Největší tanková bitva v dějinách. Němci proti Sovětům u Kursku

Zdroj: TN.cz

5. července 1943 začala největší tanková bitva v dějinách. U Kurska se střetli Němci s Rudou armádou.

Němci vkládali do ofenzivy velké naděje na obrat situace, která se pro ně nevyvíjela vůbec dobře. Od porážky u Stalingradu je Rusové tlačili stále dál na západ.

U Kursku Sověti prolomili německé linie ve větší hloubce než na sousedních úsecích fronty. To byl pro německé velení dobrý důvod pro to, co nazvalo preventivní operací. Na výběžek, kterou měli Sověti v německé linii, chtěli zaútočit ze dvou směrů. Tím by jednak zkrátili frontu a za druhé by zničili část sovětských jednotek.

Schylovalo se k obří bitvě. Němci připravili k útoku 50 divizí armády a zbraní SS, 2200 tanků, 1800 letadel a 500 děl. Sověti ale byli připraveni útok odrazit, věděli totiž, že přijde. Informace získané pozorováním německých příprav jim potvrdil jejich agent v německém velení.

Proti německému útoku stála početní převaha sovětských vojáků i zbraní. Tanků měli Rusové 3500, jen o pět set méně letadel. V pohotovosti bylo 75 divizí i tisíc Stalinových varhan, raketometů Kaťuše. Znali navíc i přesný termín začátku operace Zitadelle. Ten jim prozradil německý dezertér.

Podívejte se na německý filmový týdeník o bitvě u Kurska

Útok německých sil začal 5. července. Už od začátku ale bylo jasné, že Hitlerův plán na bleskový postup ruskými liniemi a vytvoření "pytle“, ve kterém by uvízly ruské jednotky, nevyjde. Rusové odolávali a plánovaný rychlý útok se rozmělnil v řadu dílčích střetnutí tanků, letadel i pěchoty. Rychlému postupu těžkých německých tanků bránil i rozbahněný terén.

Do 48 hodin po zahájení útoku se nejúspěšnějším tankovým jednotkám podařilo prolomit maximálně třicet kilometrů do ruských linií. Sověti ale díky své připravenosti měli obranná postavení i v těchto místech. Sovětské tanky sice čelily smrtícím útokům střemhlavých bombardérů Stuka, ty samotné ale na porážku tisíců tanků nestačily.

Z útoku se pomalu stávala obrana, do které musely německé jednotky přejít. Sověti dokázali nahrazovat zničený materiál i dodávat nové síly. 12. července zahájila vojska maršála Žukova první fázi protiútoku.

Definitivní obrat měl podle ruských představ přijít při obřím střetu u městečka Prochorovka. Sovětská 5. gardová tanková armáda tam 12. července zaútočila na pozice II. tankového sboru SS. Vyjádřeno statistikou: 600 ruských tanků proti 400 německých. Celkem proti sobě stálo 1500 obrněných vozidel. Řež trvala osm hodin, jednotky SS pozice uhájily. Každá strana ale ztratila na tři stovky tanků. Jen Rusové ale dokázali v dalších dnech dodat nové a hlavně čerstvé síly. A tak ačkoliv vojska SS následující den obsadila samotné městečko Prochorovka, znamenal tento střet obrat v celé bitvě. A vlastně i v celém východním tažení Hitlerových armád.

Podívejte se, jak ukázal bitvu sovětský film Osvobození - Ohnivá duha z roku 1970

Velká bitva se odehrávala i ve vzduchu. Nad pozemním bojištěm se utkávali piloti, i když nešlo o klasickou leteckou bitvu. Letadla podporovala pozemní jednotky a ničila nepřátelské tanky a obrněné vozy. Obě strany ale často musely leteckou podporu stáhnout, když se bojující tanky na zemi na malém prostoru promíchaly natolik, že letecké útoky mířily i do vlastních řad.

Operace Zitadelle byla v troskách. Uvědomil si to i Hitler, který 15. července přestal naslouchat přemlouvání velitelů a operaci zrušil. Od této chvíle už Němci na východní frontě jen ustupovali drtivému tlaku Rudé armády. Ta si během několika následujících týdnů připsala řadu územních zisků a dobyla i velká města jako Charkov nebo Kyjev.

Bitva o kurský výběžek vstoupila do dějin jako největší tanková bitva v dějinách. Masivní bylo nasazení techniky i lidí, stejně tak ohromné byly ztráty. Němci přišli o 55 tisíc mužů a ztratili přes 500 tanků. Sověti oficiálně napočítali 180 tisíc padlých a dva tisíce zničených tanků. Podle některých údajů byly ale jejich ztráty mnohem vyšší.