První útok kamikaze přinesl jedněm slávu, druhým smrt

21. října 1944 došlo k prvnímu sebevražednému útoku pilota kamikaze.

Všichni čekali, že se letoun můstku vyhne. Ale Mitsubishi Ki-51 ještě přidalo na rychlosti a vší silou se do můstku lodi Australia zabořilo. Obrovský výbuch zabil 30 členů posádky, včetně kapitána Emile Dechaineuxe. Šlo o první útok kamikaze v historie. Vlajková loď australského námořnictva byla těžce poškozená.

Válka se v roce 1944 nevyvíjela pro Japonsko vůbec růžově. Generálové proto hledali nové řešení situace. "Nemůžeme dále doufat, že potopíme početnější letadlové lodi nepřítele konvenčními metodami útoku," argumentoval kapitán Eičiró Džó na slyšení před císařem Hirohitem. 22. června 1944 císař s návrhem souhlasil – bylo rozhodnuto, že střemhlavé útoky letadel by mohly způsobit nepřátelským lodím větší škody než konvenční útoky bombami nebo torpédy. Císař se ocitl v nelehké situaci. Proti sebevražedným jednotkám byla většina členů vlády, včetně premiéra a strážce tajné pečeti. Přesto nakonec Džó myšlenku sebevraždených pilotů prosadil.

Božský vítr sfoukne nepřítele

Úkolem vybudovat speciální jednotky byl pověřen viceadmirál Takidžiró Oniši, který se stal velitelem První letecké armády. Zformoval a řídil pak Speciální útočný sbor, první jednotku pilotů kamikaze. Název pro piloty pocházel od prudkého tajfunu, který v roce 1281 rozprášil loďstvo chána Kublaje, jenž chtěl Japonsko dobýt. Stejný "Božský vítr“ měl zemi vycházejícího slunce ochránit v roce 1944 v podobě sebevražedných pilotů.

Oniši vypracoval koncepci, ve které počítal s nasazením nejrozšířenějších japonských stíhaček Mitsubishi Zero. Ty měly nést 250 kg bomby. Piloti nepotřebovali žádný speciální výcvik, stačilo jim jen naučit se průměrně ovládat letadlo. Nepotřebovali vynikat v leteckých soubojích, nemuseli se učit počítat trajektorii bomb – jen museli být odhodlaní zemřít pro slávu své země. Takových mladých mužů mělo Japonsko v té době dost a dost, není se tedy co divit, že se Onošimu přihlásilo víc dobrovolníků, než mohl přijmout. Prví základny pilotů-sebevrahů zřídil v Malbacatu na Luzonu a v Cebu City na Cebu.

Organizované sebevrahy však předběhl neznámý pilot, který 21. října při bitvě u Leyte zaútočil na HMAS Australia. Pravděpodobně se k útoku uchýlil v zoufalství, když mu protiletadlová obrana sestřelila všechny tři spolubojovníky a on zůstal z letky sám. Australia přežila jeho útok jen proto, že 200kilogramová puma pod letadlem neexplodovala.

Oficiálním sebevrahem

První opravdová oficiání a příslušnými místy schválená akce proběhla až o čtyři dny později - 25. října 1944. Šestici prvních sebevrahů vybral osobně sám Oniši na základně Davauna jihu Mindanaa. Hned zrána k nim také promuvil. Jeho řeč byla dlouhá, apeloval v ní na tradicemi a osudovostí. Protože zvolil ty nejhorší piloty na základně, byla to pro ně jediná šance, jak mezi spoustou vrstevníků vyniknout. Šestice mužů si kolem čela uvázala šátky, napila se saké a odkráčela ke svým strojům, aby vyletěli vstříc smrti.

Zdroj: oficiální zdroj

Zaútočili na konvoj amerických lodí: jedna ze stíhaček se pokusila srazit s můstkem USS Kitsun Bay, ale místo toho vybuchla na boku lodi a spadla do moře. Dvě další zamířili vstříc USS Fanshaw Bay, ale protiletadlová obrana je zlikvidovala. Poslední dvojice nejprve plánovala zničení USS White Plains, ale kvůli silné palbě museli cíl změnit. Jeden z nich vlastně omylen zasáhl letadlovou loď USS St. Lo, zapálil ji a poslal ke dnu. První útok kamikaze pilotů skončil úspěchem. Spousta dalších měla následovat…