Vznik a pád Antiochijského knížectví

Zdroj: TN.cz

18. května 1268 zvítězili Mamlúkové v bitvě u Antiochu. Nic už nebránilo tomu, aby rozvrátili mocné Antiochijské knížectví.

V roce 1070 obsadili Turci Jeruzalém. Nejsvatější místo křesťanského světa. Byzantský císař Alexios I. Komnenos v reakci na to požádal roku 1090 západní křesťany na koncilu v Piacenze o pomoc. O pět let později vyzvala hlava západní křesťanské církve papež Urban II. své ovečky k osvobození jeruzalémského Božího hrobu.
 

Po prvních neorganizovaných houfech chudiny svolal dolnolotrinský vévoda Geoffroy z Bouillonu první plnohodnotnou výpravu, která zamířila směrem do Svaté země. Začala tak éra křížových výprav. Odhaduje se, že první kruciáta čítala až 100 000 členů.

Na konci roku 1097 dorazili křižáci do Sýrie, kde se rozhodli dobýt staré opevněné město Antiochea, které v 6. století obehnal pevnými hradbami slavný císař Justinián. Obléhání, které vedl Bohemund z Tarentu, se ale nedařilo a dlouze vleklo. Výpravě docházely potraviny. Vojáci jedli koně a nakonec i lidské mrtvoly.

Trpěli ale i Turci uvnitř bran. Jeden z nich, bývalý křesťan, nakonec zradil a otevřel křižákům jednu z městských bran. Křižáci krutě povraždili tamní muslimy, ale museli se i sami bránit, když k městu dorazily další turecké houfy. Bohemund ale dokázal turecké vojsko porazit a prohlásil se vládcem Antiochie. Vzniklo tak Antiochijské knížectví, křižácký stát rozkládající se na severu Svaté země.

Nový státní útvar musel odolávat politickým i vojenským tlakům ze všech stran. Jednak ho nutila Byzantská říše, aby byl jejím vazalem, později se o lenní povinnosti přihlásil nejmocnější křižácký stát Jeruzalémské království a pochopitelně byla Antiochea trnem v oku Turkům, obzvláště když křižáci dobývali jejich další města v okolí. Pokusili se získat nazpět i Antiocheu.

Křižáci ale obléhání ustáli, mimo jiné za pomoci tajemného Petra Bartoloměje, poutníka, který tvrdil, že se mu zjevil svatý Ondřej a řekl mu, že Svaté kopí, kterým římský voják probodl Krista na kříži, se nachází tady, v Antiochii. Křižáci rozkopali katedrálu svatého Petra kopí skutečně Petr Bartoloměj kopí nalezl.
 

Petrovi odpůrci ihned prohlásili relikvii za podvrh a vyzvali ho na boží soud. Petr Bartoloměj měl projít mezi dvěma hořícími hranicemi. To se mu sice podařilo, ale následně skonal. V každém případě zázračná relikvie pomohla udržet morálku křižáckých bojovníků, mezi kterými se šířily poraženecké nálady. Bohemund rozhodl vypochodovat z města Turkům vstříc a utkat se s nimi. Především skvělou taktikou Bohemund Körbughu skutečně porazil.

Léno Byzantské říše

Od roku 1144 se ale začala karta pomalu obracet. Sultán Nur ad-Dín nejprve dobyl baštu křižáků Edessu a později zaútočil také na Antiochii a obral ji o velkou část území. Knížectví se pak začalo utápět v nástupnických sporech. Naštěstí mělo velkou oporu v Byzantské říši, které nakonec přeci jen složilo lenní slib.
 

Antiochijské knížectví se v první polovině 13. století stalo oporou dalších křížových výprav pro boj s Turky o Jeruzalém. Ten definitivně padl roku 1244. Další neúspěšné kruciáty nemohly zabránit ani pádu ostatních měst a pevností. Do oblasti navíc začaly zasahovat další silní hráči. Velká mongolská říše a egyptští Mamlúci.
 

To byli původně vojenští otroci, z kterých se po několika převratech stala vládnoucí vrstva. V češtině se slovo Mamlúk změnilo v půvabné slovíčko mameluk.
 

Mongolové svedli s muslimy bitvu u Ain Jalut. Mamlúcká vojska zvítězila a sultán Bajbars začal ohrožovat Antiochii. 18. května 1268 svedlo vítězstvím opojené mamlúcké vojsko bitvu u Antiochu s vyčerpaným vojskem tamních křesťanů.

Zdroj: TN.cz

Muslimové zvítězili a následně padl i křižácký stát Antioch. V roce 1291 se do rukou mamlúků dostala poslední křižácká pevnost Akkon. Od této chvíle již křižácké státy v Levantě přestaly existovat.