Škola jízdy po předním kole (II.)

Trénovat jízdu po předním kole je nesrovnatelně složitější a nebezpečnější než cvičit jízdu po kole zadním. Jednak riziko spadnutí je mnohokrát vyšší a navíc při pádu letíte přímo pod motorku a ještě k tomu na hlavu, přičemž vás motorka přejede. Aby se tak nestávalo, držte se následujících rad.

Brzdit progresivně

Ideální rozjezdová rychlost ke cvičení stoppie je asi padesát až sedmdesát kilometrů v hodině, na strojích jako je MZ, ČZ a podobné je vhodné nájezdovou rychlost snížit tak na třicítku. Je to celkem jedno, největší chyba je však učit se zvedat motorku při úplném dobrzdění. To si koledujete o přepadnutí.

Dále čtěte:

První díl jízdy po předním kole

Jak se stát kaskadérem I.

Jak se stát kaskadérem II.

Jak se stát kaskadérem III.

Rozjeďte tedy motorku, zmáčkněte spojku, koleny stiskněte nádrž, napněte a zatněte ruce (bude na nich celá vaše hmotnost) a zkuste progresivně prudce, ale velice obezřetně zabrzdit. Důležité je zabrzdit progresivně proto, aby se stihla zatížit přední vidlice a pneumatika. Jakmile za páčku chňapnete jak za kliku od dveří, když opouštíte pokoj po neshodách s partnerkou, nezatížený předek ustřelí. Kromě písknutí a oblaku šedého kouře se nejspíš hodně leknete.

Pokud se motorka zvedá sama, máte to jednodušší, mnohdy kolo totiž klouže. Pokud uklouzne, pusťte ihned páčku, věřte, že mašina se srovná. Do jisté míry platí, že čím jedete rychleji, tím je riziko pádu menší, protože roztočená kola (gyroskopický efekt) lépe drží stabilitu a celkově máte na řešení víc času.

Pokud přední kolo stále uklouzává (což se děje velmi často), musíte pracovat i tělem. To znamená, že se v momentě mačkání páčky jakoby nadlehčíte – odpružíte v sedle.

Nejdůležitější je regulace brzdy. Pokud podržíte páčku zmáčknutou, ihned po nadnesení zadního kola se motorka ztopoří na přední a v mžiku poletíte po hlavě na zem. Se stoupajícím úhlem je potřeba stále menšího brzdného účinku, čili prsty povolujete. Tedy: páčku musíte zmáčknout progresivně. Musíte počkat, než se vahou stroje při prudkém brzdění zatíží přední kolo, sedne si vidlice a pak vezmete za páčku brzdy víc, ucítíte, jak se mašině zvedá zadní kolo od země, pozvolna tlak v prstech polevujete. Říkám pozvolna, ale celý proces je nakonec docela rychlý.

Regulaci přímého směru musíte zvládat nakláněním těla v ramenou. Mnohdy se jednou rukou držíte „víc“, čímž nevědomky mašinu taháte do náklonu, kvůli kterému vám začne utíkat zadek na stranu. Nejtěžší na zvládnutí je rovné čisté dlouhé stoppie. Otočky a podobné nechte na dobu, až budete umět základ, na spoustu věcí pak přijdete sami.

Martin: Když jsem se učil po předním, měl jsem nejvíc práce udržet motorku v přímém směru. Pořád se mi stáčel zadek stroje do strany a nemohl jsem přijít na to proč. Jde to vypozorovat postupným a docela zdlouhavým tréninkem.

Teprve pak situaci pochopíte a dovedete rameny kompenzovat křivení se motorky dřív, než se zadek začne stáčet ke straně natolik, že už to nejde vyrovnat. Stoppie je pak nutné raději ukončit. I na efektní otočku, na kterou jde zadek stroje také do boku, je ale nutné mít stroj přesně pod kontrolou, jakmile motorka dělá něco, co vy nechcete (čili si nejste jisti, jak to dopadne), je lepší prvek ukončit.

Natočte se

Úhel, kterého docílíte, se vám ze začátku špatně odhaduje, protože na zadek motorky nevidíte a navíc je mozek zaměstnán vjemem prudkého zpomalování, což ho oblbuje (časem si zvyknete). Časem zjistíte jak na brzdu, učení je to, stejně jako jízda po zadním, na týdny. Nic nemá cenu uspěchat. Je potřeba dostat vše do podvědomí, pak totiž jednáte rychle, chladnokrevně a nic vás nevyvede z míry.

Na rozdíl od jízdy po zadním se nikdy nesmíte dostat na rovnovážný bod, protože byste na sto procent přepadli. Nechte se natočit videokamerou a sledujte své chyby a úhel porovnávejte třeba s fotografiemi profíků. Každá motorka má ale jinde těžiště, což stejně jako při jízdě po zadním znamená, že rovnovážný úhel je o pár stupňů rozdílný.

Velice zrádná je jízda po předním do úplného zastavení, protože brzda má tendenci se ke konci "kousnout“ a opět hrozí kotrmelec přes řídítka, navíc lidi mají tendenci při dobrzdění úhel zvětšovat a kolikrát přepadnou úplně zbytečně. Při ukončení jízdy po předním též páčku rychle nepouštějte (pokud vás nerozhodil samotný nájezd), protože rychlý spád zadního kola na zem v nepřímém směru by vás mohl dost rozházet. Opět hrozí pád. Páčku pouštějte svižně, leč plynule. Určitě ale nezapomeňte před zastavením alespoň zmáčknout spojku (jedete-li třeba na trojku, je vhodné naučit se i odřadit na jedna), při dosednutí nesmí zadní kolo dát motoru ránu.

Pavel: Určitě si hlídejte, aby se zadní kolo stále točilo. Nejlépe skoro do zastavení. Gyroskopický efekt točícího se kola vám pomáhá držet zadek motorky v přímém směru (platí hlavně pro vyšší rychlosti). Ze začátku jsem dělal chybu a podvědomě si zadní kolo brzdou zastavoval hned po jeho nadzvednutí, což mi většinou hodně rozhodilo přímý směr.

Někdy se i profesionálním kaskadérům rozvlní vidlice (viz známý pád Chrise Pfeiffera v duetu s AC Fariasem), v lepším případě stačíte páčku pustit včas a vrátit se zpět na obě kola, jindy následuje několik ran řídítek od dorazu k dorazu a let a la Superman přes řídítka. Všechno má svůj čas, nemá cenu spěchat.

Převzato z Českých motocyklových novin - ČMN 25/09 (autor: Jakub Nič, foto: Jakub Nič, David M. Bodlák, archiv ČMN)