Masakr u Abú Kíru byl první Napoleonovou porážkou

Zdroj: TN.cz

1.srpna 1798 došlo k bitvě u Abú Kíru.

Francie musela od roku 1789 odrážet celou řadu útoků mnoha nepřátelských států. Všechny úspěšně odrazila a žádná z evropských zemí si už proti republice netroufala vojensky vystoupit. S jedinou výjimkou. Velká Británie ovládala světové oceány a za kanálem La Manche se cítila neporazitelná. Francii v té době řídilo pětičlenné direktorium. To považovalo ostrovní království za takovou hrozbu, že se rozhodlo ji dobýt. Záměrem pověřilo mladého ambiciózního generála. Jmenoval se Napoleon Bonaparte.

Napoleon pečlivě prověřil stav francouzské armády, prozkoumal lamanšské přístavy a dospěl k jednoznačnému závěru: Anglii není možné ohrozit přímo, je nutné útočit nejprve na její kolonie. A jako ideální místo k prvnímu útoku vybral Egypt. Tím mělo být oslabeno postavení Anglie ve Středozemním moři, narušen obchod s Indií a také se tím připravovala půda pro invazi na samotnou půdu Anglie. Direktorium s Napoleonovým záměrem souhlasilo a pověřilo ho velením nad Orientální armádou.

Zdroj: oficiální zdroj

Armáda za jedna, loďstvo za pět

Nic takového ovšem zatím neexistovalo – vznik vojska byl v rukou malého generála jménem Napoleon. Zabral 300 dopravních lodí, které měly z přístavů italské a francouzské Riviéry dopravit do Egypta na 30 tisíc pěšáků, tři tisícovky jízdních i s koňmi a kolem stovky děl. Úctyhodnou armádu doprovázelo mnohem méně důstojné loďstvo. To tvořilo jen 13 značně zastaralých řadových lodí a sedm doprovodných fregat, které se zdaleka nemohly rovnat moderním anglickým plavidlům. O špatném stavu francouzské flotily svědčí i fakt, že těsně před odplutím museli námořníci odstranit z několika lodí značný počet děl – hrozilo totiž, že se shnilými palubami propadnou. Velením flotily Napoleon pověřil admirála Paula Brueyese. Později se ukázalo, že mohl vybrat jen málo horších uchazečů…

Přesto panovala v den vyplutí (19. května) na francouzských lodích skvělá nálada. Určitě by však byla horší, kdyby důstojníci věděli, že už teď mají v patách anglickou flotilu. Britští špioni se o chystané válečné operaci velmi rychle dozvěděli a už na začátku května dostal admirál Horatio Nelson rozkaz, aby se vydal do Středozemního moře a francouzské plány překazil. Devětatřicetiletý velitel shromáždil 13 řadových lodí a několik fregat a přes nepřízeň počasí se pověsil na stopu Napoleonovu vojsku.

Když se rychlost nevyplácí

Nelson však paradoxně doplatil na kvalitu anglických lodí. K Alexandrii, kam měl plout i Napoleon, totiž dorazil dříve než Francouzi, a když tam nepřítele nenašel, plul ho hledat dál na východ. Mezitím do Alexandrie dorazil Napoleon a úspěšně zde vylodil armádu. A právě tehdy se ukázalo, jak velký je rozdíl mezi Napoleonem taktikem a stratégem. Z počátku se mu skvěle dařilo: v bitvě pod pyramidami rozdrtil silnější vojsko mamlukú Murada Beje a vítězně vtáhl do Káhiry. Přepočítal se však v tom nejdůležitějším: očekával, že ho místní budou vítat jako osvoboditele.

Zdroj: oficiální zdroj	Zdroj: oficiální zdroj
Napoleon Bonaparte	Horatio Nelson

Zatímco Napoleon pronášel pod pyramidami věty, které mířil přímo do učebnic dějepisu („Vojáci, shlíží na vás 40 století!“), jeho admirál Brueys se nudil. A jak každý ví, jen málokdo je nebezpečnější než nudící se voják. Měl příkaz s celou flotilou vyčkávat v Alexandrii, a to se mu vůbec nelíbilo. Proto poněkud zanedbal obranu alexandrijské úžiny, což se mělo celé flotile hodně nevyplatit.

Noční boj

Večer 1. srpna totiž před Alexandrii dorazil Nelson s anglickou flotilou. Posádky byly odpočaté, lodě načerpaly čerstvé zásoby v Syrakusách a samotný admirál byl plný elánu zničit nepřítele co nejdříve. Proto udělal něco, co nepřítel vůbec nečekal. Rozhodl se zaútočit ještě v noci, za tmy. Nad tímto krokem vrtěli hlavou i mnozí zkušení kapitáni v anglickém loďstvu, ale odvážný admirál si svou prosadil. Rozkázal, ať se část lodí pokusí proplout podél nebezpečných mělčin do zad francouzské flotily. Jako prvnímu se to podařilo kapitánu Foleyovi s řadovou lodí Goliath. Za ním se nenápadně podařilo proklouznout dalším třem lodím. Když těsně po smrákání v 18. hodin nechal Nelson zahájit bitvu, začaly čtyři lodě ostřelovat nehybné Francouze stejně snadno jako terče na střelnici. Během několika minut poslaly ke dnu dvě francouzské řadové lodi.

Pak do bitvy zasáhl Nelson se zbytkem anglických lodí. Noční boj připomínal námořníkům peklo. Tmou šlehaly výstřely z kanónů, ozývaly se výbuchy munice a ve vodě se čím dál častěji objevovala mrtvá těla. Francouzská střelba těžce poškodila anglickou vlajkovou loď Vanguard a samotný admirál Nelson dostal zásah kartáčovou střelou – těsně nad oko. Neoslepl na ně jen proto, že o ně přišel už před lety. Mnohem hůř se však situace vyvíjela pro Francouze. Na jejich vlajkovou loď L’Oriente se zaměřila palba tří anglických plavidel. Admirál Brueys velel z lenošky; při bitvě přišel o obě nohy a utrpěl i těžké zranění na hlavě. Pak dostal přímý zásah koulí z kanónu. Smrt lodi přišla jen o několik desítek minut později, když L’Oriente zasáhla nepřátelská střela přímo do skladiště munice. Bitva byla rozhodnuta.

Britové však pokračovali v útoku po zbytek noci. První ranní paprsky odhalily úděsnou scénu: 13 francouzských lodí bylo potopeno, na hladině moře se pohupovaly trosky a mrtvá těla víc než pěti tisícovek mužů. Jen čtyřem lodím francouzské flotily se podařilo prorazit a uprchnout do milánského přístavu. Napoleonova armáda zůstala v Egyptě odříznutá. Pokusila se vrátit zpět přes Sýrii, ale pokus selhal. Když se pak mezi vyčerpanými vojáky začal šířit mor, museli kapitulovat. A co velký vojevůdce Napoleon? Ten tajně uprchl na palubě jedné fregaty a urychleně zamířil do Francie podat zprávu o neúspěchu.

Jednalo se o vůbec první větší Napoleonovu porážku, která měla pro něj i pro francouzské vojsko nebetyčné následky. Orientální tažení skončilo totálním neúspěchem, sen o dobytí Anglie se rozplynul a Napoleon namířil pozornost jinam.Bohužel na východ. A jak dopadlo jeho ruské tažení, to už ví každé malé dítě…