Rodina má pragovku už tři generace

Jaromír Rous veterána zdědil, auto je dnes už 83 let. Josef Pesser si veterána zase sám sestavil. Příběh staré Pragovky a závodní Aerovky.

Mají stejného koníčka, přesto jsou úplně jiní. Jaromír Rous z Bobrové na Žďársku i Josef Pesser ze Žďáru milují automobilové veterány. Jenomže zatímco jeden zdědil vůz po dědečkovi a zakládá si na jeho původním stavu, druhý si svůj skvost postavil sám na základě dobových výkresů.
 

Pragovku po dědovi nikdy nezrestauruje

Důchodce Jaromír Rous z Bobrové doma ukrývá unikátní Pragu z roku 1926. "Koupil ji můj děda a používal ji jako poštovní vůz,“ říká Rous. Jeho Pragovka má sice úctyhodných 83 let, stále se však honosí originálním kabátem. "Nikdy bych ji nezrestauroval. Takhle má mnohem větší hodnotu. Jsou v ní původní kožené sedačky, semišové koberečky a dokonce z ní lze udělat kabriolet, stačí odšroubovat vrchní díl karoserie a sundat ho,“ popisuje Rous svého "miláčka.

Originální motor vozu má za sebou už tři sta tisíc kilometrů. "Byli jsme s ním i v Tatrách na dovolené,“ říká majitel. Historická Praga zažila i několik kuriózních příhod. "Jednou se v ní narodilo i dítě. Bylo to na cestě do Brna do porodnice a protože už nebylo kam spěchat, s autem se otočili a jeli zpátky,“ usmívá se Rous.

Chtěl závodní Aerovku, tak si ji postavil

Zcela jinak ke svému nablýskanému stroji přišel Josef Pesser ze Žďáru nad Sázavou. Léta toužil po závodní Aerovce z roku 1933, ale protože byl takový vůz nedostupný, opatřil se originální výkresy a návrhy, podle kterých automobil postavil sám doma v garáži. "Pracoval jsem na něm rok a půl, celkem to byl přes 1600 hodin,“ říká dnes.
 

A výsledek? "Originální je motor, převodovka, nápravy, karoserii jsem si ale postavil sám,“ vysvětluje Pesser. Navíc si částečně splnil i sen o originálu. Motor, který se mu podařilo sehnat, opravdu pochází ze závodního speciálu Aerovky 750. "Podle sériového čísla se podařilo zjistit, že přímo tento motor absolvoval závod 1000 mil kolem Československa,“ dodává Pesser, jenž je na svůj unikátní stroj patřičně hrdý.

Nikdy by je neprodali

Zatímco původ vozu oba majitele rozděluje, jedno mají společné: svůj vůz by neprodali za nic na světě. "Nikdy, je to rodinné dědictví. Nejen, že bych ho neprodal, ale ani nerestauroval,“ trvá na svém majitel Pragovky Jaromír Rous.

Stejně hovoří i Josef Pesser. "Mám sice jednoho zájemce, který prý je připraven kdykoliv auto koupit, ale já ho neprodám. Je to můj miláček, vždyť jsem si ho i postavil tak, aby se mi co nejvíc líbil,“ vysvětluje.