California Superbike School: nejvyšší level (II.)

Na okruhu v Mostě proběhla ve vší tichosti docela převratná akce. Poprvé do České republiky zavítala California Superbike School, patrně nejlepší motocyklová škola planety, a do lavice zasedl třeba i Lukáš Pešek. Jako jediní jsme byli při tom!

Minule jsme se podívali, jak vypadá California Superbike School v učebně, dnes půjdeme jezdit a ještě vyzpovídáme toho nejvyššího...

Pomalu a pořádně

Potom se šlo jezdit. Dvě skupiny po dvaceti minutách, na každého ze tří jezdících instruktorů tři lidi. Žáci vyráželi jeden po druhém, na konci boxů ještě dostali zopakované instrukce, na co přesně se mají soustředit. Po chvilce vyjeli i instruktoři a své žáky si na trati našli, projeli se s nimi a "vyučovali“, hezky jednoho po druhém.

Každý si tedy jel sám, bylo jen doporučené tempo – na trojku až čtyřku a pouze mírné brzdy. Tady nejste od lámání časových rekordů, ale abyste si ty věci zažili. Občas někdo nevydržel a bylo vidět, že "tahá“, ale o to víc si drbal hlavu, když mu po skončení jízdy instruktor vysvětlil, co dělal špatně. Logicky, nemůžete se soustředit na rychlý čas a zároveň se snažit vštípit si novou techniku. Tady se třeba ukázal jako velký profesionál právě Lukáš Pešek – jezdil na půjčené er-jedničce (poprvé na čtyřtaktu a po sedmi letech v Mostě) a byť jel svižně, dodržoval veškerá pravidla hry. Stejně je to ale pohled, vidět pilota jeho formátu, jak diskutuje s instruktorem o technice jízdy…

Naučit se, ne zajezdit si

California Superbike School je škola jiné úrovně, než na jakou jsme zvyklí. Neučí se tady chování na závodní dráze - stopa, tlaky v pneumatikách nebo význam praporků. Stejně tak to není o tom, že by vás čekalo rychlostní šílenství a hektolitry adrenalinu. Ne, je to škola ve svém pravém smyslu – lekce na sebe navazují a jde o to se něco naučit, ne si skvěle zajezdit. Když na to přijde, můžete ji absolvovat třeba na enduru, princip ideálního průjezdu zatáčkou je pořád stejný.

Třicet let vědeckého bádání, skvělé organizace a osobního přístupu si ale pochopitelně musíte zaplatit – dobré věci nejsou levné a dva dny na okruhu tak vyšly jednotlivce na 51 tisíc kaček. Ovšem všichni, kdo tuhle školu absolvovali, vám potvrdí, že to stojí za každý halíř z té sumy. A podle Jirky Hanyka z „prorejsu“ je docela dobře možné, že tohle první účinkování CSS u nás nebylo zdaleka posledním.

ROZHOVOR: Andy Ibbott, 44 let, ředitel evropské pobočky CSS

Andy, jak dlouho už tuhle práci děláš? Patnáct let. A v roce 1996 jsem v Británii zakládal evropskou část CSS. Výuka California Superbike School probíhá v Česku poprvé, jak se ti líbí Most? Líbí velmi, je to hodně technická trať s mnoha variantami zatáček. Brno by na učení nebylo tak dobré, navíc je dlouhé, už ten Most je oproti některým okruhům v Británii zbytečně veliký. Řekni nám, jaké chyby dělají jezdci nejčastěji. Ufff, dělají jich mnoho! (smích) Ale nejčastěji asi mají problém se správnou prací očí, kam se dívat a jak vnímat věci. To se učí v Levelu 2. Měl jsi a máš hodně žáků. Který z nich byl nejvnímavější, udělal největší pokroky? Asi Angličan Leon Camier – spolupracujeme spolu od roku 2005, kdy udělal domácí titul v supersportech, a nyní vede britské superbiky. Hodně o jízdě přemýšlí a ten pokrok je znát. Mimochodem, v tom roce 2005 získal titul mistra světa stopětadvacítek další můj žák Thomas Lüthi. V současnosti spolupracuji třeba s vaším Karlem Abrahamem. Jezdíš coby instruktor CSS na "běžné kurzy“, ale také si tě najímají závodníci a s nimi létáš po závodech. To vypadá jako nabitý program, kolik času strávíš mimo domov? Spíš se mě zeptej, kolik času strávím doma. Jezdíme po celé Evropě, do Afriky, na Blízký východ… Když to spočítám, tak doma jsem tak deset dní v měsíci.

Převzato z Českých motocyklových novin - ČMN 31/09 (autor: Jan Rameš)