Číhošťský případ: zázrak, podvod, nebo provokace?

Zdroj: oficiální zdroj

Jen málo případů ukazuje brutalitu a bestialitu komunistického režimu lépe, než tzv. Číhošťský zázrak.

"Je stále zřejmější, že nejvyšší hierarchie katolické církve stává se hlásnou troubou reakce,“ hřímal v pátek 24. února 1950 Klement Gottwald. Na slavnostním zasedání ÚV KSČ ve Španělském sále dále řekl: "V posledních dnech máme případy, které ukazují tyto metody rozvratné práce. Je to především takzvaný zázrak v Číhošti u Ledče nad Sázavou. V malé vesničce se prý několikrát při kázání pohnul krucifix a potom zůstal obrácen k západu. “

Komunistický prezident popsal údajný zázrak docela přesně. Došlo k němu na třetí adventní neděli 11. prosince 1949. Farář Josef Toufar však o ničem nevěděl: podle vlastnoručního záznamu ve svém deníku mu o této události řekl až následujícího dne místní kovář, pan Pospíšil. Kromě zmíněného kováře pohyb křížku při mši svaté vidělo ještě dalších 18 svědků, kteří hned začali šířit zprávu o podivném jevu do širokého okolí.

Zázrak vs. StB

Pochopitelně to nemohlo uniknout ani policii, která byla v roce 1949 už pevně v rukou komunistických kádrů. Do Číhoště byl vyslán strážmistr Goldbricht z Ledče, který kostel i křížek pečlivě prozkoumal - nenašel však nic, co by se dalo přičíst jakékoliv technické manipulaci. Ale pár dní poté, co vyšetřovatel odjel, se půlmetrový křížek pohnul při mši znovu. I tehdy to vidělo několik věřících a zvěst se rozlétla po celé republice. Malá Číhošť se ze dne na den stala poutním místem; místní StB pochopila, že případ, který si pojmenovala "nedovolená manipulace s křížkem" je nad její síly. Postoupila ho proto do Prahy.

Do vyšetřování se dala nejen StB, ale i církevní kruhy, které vždy podobné zázraky pečlivě prošetřují. Ani opat želivského kláštera Vít Tajovský však žádnou manipulaci nezaznamenal. V sobotu 28. ledna 1950 pak Josefa Toufara navštívili dva záhadní muži – jeho hospodyni tvrdili, že jsou z ČTK. S farářem si prohlédli chrám a pak odešli za hřbitovní zeď. To bylo naposledy, co někdo viděl Josefa Toufara živého.

Zdroj: oficiální zdroj

Poslední chvíle faráře Toufara

Oba muži byli zaměstnanci Státní bezpečnosti. Faráře převezli nejprve do Jihlavy a pak do Valdic. Tamní vyšetřovatel Ladislav Mácha si vzal faráře do práce – po soudružsku. Stačil mu pouhý měsíc a ze zdravého vesnického muže udělal krvavou trosku. Už 25. února, tedy pouhý den po výše uvedeném proslovu Klementa Gottwalda, musel být Toufar převezen do pražského SANOPZu, kde se mu lékaři marně pokusili zachránit život. Zemřel jim pod rukama ještě téhož dne večer.

Když se v roce 1968 kauza znovu vyšetřovala, personál nemocnice vypověděl:

Zdravotní sestra SANOPZu: "...byla jsem i v koncentráku, viděla jsem už v životě hodně, ale nikdy tak hrozný případ násilí. Na jeho těle nebylo jediné nekrvavé místo, z úst mu vytékaly sliny a krev..."

MUDr. František Maurer: "Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych - jasná vražda!"

Zdroj: oficiální zdroj

Lžidokument z pera estébáckých scénáristů

Tělo Josefa Toufara bylo pohřbeno v hromadném hrobě kdesi u zdi Ďáblického hřbitova v Praze. Pro komunistickou bezpečnost však aféra pokračovala dál. Ještě když Toufar žil, pokusili se s ním natočit dokumentární film, v němž zlomeného a zmučeného muže donutili k přiznání. V dokumentu měl vlastnoručně předvést přímo v kostele, jak vyrobil aparatutu, která křížem otáčela.

Nedokázal to, přímo při nočním natáčení (aby se neprovokovali místní lidé) zkolaboval. Po farářově smrti se v natáčení dokumentu pokračovalo dál – roli faráře si v něm zahrál sám prokurátor Čížek. Zmanipulovaný film "Běda tomu, skrze něhož..." se pak hrál po celé zemi a stal se hlavní zbraní proti církevním kruhům, s nimiž se chtěli komunisté vypořádat. Jediné kino, kde se promítat nesměl, bylo to číhošťské, protože místní by snadno odhalili, že šlo o podvod. Ostatně udělali to o dvacet let později, když svědkové "zázraku“ při sledování dokumentu ukázali na řadu manipulací, lží a nepravdivého vykreslení událostí.

Zázrak na opakování

A jak to bylo s údajným zázrakem? Byl za ním opravdu Toufar? Nebo ho nastrojila komunistická bezpečnost? Anebo to byl opravdový zázrak? To dodnes nikdo neví. Zvláštní však je, že se podivný úkaz objevil v kostele ještě několikrát. Poprvé se měl v číhošťském kostele opakovat v létě 1950 po příchodu nového kněze. 11. prosince1998 světil biskup Dominik Duka v Číhošti nový oltář a po obřadech se přesunul na místní faru. Tam na zamrzlém okně v kuchyni byl spatřen naprosto pravidelný obrys kříže, který podle pamětníků odpovídal obrysu původního kříže z oltáře, který se v letech 1949 – 1950 hýbal.