Rodák z Moravy, kat Čechů… Hitlerovy loutky s krví na rukou

Zdroj: oficiální zdroj

Nacistické Německo je symbolem zla. Odporným reprezentantem zvůle nebyl jenom drobný muž s knírkem pod nosem Adolf Hitler.

"Vůdce“, jak si nechával zakomplexovaný fanatik říkat nohsledy, měl po celé Evropě rozmístěnou síť lokálních "Hitlerů“. Tyto loutky v rukou krutého diktátora postupovaly k místním lidem s neobyčejnou krutostí. Ironií osudu je, že se nelidských zločinů často dopouštěli lidé, kteří by za normálních okolností pracovali jako právníci, učitelé i diplomaté. Kdo jsou Hitlerovi satrapové, jak je nazval autor knihy z nakladatelství Naše vojsko Martin Nekola?

Na začátku druhé světové války fungovala německá armáda jako dobře promazaný stroj. Nejprve bleskový úder proti Polsku v září 1939, pak Francie jako sladké sousto pro Wehrmacht. Podivná válka na západní frontě se zvrtla v první polovině roku 1940 v nečekaný debakl francouzského vojska. Země Beneluxu, Dánsko, Norsko – to byly cenné úlovky pro nenasytného mocipána v říšském kancléřství.

I když vůči západním zemím s obyvatelstvem germánského původu razil Hitler mnohem smířlivější politiku než ke Slovanům, i tak se německá okupace neobešla bez tragických důsledků. Ty měli na svědomí Hitlerovi "místodržící“, kteří se hlavně usilovně snažili o "konečné řešení židovské otázky“, tedy o jejich úplné vyhlazení.

Na sever a západ od Třetí říše

V Norsku byl symbolem nacistického teroru říšský komisař pro obsazená území Josef Terboven. Právník a politolog se musel v Norsku dělit o moc s norským kolaborantem Vidkunem Quislingem. Stejně jako další nohsledi Norsko "vyčistil“ od Židů. Asi osmi stovkám z nich se podařilo zachránit si život útěkem do sousedního neutrálního Švédska. Terboven i na konci života slepě následoval Führera. Poslední den války 8. května v bunkru ve Skaugumu spáchal sebevraždu.

Zdroj: oficiální zdroj

Nejmírnějším ze všech Hitlerových satrapů byl Werner Best, který rozhodoval o bytí a nebytí Dánů. Němci považovali Dánsko za ukázkový vazalský stát. Dovolili Dánům zachovat si parlamentní demokracii výměnou za napojení hospodářství na Třetí říši. Best nebyl slepým antisemitou, údajně měl prsty v informování Židů o připravované razii. Většina z nich tak utekla po moři do Švédska. V Terezíně zemřelo 51 dánských Židů, tedy pouhý zlomek v porovnání s osudem jiných. Best si tak po válce odpykal ve vězení šest let a zemřel až v roce 1989.

 Projev Reinharda Heydricha k Hitlerovým narozeninám:

Zdroj: oficiální zdroj

Zajímavý je osud nacistického vládce Nizozemska Arthura Seysse-Inquarta. Narodil se v moravském Stonařově jako Arthur Zajtich. Slovansky znějící příjmení vyměnil za německé a stal se nejprve Hitlerovým trojským koněm při anšlusu Rakouska. V osudném roce 1938 se stal rakouským kancléřem, který spolurežíroval připojení Rakouska k nacistickému Německu.

Zdroj: oficiální zdroj

Za odměnu dostal ve válce jako pašalík Nizozemsko. Jako říšský komisař pro obsazená nizozemská území se „činil“ zvláště v židovské otázce. Z původních 300 tisíc nizozemských Židů přežilo válku jen 13,5 tisíce. Snaživému Seyss-Inquartovi se dostalo pochvaly i od Hitlera s Himmlerem. Seyss-Inquart byl jedním z odsouzených k smrti při poválečném Norimberském tribunálu.

Malé Lucembursko spravoval "Hitlerův trpaslík“ Gustav Simon. Bývalý učitel násilně germanizoval převážně frankofonní obyvatelstvo. Z lucemburských sbírek si stačil nakrást ohromný majetek. Po válce se půl roku skrýval před spravedlností, na konci roku 1945 za nejasných okolností zemřel.

Čeští "řezníci“

Protektorát Čechy a Morava formálně spravovali říšští protektoři. Uhlazeného gentlemana a diplomata ze staré školy Konstantina von Neuratha vystřídal jako jeho nesmlouvavý zástupce kat Reinhard Heydrich. Po atentátu a smrti nenáviděného mocného muže Třetí říše vládli Čechům a Moravanům Kurt Daluege a Wilhelm Frick.

Oba dva ale byli ve stínu fanatického sudetského Němce a opravdového vraha českého národa Karla Hermanna Franka. Zatímco Neurath ponechával Čechům pod vedením prezidenta Háchy a předsedy vlády Eliáše jistou míru autonomie, Heydrich měl jasno. Chtěl Čechy rozdělit na rasově dobré a poněmčit je, na rasově špatné a poslat je na východ, a rasově dobré, ale špatně smýšlející popravit. Daluege skončil stejně jako Frank na pražské šibenici. Fricka popravili v Norimberku. Von Neurath se z vězení dostal v roce 1954, za dva roky později zemřel.

Nejkrvavější teror na východě

Dalším právníkem, který inicioval největší zvěrstva, byl vládce okupovaných Poláků Hans Frank. V Generálním gouvernementu se za jeho panování stavěl jeden z vyhlazovacích koncentračních táborů za druhým. I o Polácích měl Hitlerův nohsled jasno.

 Projev Hanse Franka:

"Polsko bude pokládáno za kolonii. Poláci se stanou otroky velké světové Německé říše. Takto se vrátí Polsko na místo, které mu patří, totiž na místo agrární země, plně závislé na Německu,“ řekl krátce po vítězném tažení v roce 1939. Frank byl správcem smetiště Evropy, kam Němci posílali nevhodné na smrt. Sám Frank nikdy nezapomněl hrabat pod sebe. To vše dělal vzdělaný muž, který hrál na klavír, miloval operu a byl fanouškem šachů.

Po válce se Frank obrátil na katolickou víru a prosil za odpuštění.“Bude trvat tisíc let, než bude Německu tato vina odejmuta,“ tvrdil v Norimberku. Ani pozdní procitnutí mu nepomohlo zachránit život, skončil na šibenici.

Dalším nelidským tyranem byl Erich Koch. Fanatický vládce Východního Pruska s hlavním městem Königsbergem (dnešní Kaliningrad) po postupu německých vojsk přes sovětské území spravoval Ukrajinu. Vůči místním lidem razil nejostřejší kurs, pokládal je za méněcenné. I když někteří Ukrajinci Hitlerův wehrmacht nadšeně vítali, protože už nechtěli snášet Stalinovu diktaturu, represáliemi si je Němci znepřátelili. Židi střílet, Ukrajince jako otrockou pracovní sílu do Německa a pro sebe co nejvíc – to bylo Kochovo samoděržaví na Ukrajině. Koch stačil v roce 1945 z Východního Pruska před Sověty uprchnout. Prozradil se v Západním Německu až o čtyři roky později. Soudili ho v Polsku, dostal doživotí. Fanatické nacistické názory nikdy nezměnil, zemřel v polské věznici až v roce 1986. Shodou okolností se nacházela právě na území bývalého Východního Pruska.

Kniha Hitlerovi satrapové od mladého autora Martina Nekoly dává nejenom nadšencům novodobé historie ucelený přehled o malých Hitlerech. Je to poučné čtení už jenom kvůli bojůvkám, které chtějí "čistit“ Česko i v 21. století.