Chuck Yeager – legendární pilot, který překonal legendární hranici

14. října 1947 poprvé člověk prolomil zvukovou bariéru.

Mladý muž sedal do letadla s podivným výrazem ve tváři – bylo v ní vidět nadšení, ale také potlačovaná bolest. Když se nikdo nedíval, tiskl si žebra. Jmenoval se Chuck Yeager, toho dne měl překonat jako první člověk rychlost zvuku. Ale taky měl zlomená dvě žebra, trpěl příšernými bolestmi a potlačoval je léky, které vyfasoval od zvěrolékaře.

Sestřel bez výstřelu

Chuck Yeager se stal známým už za II. světové války. Rodák z Virginie vstoupil do armády už v osmnácti letech. S talentem pro pilotování stíhaček se snad už narodil; nadřízení chválili především jeho ostříží zrak a až nelidské reflexy. Zpočátku se mu však zrovna moc nevedlo - stačil sestřelit jen jednoho nepřítele, ale pak ho na jeho teprve osmé misi Němci nad Francií sestřelili. Yeager se okamžitě přidal k maquistům – odboji. Přes Španělsko se Yeager dostal do Anglie a odtamtud pokračoval ve své spanilé jízdě proti německému letectvu.

Za dobu necelého jednoho roku sestřelil 12 nepřátelských letadel. To by nebylo až tak výjimečné, ale unikátní je způsob, jak k těm sestřelům přišel. Byl například jedním z prvních západních pilotů, kterému se podařilo v leteckém duelu porazit pilota tryskového letounu (německého Me 262) – stroje, který byl ve všech ohledech lepší než ten jeho.

Zaznamenal také úspěch, kterému se říká "ace in a day“: sestřelil za jediný den pět nepřátel. A aby ani to nebylo všechno, dva z nich "sundal“, aniž by vypálil jedinou kulku. Obratným manévrováním se mu podařilo dostat německého pilota do takového stresu, že se při úhybu srazil s vlastním wingmanem.

Po skončení války se Yeager věnoval testování nových letadel. Působil na základně Edwards Air Force Base v Kalifornii. Právě zde jako první člověk překonal hranici zvuku. Ale nebylo to nijak jednoduché…

Den D mínus jedna

V předvečer letu si teprve čtyřiadvacetiletý Yeager zašel s manželkou Glennis do své oblíbené hospůdky a pak se projeli na koních. Romantický výlet po pár sklenkách se poněkud protáhl, takže manželé Yeagerovi se domů vraceli až za tmy. Chuck zjevně ovládal lépe knipl než otěže – ve tmě s koněm narazil do zdi a při pádu si zlomil dvě pravá žebra.

Dobře věděl, že s takovým zranění do letadla nesmí – proto se rozhodl ho před nadřízenými utajit. Svěřil se jen manželce a nejlepšímu kamarádovi, kteří vymysleli řešení – poslali Yeagera k veterináři. Ten mu dal jen nějaké léky proti bolesti a pak mu žebra přelepil leukoplastí.

Den D

Druhý den měl Yeager letět. Kvůli bolesti ani nebyl schopen zavřít kokpit; musel mu s tím pomoci kamaráda, který pro něj sestrojil ze smetáku a opasku páku, kterou pak pilot kokpit úspěšně dovřel. O překonání zvukové bariéry se měl pokusit v experimentálním stroji X-1. Bylo to vlastně jen desetimetrové torpédo s křídélky a silným motorem.

Tento stroj se s Yeagerem za kniplem vznesl do výšky 13 700 metrů a tam vytároval motory na maximum. Pilot, který jeho výkon monitoroval z letounu mustang, pak ve zprávě prezidentovi napsal: "Můj přístroj ukazoval 0.8 Mach, a on mne předlétl rychlostí o něco vyšší než Mach 1. Bylo to poprvé, kdy jsem spatřil za letadlem šokové vlny..."

Z dnešního pohledu byl celý let šílený hazard. Yeager neměl ani padák, navíc katapultáž byla kvůli konstrukci letounu zcela vyloučená – kdyby pilot vyskočil, ostrá křidélka by ho gilotinovala…O nepřipravenosti svědčí i to, že Yeager měl v době letu na hlavě jen ubohou koženou čapku, kterou normálně používali hráči amerického fotbalu…