Raketa Bulava je největší trapas ruské armády

Raketa, která měla zahanbit Spojené státy, se ukázala jako technický zmetek.

Po pádu sovětského komunistického impéria to vypadalo s ruskými zbraněmi bledě. Ronaldu Reaganovi se opravdu podařilo režim „uzbrojit“, takže ruská výzbroj začala povážlivě zastarávat za tou americkou. Platilo to zejména u balistických raket, kdy základ ruské výzbroje, střela Topol-M ani nešlapala na paty americkým Tridentům.

Řešením se měla stát nová raketa se zcela jedinečnými vlastnostmi. S myšlenkou na její vznik přišel v roce 1998 ředitel Moskevského institutu termální technologie Jurij Solomonov. Zkušený konstruktér si však na svá bedra vzal příliš náročný úkol. Armáda po něm totiž chtěla stroj, který měl umět neuvěřitelné věci.

Raketa měla být schopná:

- provádět úhybné manévrování před nepřátelskými protiraketami
- sama vypouštět návnady na protirakety
- změnit výšku ve střední fázi letu
- být odpálena za mnohem kratší čas než starší modely
- zasahovat cíl s mnohem větší přesností
- odolat jadernému výbuchu v blízkosti 500 metrů
- nechat se odpálit i z menších ponorek.
- odolat elektromagnetickému pulzu

Zdroj: oficiální zdroj

Průšvih, který bolí

A výsledek? Po deseti letech práce a investovaných miliardách rublů? V polovině července 2009 se konal v Bílém moři u Kamčatky pokus o vystřelení Bulavy z ponorky. Raketa měla po odpálení zasáhnout cíl na pevnině – ale nepodařilo se. Střela se sice z ponorky vznesla, ale krátce po startu odmítla pokračovat po vytčené trase a personál ji musel ještě během letu na dálku zničit. Kdyby to byl první pokus, asi by se nikdo nedivil, ale Bulava se intenzivně testuje už od roku 2005. Z dvanácti pokusů byla polovina neúspěšných, a u dalších tří jsou výsledky víc než sporné. Rusko se přitom už v roce 2007 rozhodlo Bulavu sériově vyrábět a nasadit ji do ponorek. Už po pár měsících však generalita musela názor změnit a nechat nařídit další testy. Jen během roku 2009 jich má proběhnout nejméně pět.

Jak velký je to průšvih, dokazují reakce světového tisku. Podle expertů na raketové zbraně jsou parametry Bulavy nejen horší než vlastnosti současné americké rakety Trident-2, ale dokonce nedosahují ani úrovně třicet let starého veterána Trident-1. Zklamání z neúspěchu posledního pokusu bylo tak velké, že se některá ruská média obula do Američanů, kteří prý schválně test sabotovali. Prý z Aljašky pomocí silného elektromagnetického pulzu ovlivnili zaměřovací mechanismy rakety. Zastánce této teorie uklidnilo až vyjádření ruského ministerstva obrany, které všechny spekulace popřelo. Navíc se Bulavě objevil i domácí konkurent, nečekaně kvalitní střela Siněva. Ta překvapuje výsledky testů i vlastnostmi, ale má zcela jiný odpalovací mechanismus, takže Bulavu nemůže nahradit.

Zdroj: oficiální zdroj

Vlastnosti

Bulava váží třináct a půl tuny a měří na výšku 12 metrů, v průměru pak dva metry. Její jméno se dá přeložit jako palcát – má být údernou pěstí ruské armády. Má dolet 8000 kilometrů a může nést až deset jaderných hlavic se samostatnými dráhami letu. Konstrukce rakety se plánuje v součinnosti s vývojem nové třídy ponorek Borej - první z nich jménem Jurij Dolgorukij se podílí na testech raket Bulava.