krásu starých RPG, která vás nikam nehnala a zabavila vás na desítky hodin.
Hodnocení: bomba│POHODA│ujde│slabota│průšvih
Verdikt: Velice solidní RPG, které má sice svoje mušky, ale rozhodně ne takové, aby nestálo za vyzkoušení.
Název: Drakensang: The Dark Eye
Výrobce: Radon Labs / THQ
Žánr: RPG
Obtížnost: střední
Lokalizace: není
Platformy: PC
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz