Český kanibal Hannibal měl na svědomí pět životů

Zdroj: Oficiální zdroj

Příběh jednoho z nejhorších českých masových zabijáků dodnes nahání hrůzu. Ladislav Hojer byl totiž nejen vrah, ale i nekrofil a kanibal.

"Co tam zase ten pes zase má,“ divil se důchodce. Jeho pudl cosi očichával v křoví a za žádnou cenu se nechtěl nechat odtáhnout pryč. Muž proto psa následoval. A mezi stromy uviděl něco, na co se mu nepodařilo zapomenout do konce života: nahé ženské tělo, na první pohled zvráceným způsobem poškozené. Někdo mu uřízl oba prsy i pohlavní orgány.

Strašný nález nebyl objeven někde v Americe – ale v Brně, přímo uprostřed města, nedaleko ulice Vídeňská. Psal se leden 1981 a policie byla zcela bezradná, neměla ani tušení, kdo může být vrahem. Přitom podobných zločinů se ve stejné době stalo poměrně dost; vyšetřovatelé však nebyli schopní najít mezi nimi souvislost. Došlo k nim pokaždé na jiném místě naší republiky a vždy jiným způsobem.

Portrét vraha

O pár dní později sedělo v pražské hospůdce Na Homolce několik štamgastů a řeč došla i na brněnskou vraždu. Nenápadný, trošku pobledlý mladík s řídkými vousy, který už ten večer popil víc, než měl, náhle vyhrkl: „Já bych mohl vyprávět víc, než tady kdo tušíte!“ Všichni se mu smáli. Netušili, že sedí vedle vraha, který ženu v Brně nejen zavraždil, ale pak její mrtvé tělo sexuálně zneužil a části jejího těla pak doma snědl.

Zdroj: Oficiální zdroj

Vrahem byl Ladislav Hojer – teprve třiadvacetiletý vyučený sklář. Narodil se v Praze roku 1958 a sudičky mu moc nepřály. Nejenže nebyl z nejchytřejších, ale navíc ho příroda neobdařila ani krásou, natožpak kouzlem osobnosti. Vystudoval jen zvláštní školu, po krátké době ve sklářství nastoupil na vojnu. A právě v té době začal vraždit.

Vražda v Děčíně

Hojer nebyl nikdy schopen navazovat normální vztahy s ženami. Odpuzovala je jeho klátivá chůze, neschopnost vyjadřovat se i zvláštní, jakoby nepřítomný výraz v očích. O to víc ho vzrušovaly sadistické představy. Poprvé se je rozhodl uskutečnit v listopadu 1978 v Děčíně. Policistům později řekl, že si tam zajel poznávat krásy české vlasti a taky vyhlédnout nějakou holku. Bohužel ji našel. Jen 30 metrů od obytných domů, kousek od břehu Labe, přepadl třicetiletou ženu, kterou uškrtil a pak se na jejím těle pokusil uspokojit. Při odchodu z místa činu jí do genitálu zastrčil kopřivu. Zavražděná žena měla spousty milenců, takže policie usoudila, že vrahem je některý z nich. Případ pak odložila.

Výlet za obětí

V řádění pokračoval o dva roky později. To už sloužil na Slovensku. Bez povolení se vydal do Čech. Z Prahy pak vyrazil vlakem opět do Děčína – ale ani tam nedorazil, oběť si vyhlédl hned ve vlaku. Pětadvacetiletá žena, která se mu na první pohled líbila, si po několika minutách cesty odskočila na záchod. Tak ji Hojer překvapil: pomocí klíčku dveře odemkl a mladou ženu zabil. Opět se ji pokusil zneužít až po smrti, ale ani tentokrát se mu to z nervozity nepodařilo. Mrtvé tělo nechal v kabince, zajistil zástrčku do polohy obsazeno a zbytek cesty strávil v kupé na místě své mrtvé oběti.

Zdroj: Oficiální zdroj

Vystoupil až v Ústí nad Labem, kdy si ho řada svědků povšimla, jak během opouští vlak. Rychle se vrátil na Slovensko do kasáren. V té době panoval v lidově demokratické armádě takový nepořádek, že si jeho dvoudenní víkendové nepřítomnosti ani nikdo nevšiml. Vyšetřovatelé ani tentokrát nic nezjistili – situaci jim zkomplikovaly zvláštní okolnosti: sebevraždu spáchal krátce po činu jak nálezce mrtvého těla, tak jeden z jejích příbuzných, který měl být z vraždy podezřelý.

Mrtvola, která nikomu nechyběla

Hojer opět vyvázl a mohl pokračovat ve vraždách. Na podzim, zřejmě v listopadu, vyrazil z posádky na další cestu za smrtí. Dodnes však nevíme, koho vlastně zabil; asi třicetiletou ženu znásilnil a zavraždil nedaleko Košic a její tělo hodil do tamní přehradní nádrže. Vylovili ji až o rok později ve stavu, kdy už se nedala identifikovat.

Dalším kusem krvavého řádění byla na začátku popsaná brněnská vražda krásné osmnáctileté Ivany M. To už Hojer nebyl vojákem a neomezovali ho velitelé. Vyříznuté orgány si zabalil do igelitové tašky, dovezl si je do Prahy a tam se nad nimi nejprve ukájel a pak je snědl. Vražda opět zůstala neobjasněná, zřejmě za to mohl jeden jordánský student. Ten se totiž k vraždě dívky přiznal – nepodařilo se mu vystudovat školu a bylo pro něj snesitelnější být obviněný z vraždy než neuspět jako student.

Zdroj: Oficiální zdroj

Osudové punčochy

Poslední vraždu provedl Ladislav Hojer v Praze. V říjnu 1981 v Motole zabil a znásilnil padesátiletou ženu. A tehdy ho policie dostala. Na jeho stopu ji přivedla náhoda. Jako podezřelý byl zatčen jeden z pacientů Bohnické psychiatrické léčebny. Ten při výslechu prozradil detail, který kromě veřejné bezpečnosti a vraha nemohl nikdo znát – že žena byla uškrcena punčochou. Obviněný muž však měl neprůstřelné alibi, v den vraždy seděl v policejní vazbě. Nakonec přiznal, že mu o vraždě pověděl jeho kamarád Ladislav Hojer.

Byl okamžitě zatčen a k vraždě se přiznal. Vyšetřovatelé mu pro jistotu dali do cely papír, na který měl napsat další trestné činy, jichž se dopustil. Když jim Hojer po týdnu předal seznat dalších čtyř vražd s neuvěřitelně přesnými popisy míst činu, byli v šoku. Pak už proces netrval dlouho, Hojer se přiznal ke všemu, co za svůj krátký život udělal. Byl popraven 7. srpna 1986 ve věku pouhých 28 let.